Studujeme za školou

Trampoty studentů na prázdninové praxi. Rozpor mezi "zbytečnými" věcmi nabiflovanými ve škole a "skutečnou" potřebou žáků v práci. Přemýšlel jsem, jestli je téma aktuální, protože mnozí rodiče si myslí, že mají co mluvit do toho, co se děti učí ve škole. Bylo tomu tak i před 70ti lety, je tomu tak i dnes. A došel jsem k závěru, že ve filmu je to 1) zveličeno a 2) chyba byla i ve studentech, kteří školu flákali a 3) dnes je situace nesrovnatelně odlišná. Každopádně, František Smolík byl pan profesor, který měl velikou autoritu a Rudolf Hrušínský byl herec, který již od mládí převyšoval svými schopnostmi ostatní. (21.12.2010)

Už tenkrát se zpochybňovaly učební metody jak samotných kantorů, tak celého školství. Viděly se veliké rezervy ve způsobu jak připravit mladé lidi na život, který jim z třetiny vyplní zaměstnání. A přesto všechno, se v naší zemi našlo mnoho geniálních vědců, spisovatelů a jiných osobností. I když prošli tím stále zastaralým a kritizovaným školstvím. Netvrdím, že reforma není nutná, ale tak nějak je zřejmé, že hladový a schopný mozek ani to naše školství nepoškodí a hloupější než druzí nejsme a nikdy jsme nebyli. Film jako takový mě moc neoslovil, je plný klišé a nebýt Smolíka v netradiční roli, zapadl by v průměru. Nicméně podobná díla pro mě mají přidanou hodnotu v historickém kontextu k dnešku. Jakýkoliv film, který přiměje diváka k zamyšlení, je minimálně dobrý. (15.08.2021)

Čekala jsem něco na způsob Cesty do hlubin študákovy duše, ale film mě nemile překvapil. Téma, že uřitelé jsou hrozní a nejlepší - pokud možno jedíný způsob vzdělání je praxe. V kontextu tehdejšího (budoucího) zavírání vysokých škol, je tahle myšlenka trochu pobuřující. Pokud film viděl Goebbels, určitě jásal. (23.12.2010)

Film pro děti o kantorovi, který se z minus klauna změnil na plus klauna. Film pro děti,ale které? Ty současné by z toho asi vůbec neměli pojem, a ty někdejší musí nejspíš zastrašit nabubřelá naivita toho všeho, co se ve filmu odehrává. Jediné, co mě snad zaujalo, je porovnání "gymnaziálních" filmů českých a německých (předválečné doby). To, co se v Německu od počátku formuje jako tragédie, a často tragicky i končí, Češi dokáží sešvejkovat a proklamativně budit zdání, že o nic nejde. (Přitom se zde každoročně zabíje zhruba 50 dětí do 19 let - dívek je z toho jedna třetina.) Zkrátka: Marečku, podej mi pero a zmiz! (09.12.2017)

Mám takový dojem, že ten propastný rozdíl mezi školní teorií a pracovní praxí se nezměnil dodnes. Ale to už je na jiné povídání. Film je to poměrně solidní, ovšem na skvělá dílka typu "Škola, základ života" a "Cesta do hlubin študákovy duše" to nemá ani v nejmenším. A hvězdičku nepřidám ani kvůli tomu (či přesto), že jsem rovněž absolventem obchodní akademie. (11.12.2013)