Studujeme za školou

František Smolík je pro mě hercem, kterej dokresluje mojí představu o tom, jak se (asi) hrálo kdysi na dívadle ještě před příchodem filmu. Myslím si, že tehdy herci přehrávali jak blázni, aby diváci vůbec poznali, že něco hrají. František Smolík, odkojen starou školou, proto ve svých rolích ztvárňuje pohoršení třeba tak, že strašlivě vyvalí oči, rozechvěje tváře i hlas a začne vyluzovat nějaké lamentace. Mladej Hrušínskej, Kemr a Filipovský.. jinak o ničem. (14.05.2015)

Průměrná studentská komedie (z obchodní akademie), která snese sotva nějakého většího a vážnějšího srovnání s o mnoho úspěšnějšími studentskými komediemi, ze stejných let, od Mace Friče a Jaroslava Žáka. V některých scénách a situacích je však obě trochu kopírovala. Sami jistě víte o jaké filmy šlo? Ale i tak v některých ohledech to byl docela zajímavý a vtipný film, s dobrými (bohužel, nikdo až zas tolik nevybočoval) hereckými výkony, téměř ve všech rolích. Nejlepší byl zřejmě František Smolík, těžko přizpůsobivý profesor Vlk, dávající přednost převážně teoretickým hodinám své výuky než těm praktickým, co studenti na své prázdninové praxi spíše nepotřebovali, tomu se tedy nemohli ani naučit. Nakonec však sám poznal že se bez praxe obejít nedá. Kolik takových kantorů, propagujících tyto myšlenky a teorie i za nás ještě bylo a stále ještě je. Myšlenka filmu tedy dobrá ale mohla být ještě přesvědčivější. Další kdo stál za zmínku byl velkoobchodník Vichr představovaný Františkem Kreuzmannem ( "Neumí ani vstoupit do místnosti", "Vždyť neumí ani chodit" ). František Kovářík (prof. Pírko), byl dobrácký kantor, trochu zmatený (připomínal prof. Koďouska) ale jinak s určitým pochopením pro věc. Studentíci Rudolf Hrušínský (Karel Toman), Josef Kemr (Vašek Pelíšek), Stella Májová (Eva Vichrová, tady ve své první roli) ve skutečnosti všichni ještě náctiletí, ve filmu bych jim však tipoval tak nejméně pětadvacet, zahráli v rámci svých tehdejších mladistvých možností. Námět k tomuto filmu napsal Dr. Vojtěch Ambrož, který psal mimochodem také humoristické romány ze života studentů, podobně jako jeho souputník Jaroslav Žák. Mimo to také napsal námět k jiné velmi lidové komedii, také studentské a sice Jarčin Profesor. (17.12.2006)

Smolík svého nabubřelého dogmatika odtrženého od reality hraje výtečně. Jen jeho přerod je natolik křečovitý a násilný, že ho prostě nedokážu věřit ani Smolíkovi. Marvan je opět skvělý, tentokráte se stal dobrákem, kliďasem toužícím po smíru všeho a všech. Mladý Hrušínský se bez ztráty kytičky popasoval s rolí tak trochu floutka, idealisty i moralisty v jedné osobě. Naška Gollová je zde pouze jako zdobný prvek. (30.07.2023)

Už tenkrát se zpochybňovaly učební metody jak samotných kantorů, tak celého školství. Viděly se veliké rezervy ve způsobu jak připravit mladé lidi na život, který jim z třetiny vyplní zaměstnání. A přesto všechno, se v naší zemi našlo mnoho geniálních vědců, spisovatelů a jiných osobností. I když prošli tím stále zastaralým a kritizovaným školstvím. Netvrdím, že reforma není nutná, ale tak nějak je zřejmé, že hladový a schopný mozek ani to naše školství nepoškodí a hloupější než druzí nejsme a nikdy jsme nebyli. Film jako takový mě moc neoslovil, je plný klišé a nebýt Smolíka v netradiční roli, zapadl by v průměru. Nicméně podobná díla pro mě mají přidanou hodnotu v historickém kontextu k dnešku. Jakýkoliv film, který přiměje diváka k zamyšlení, je minimálně dobrý. (15.08.2021)

Trampoty studentů na prázdninové praxi. Rozpor mezi "zbytečnými" věcmi nabiflovanými ve škole a "skutečnou" potřebou žáků v práci. Přemýšlel jsem, jestli je téma aktuální, protože mnozí rodiče si myslí, že mají co mluvit do toho, co se děti učí ve škole. Bylo tomu tak i před 70ti lety, je tomu tak i dnes. A došel jsem k závěru, že ve filmu je to 1) zveličeno a 2) chyba byla i ve studentech, kteří školu flákali a 3) dnes je situace nesrovnatelně odlišná. Každopádně, František Smolík byl pan profesor, který měl velikou autoritu a Rudolf Hrušínský byl herec, který již od mládí převyšoval svými schopnostmi ostatní. (21.12.2010)