Studujeme za školou

Film pro děti o kantorovi, který se z minus klauna změnil na plus klauna. Film pro děti,ale které? Ty současné by z toho asi vůbec neměli pojem, a ty někdejší musí nejspíš zastrašit nabubřelá naivita toho všeho, co se ve filmu odehrává. Jediné, co mě snad zaujalo, je porovnání "gymnaziálních" filmů českých a německých (předválečné doby). To, co se v Německu od počátku formuje jako tragédie, a často tragicky i končí, Češi dokáží sešvejkovat a proklamativně budit zdání, že o nic nejde. (Přitom se zde každoročně zabíje zhruba 50 dětí do 19 let - dívek je z toho jedna třetina.) Zkrátka: Marečku, podej mi pero a zmiz! (09.12.2017)

Průměrná studentská komedie (z obchodní akademie), která snese sotva nějakého většího a vážnějšího srovnání s o mnoho úspěšnějšími studentskými komediemi, ze stejných let, od Mace Friče a Jaroslava Žáka. V některých scénách a situacích je však obě trochu kopírovala. Sami jistě víte o jaké filmy šlo? Ale i tak v některých ohledech to byl docela zajímavý a vtipný film, s dobrými (bohužel, nikdo až zas tolik nevybočoval) hereckými výkony, téměř ve všech rolích. Nejlepší byl zřejmě František Smolík, těžko přizpůsobivý profesor Vlk, dávající přednost převážně teoretickým hodinám své výuky než těm praktickým, co studenti na své prázdninové praxi spíše nepotřebovali, tomu se tedy nemohli ani naučit. Nakonec však sám poznal že se bez praxe obejít nedá. Kolik takových kantorů, propagujících tyto myšlenky a teorie i za nás ještě bylo a stále ještě je. Myšlenka filmu tedy dobrá ale mohla být ještě přesvědčivější. Další kdo stál za zmínku byl velkoobchodník Vichr představovaný Františkem Kreuzmannem ( "Neumí ani vstoupit do místnosti", "Vždyť neumí ani chodit" ). František Kovářík (prof. Pírko), byl dobrácký kantor, trochu zmatený (připomínal prof. Koďouska) ale jinak s určitým pochopením pro věc. Studentíci Rudolf Hrušínský (Karel Toman), Josef Kemr (Vašek Pelíšek), Stella Májová (Eva Vichrová, tady ve své první roli) ve skutečnosti všichni ještě náctiletí, ve filmu bych jim však tipoval tak nejméně pětadvacet, zahráli v rámci svých tehdejších mladistvých možností. Námět k tomuto filmu napsal Dr. Vojtěch Ambrož, který psal mimochodem také humoristické romány ze života studentů, podobně jako jeho souputník Jaroslav Žák. Mimo to také napsal námět k jiné velmi lidové komedii, také studentské a sice Jarčin Profesor. (17.12.2006)

Úvodný obraz triedneho reliéfu, cez symboly zobrazujúceho spätosť priemyslu, medicíny a poľnohospodárstva, by som bez poznania kontextu švacol rovno do roku 1953 a nie do 1939. Ale keď neskôr učiteľ k žiakom zrúkne: "Mlčet! Nikdo nemá právo si něco představovat! Vy máte jen právo mlčet!", je jasné, že film poskytne priestor i výhradám k vyučovaniu. Kritický tón filmu ale zriedi učiteľské sebamrskanie v závere. Študentská veselohra tak môže skončiť rovnako, ako začala - optimistickou kolektívnou piesňou. Až tak vzdialené 50. rokom to nebolo. Tam sa vo filmoch tiež často vyskytol škodný figliar či huncút. Správne konajúci súdruhovia ho ale vždy odhalili a potrestali. Systém sa vyladil a s úsmevom na perách sa mohlo mašírovať v ústrety šťastným zajtrajškom. Tento prvorepublikový aj protektorátny film (distribučná premiéra 5. januára 1940), nesie už znaky zmeny režimu. Okrem spomenutého reliéfu, plného symbolov kolektivizmu (nákova, kladivo, dymiace fabrické komíny vzhliadajúce k symbolu medicíny podobne ako z druhej strany zväzok pšeničných klasov), portrétna obrazová výzdoba školy obsahuje len fotky sôch antických hrdinov (Diskobolos, Sofokles..). Nikde žiadny český národovec ani politik. (24.01.2021)

Je šokující, že problémy s učiteli-neučiteli a nepoužitelností do hlav vtloukaného učiva v praxi byly takto pranýřovány už před druhou světovou válkou, a že se toho za uplynulého tři čtvrtě století ve vzdělávacím procesu příliš nezměnilo:) Jde o takovou slušně obsazenou, zručně natočenou a bez zádrhelů plynoucí komedii, jejíž závěr vás může jedině překvapit. 70% (23.02.2014)

Čekala jsem něco na způsob Cesty do hlubin študákovy duše, ale film mě nemile překvapil. Téma, že uřitelé jsou hrozní a nejlepší - pokud možno jedíný způsob vzdělání je praxe. V kontextu tehdejšího (budoucího) zavírání vysokých škol, je tahle myšlenka trochu pobuřující. Pokud film viděl Goebbels, určitě jásal. (23.12.2010)