Studujeme za školou

Jako komedie to u mě příliš neobstálo, mnoho jsem se nenasmál. Jako moralizující agitka o rozdílu mezi školou a praxí je to podané málo přesvědčivě. Nepozastavuji se ani nad věkem herců, s nímž si ostatně prvorepublikoví tvůrci lámali hlavu málokdy ("profesor" Svatopluk Beneš byl jenom o dva roky starší než "student" Rudolf Hrušínský). Zatímco v první polovině filmu jsou některé scény zdlouhavé, emočně vypjatý moment útěku Karla Tomana (Rudolf Hrušínský) je podán příliš zkratkovitě. A proměna profesora Vlka (František Smolík) ze dne na den je tak křečovitá, že v mých očích to ubírá celou jednu hvězdičku. Oživující je tenhle film snad jen v tom, že si můžeme užít Natašu Gollovou v epizodní roli těsně před jejím nákrokem do hlavních rolí. (05.01.2009)

Trampoty studentů na prázdninové praxi. Rozpor mezi "zbytečnými" věcmi nabiflovanými ve škole a "skutečnou" potřebou žáků v práci. Přemýšlel jsem, jestli je téma aktuální, protože mnozí rodiče si myslí, že mají co mluvit do toho, co se děti učí ve škole. Bylo tomu tak i před 70ti lety, je tomu tak i dnes. A došel jsem k závěru, že ve filmu je to 1) zveličeno a 2) chyba byla i ve studentech, kteří školu flákali a 3) dnes je situace nesrovnatelně odlišná. Každopádně, František Smolík byl pan profesor, který měl velikou autoritu a Rudolf Hrušínský byl herec, který již od mládí převyšoval svými schopnostmi ostatní. (21.12.2010)

Na rozdíl od čistě komediálních studentských filmů z předválečného období se tento snímek vypořádává s konkrétní otázkou, a to způsobem výuky čistě teoretickou formou, podepřenou navíc prvorepublikovým extrémním důrazem na kázeň. Otázka stylu výuky však zůstává stále nadčasovou. Dá se říci, že většina českého školství se ze zde kritizovaných forem výuky dosud nevymanila, a po vzoru výuky zdejšího mladého profesora si mohou asi současní studenti obchodních akademií nechat stále jen zdát. (26.09.2011)

Je šokující, že problémy s učiteli-neučiteli a nepoužitelností do hlav vtloukaného učiva v praxi byly takto pranýřovány už před druhou světovou válkou, a že se toho za uplynulého tři čtvrtě století ve vzdělávacím procesu příliš nezměnilo:) Jde o takovou slušně obsazenou, zručně natočenou a bez zádrhelů plynoucí komedii, jejíž závěr vás může jedině překvapit. 70% (23.02.2014)

Vskutku inspirativní konfrontace (post)prvorepublikového a současného školství a vzdělanosti. Režisér Cikán se ve svém filmu, který stojí tak trochu macešsky ve stínu slavnějších komedií Jaroslava Žáka a Martina Friče, pokusil o vážnější tón, o jakousi širší kritiku zkostnatělého systému. Tedy všechno to, co tu tak okázale symbolizuje postava obávaného profesora Vlka, despotického příslušníka nepokrokového myšlení, ocitajícího se ve vlastní pasti poté, co je podroben svrchované kritice nejen od svých studentů, ale také od mladších kolegů, nazírajících na svět už jiným, moderním pohledem. Rozdíl mezi teorií a praxí, klíčový problém, který je ve filmu definován zkouškou praktických dovedností během letních prázdnin, zůstává diskutovanou otázkou napříč historickými obdobími do dnešních dnů. Seberealizace, ideály i nezbytná revolta a nepoddajnost jsou odznakem nejen studentského života, ale především lidského zrání, nabývajícího na významu právě v období malin nezralých. Za neutuchající popularitou tohoto filmu stojí zcela nepochybně také plejáda vynikajících hereckých individualit v čele s Františkem Smolíkem, Svatoplukem Benešem, Natašou Gollovou, benjamínky Hrušínským a Kemrem či sympatickou Stellou Májovou. Vzdělání je hodnotou nejvyšší a v čase trvalou, přestože Cikánův film nabízí pohled na události staré víc jak sedmdesát let. (04.10.2008)