Příběhy včelích medvídků

"Tam, kde v noci jasně svítí světlušky, tam, kde za srdce tě berou berušky, tam, kde vesele si žijí čmeláci, tam, kde brouk si z brouka dělá legraci, tam nás dneska večer možná čekají, pojďme po špičkách a potají." Všimněte si prosím, že ani v textu znělky, v erbovním to znaku seriálu, nepadne ani zmínka o nějakých "včelích medvídcích". Čmelda a Brumda jsou přece čmeláci, jsou na svou identitu náležitě hrdí a padne-li v seriálu vůbec nějaká zmínka o včelách, je sršatě ironická a taková Mája by si ji za plástev určitě nedala. ;-) Myslím, že hlavní kouzlo toho večerníčku je právě v jeho neotřelém humoru, který vznikl do značné míry jako improvizační příspěvek Josefa Dvořáka a Pavla Zedníčka. Ani to věčné pošťuchování s Pučmeloudem nemá obvyklý charakter okázalého "trestání zla". Všichni přece víme, že i když ho čmeláci třeba zavřou "do sudu, do sudu, kde si asi nějaký čas pobudu", jak věštecky zpívá v teskném chansonu, je to spíš v rámci hesla "láska nehněvaná není milovaná". Jediný kritický osten zatnu na vrub hudebnímu skladateli (tuším, že to byl Petr Skoumal), který si pro největší hit seriálu, evergreen "Čmeláku chlupatý, už ti šlapu na paty", jaksi vypůjčil leitmotiv z Gershwinova Američana v Paříži. Na druhou stranu, Mistr by mohl být hrd a pyšen, že jeho hit tolik let po jeho smrti interpretovala taková Superstar, jakou Pučmeloud nesporně byl a je. 100% (10.01.2008)

Roztomile naivní dětské příběhy opatřené adekvátním dabingem a od podlahy po strop napěchované úžasně až úchylně chytlavými písničkami:) Druhá série z roku 1994 je ale už dost marná. Hlavně titulní melodie už není přítomna, což je samo o sobě významný důvod pro body dolů, a to už nemluvím o podivném obsahu jednotlivých dílů. Klasika však zůstane klasikou, takže zase někdy nashledanou tam, kde v noci jasně svítí světlušky;) BTW podle současného stavu práva je čmelák pro účely zákona včelou:))) (22.04.2008)

Měl to být sice pořad jen pro děti, avšak baví úplně všechny od batolat po geronty. Příběhy plné laskavého humoru sice ztrácejí s časem na originalitě, ale namluvení postav je skvělé - pánové Zedníček a Dvořák se vyřádili, a to zejména Josef Dvořák na Pučmelounovi. Největší devízou večerníčku je ovšem zcela bez pochyby geniální soundtrack, jehož písně jsou často zpívány při všech možných i nemožných příležitostech. A tehdy pochopíte, že jde o legendu. Velmi pěkné čtyři hvězdičky. (17.10.2011)

Na políčku v jetelíčku tam kde potok pramení, dobře je nám po tělíčku, zákonem jsme chráněni. Sosáčkama sosáme, bez přestání to samé, do pěti, do pěti, do pět, do pěti - musíme dát PLNÝ POČET v doupěti. Legendární medvídci plné nezapomenutelných chytlavých písniček a nezapomenutelných příběhů a postaviček, na které se nezapomíná! :) (01.12.2020)

Jako dítěti se mi to jen líbilo. jako dospělý se nestačím divit těm dada dialogům, které mohly vzniknout snad jen po celotýdenním tahu. "Ale pozor, ať se neuhodíte do hlavy. - Nám to nevadí, my jsme malincí. - Já to taky neříkám kvůli vám, já to řikám kvůli sobě, protože já se mlátim v jednom kuse." A to nemluvím o písničkách, které jak jednou uslyšíte, už se jich nezbavíte. Na políčku v jetelíčku, tam kde potok pramení... Přizpůsobovali jsme si je ke Starcraftu. Spadla bomba do báze... (09.05.2018)