Režie:
Dušan KleinScénář:
Eduard VernerKamera:
Peter BeňaHudba:
Milan DvořákHrají:
Alois Švehlík, Jana Hlaváčová, Miroslav Donutil, Miroslav Táborský, Zdenka Procházková, Pavel Kříž, Veronika Jeníková, Saša Rašilov nejml., Michaela Maurerová, Jiří Dvořák, Tomáš Valík (více)Obsahy(1)
Dramatický příběh několika jedinců, jejichž osudy se tragicky protnuly v čase ničícím lásku, lidskou slušnost a vzájemnou toleranci. Třídílná adaptace významného románu německého autora Hanse Fallady. Dramatický příběh, který vynikajícím způsobem postihuje klima nacistického Německa, atmosféru násilí a morální zrůdnosti, která paradoxně ovlivňuje nejen osudy lidí s protinacistickým přesvědčením, ale i osudy těch, kteří nacismu slouží.... Je historií několika jedinců, jejichž osudy se tragicky protnuly v čase, který nepřeje lásce, lidské slušnosti a tím méně vzájemné toleranci.... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Dramatický příběh o malém hrdinství v době války. Kolaborace a udání na denním pořádku, proti kterým slušnost neměla šanci. Na můj vkus a jak známe z historie se mi chování Němců zdálo až moc schovívavé. Říct před důstojníkem SS, že pracuje pro vraha a odpověď na to, že sepíšeme protokol, se mi opravdu zdála úsměvná. Ale jinak vynikající film s výborným hereckým obsazením. ()
Excelentní herecké výkony (Švehlík, Hlaváčová, Dvořák, Donutil, Táborský atd.), výprava, kamera, scénář a celková režie tento film řadí mezi špičku televizní výroby. Dokazují to, o čem jsem již psal vícekrát u české inscenace. Kino a po té DVD by to chtělo a ne zahrabání kamsi do televizních archivů. ()
Zavazne tema, ktere nebudu zlehcovat a kopa vybornych hercu, kteri mi ale uz leta pripadaji bez zmeny vyrazu a bez vyvoje, takze televize se vsim vsudy. Dramatizaci Falladova romanu jsem videla jen kvuli herecke ucasti Jiriho Dvoraka, a ten byl pro mne take jedinym duvodem, proc jsem inscenaci dodivala. Prekonat Helmuta Bergera a jeho Martina von Essenbecka, ktereho mi od nastupu na scenu silne pripominal, proste nemohl, tim spise, ze komisari gestapa propujcil emocionalni vrelost. Taky ten zbytecne viditelny nadhled, ktery si mozna mohl odpustit...ale je poznat, ze ho role Esserlicha bavila a on bavil mne dvojnasob. ()
Ojedinělý televizní počin vzhledem k tomu, že dramaturgie po roce 2000 sáhla po předloze zahraničního autora. Škoda, že zdrženlivost vůči autorským právům vedla brzy nato k odklonu od ambiciózních adaptací, které vždy patřily do zlatého fondu ČT i díky pozoruhodným hereckým příležitostem, Falladův román patří k mým vrcholným čtenářským zážitkům díky neskutečně preciznímu ponoru do psychologie jedinečných postav a mentality německého národa v období Třetí říše. I když Vernerova rozsáhlá adaptace nemohla obsáhnout takovou šíři nuancí a řadu situací vypustila a zjednodušila, esence díla a v ní přetrvala. Minisérie však není jen o skvěle zvládnutém scénáři, nesmírně ji povyšuje kongeniální souznění herců se svěřenými postavami - Alois Švehlík a Jana Hlaváčová upoutají svou střízlivostí, zatímco Miroslav Donutil s Miroslavem Táborským jedinečně rozehrávají své tragikomické party dvou morálně nalomených hochštaplerů. Ve vedlejších rolích zaujali především Boris Rösner, Jiří Dvořák a sugestivní Zdena Procházková. Dušan Klein i s omezeným rozpočtem a lokacemi dokázal vytvořit plnohodnotný dojem a expresivnějšími vizuálními momenty správně dávkovat naléhavost osudů postav. Vytvořil podle mého názoru své vrcholné dílo, jež by si zasloužilo zvláště v dnešní době reprízovat - což se dá nyní, když uběhlo od Falladovy smrti 70 let a autorská práva jsou volná, očekávat. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (5)
- Natáčelo se také v Terezíně. (Winster)
- Ve filmu zazní mmj. píseň Auf der Rue Madelaine in Paris proslavená Anny Ondrákovou a Hansem Söhnkerem ve filmu Miláček žen (1937). (NinadeL)
- Filmovalo se v Josefově u Jaroměře a Žatci. (M.B)
Literární odkaz německého spisovatele Hanse Fallady (1893 - 1947) není české veřejnosti příliš znám a snad právě proto jsme se s jeho jménem zatím na televizní obrazovce setkali pouze jedenkrát, a sice v případě dvoudílné inscenace Ubohý pan Kufalt z počátku osmdesátých let. Mimo centrum čtenářské pozornosti zůstávalo po dlouhá desetiletí i klíčové Falladovo dílo, pozoruhodný román Každý umírá sám (v originále "Jeder stirbt für sich allein"), vracející se svým příběhem do válečného Berlína v rozmezí let 1940 až 1942. Výběr režiséra Dušana Kleina proto nebyl nijak náhodný a dopředu nepromyšlený plán, který by snad sázel na pouhou neznalost prostředí a doby, v níž se román odehrává. Naopak Klein neponechal nic náhodě a soustředil se především na věrohodné ukotvení atmosféry a takřka detailní práci s detaily (což je vzhledem k dlouhodobě silně podhodnocenému televiznímu rozpočtu malý zázrak). Scénárista Eduard Verner příběh rozvrhl do tří na sebe navazujících kapitol, modelovaných cosi jako průřez společností v době vrcholného nacismu. Obyvatelé domu na berlínském předměstí tvoří na první pohled značně nesourodý kolektiv: stará manželka uvězněného židovského obchodníka, penzionovaný soudní rada, příležitostná prostitutka a její manžel, válečný invalida a především profesionální udavač, listonoška, která vyhodila z bytu svého slabošského muže, rodina nadšených nacistů, kteří v novém režimu vidí šanci změnit své podřadné společenské postavení. Stejnou adresu s nimi sdílí i manželé Guangelovi, jejichž syn musel narukovat do nacistické armády. Po zprávě o jeho tragickém konci dospějí oba manželé k životnímu rozhodnutí: budou psát protinacistické lístky a nechávat je na volně přístupných místech. Jejich naivní hrdinství se postupně utkává se zbabělostí, chladem i fanatismem druhých. V možná až příliš "šachisticky" prokomponované struktuře příběhu a v razantním vypravěčském zacházení s postavami spočívá největší nebezpečí této minisérie. Často tak velmi záleží na konkrétních hereckých představitelích, do jaké míry se jim podaří předepsanou postavu oživit. Na prvním místě zcela bezpochyby stojí manželská dvojice Jany Hlaváčové a Aloise Švehlíka, následovaná celou plejádou dalších, ať už v hlavních (Táborský, Donutil, Rösner, Stašová) nebo vedlejších partech (Munzar, Kříž, Klepl, Rašilov, Maurerová, Zawadská, Zindulka, Hrušínský). Zvláštní ocenění zasluhují alespoň tři z celé galerie excelentních výkonů. Na prvním místě je to přesně zakotvená kreace Zdenky Procházkové, která své židovské stařence vtiskla pozvolna se zatemňující mysl i okamžiky náhlého prozření. Výkon, hodný uměleckého ocenění, zde podává charismatický Jiří Dvořák v psychologicky proporcionální roli homosexuálního vrchního komisaře gestapa Esserlicha, postupně si uvědomujícího zrůdnost své nezáviděníhodné funkce. Z pásma událostí se vyděluje ta část, která se soustřeďuje na jednu z vedlejších figur, povaleče a sukničkáře Enna Klugeho. Ten se náhodně ocitá v síti podezření, domnívajících se, že má něco společného se štvavými letáky. Jeho nicotné živoření, naplněné drobnými podvůdky a úskoky, směřuje k neodvratné tragédii, aniž by v tom bylo něco heroického: Enno do posledních okamžiků splétá jediné dvě polohy, které ovládá, zbabělé žadonění a vychytralost, s níž se vtírá do přízně důvěřivých lidí. Miroslav Donutil tu získal velkou šanci, kterou dokázal zužitkovat nad očekávání dobře; jeho předchozí estrádní šaškaření je na chvíli vystřídáno soustředěnou studií člověka, ztrácejícího veškeré lidské hodnoty včetně slušnosti a osobní cti. Toto propojení dodává depresivní atmosféře Kleinovy trilogie zvlášť mrazivý přídech, už proto, že disponuje schopností připomenout, jak blízko je ve skutečnosti neblahé údobí evropských dějin, o němž tento příběh pojednává. Doba perverzních esesáků, mladých snaživců z Hitlerjugend a strachu zalezlého i do chodeb domů zde promlouvá ve své obnažené přímočarosti, která nic nepředstírá, jen diváka jakoby provází realitou války. Byl-li tento třídílný film skutečně posledním velkým televizním projektem, pak se Česká televize s původní dramatickou tvorbou rozloučila alespoň důstojně. Doufejme ale, že záblesk naděje zůstává. () (méně) (více)