Režie:
Dušan KleinScénář:
Eduard VernerKamera:
Peter BeňaHudba:
Milan DvořákHrají:
Alois Švehlík, Jana Hlaváčová, Miroslav Donutil, Miroslav Táborský, Zdenka Procházková, Pavel Kříž, Veronika Jeníková, Saša Rašilov nejml., Michaela Maurerová, Jiří Dvořák, Tomáš Valík (více)Obsahy(1)
Dramatický příběh několika jedinců, jejichž osudy se tragicky protnuly v čase ničícím lásku, lidskou slušnost a vzájemnou toleranci. Třídílná adaptace významného románu německého autora Hanse Fallady. Dramatický příběh, který vynikajícím způsobem postihuje klima nacistického Německa, atmosféru násilí a morální zrůdnosti, která paradoxně ovlivňuje nejen osudy lidí s protinacistickým přesvědčením, ale i osudy těch, kteří nacismu slouží.... Je historií několika jedinců, jejichž osudy se tragicky protnuly v čase, který nepřeje lásce, lidské slušnosti a tím méně vzájemné toleranci.... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Charizmatický Boris Rösner s chraplákom v hlase a jeho posledná rola (inak tá jeho rodinná kliatba je desivá). A možno tá rola je až takmer životná, pretože takých náckov nemal ani Adolf s jednou guľou veľmi veľa. Teda aspoň tým výrazom, prejavom, pohľadom vzbudzujúcim rešpekt i strach. Skvele zahraná rola, dokonca lepší výkon než Donutilov, ktorého trápno-komediálna postava mi tak trochu v tomto počine vadila. A vlastne všetky tie výstupy ako z veselohry sa do doby ani do deja nehodili. Kazili tú atmosféru, ktorú film chcel ponúknuť. Ale na TV film/TV seriál viac než dobré ()
Dramatický příběh o malém hrdinství v době války. Kolaborace a udání na denním pořádku, proti kterým slušnost neměla šanci. Na můj vkus a jak známe z historie se mi chování Němců zdálo až moc schovívavé. Říct před důstojníkem SS, že pracuje pro vraha a odpověď na to, že sepíšeme protokol, se mi opravdu zdála úsměvná. Ale jinak vynikající film s výborným hereckým obsazením. ()
Tři hvězdičky, které uděluji, jsou jednoznačně a pouze za herecké výkony, protože nic jiného a nadprůměrného tento film neposkytl. Jedna je jednoznačně za Dvořákův výkon, jeho ztvárnění esesáka bylo výborné a měl také to "štěstí", že jeho postava snad jako jediná prošla zřetelným psychologickým vývojem, což se nedá říct o ostatních. Druhá je především za Hlaváčovou, tahle herečka dokázala hrát perfektně jen očima, aniž by k tomu potřebovala více či méně slov a projevů. Celkově její postava a pojetí manželské lásky byly moc pěkné a jedním ze světlejších momentů příběhu. Třetí hvězda patří hvězdám Táborskému, Donutilovi a Švehlíkovi. Abych to shrnula - tehle film činí něčím víc pouze a právě herci, kteří měli k dispozici velmi nadupaný námět a zhostili se ho bravůrně. Jenže Klein svojí příšernou režií zabil, co mohl. Co jako chtěl točit? ví co je to nějaká dynamika nebo napětí? prozradil mu vůbec někdo, že hudba je důležitou filmovou složkou, která má být adekvátní k ději? buď ji vůbec nepoužit nebo vážné scény protknul kolotočářskými melodiemi.. Je to hrozná škoda a věřím, že kdyby se takového tématu chopil někdo jiný, dopadlo by to lépe. Takhle máme před sebou tří dílný televizní film, kde se v prvních dvou téměř nic neděje a ve třetím se toho děje moc, bez jakéhokoliv důkladného rozuzlení nebo důrazu na jednotlivé osudy. ()
Možná je 5 hvězdiček moc, ale když ČT výjimečně jednou dělá něco dobře, je třba to ocenit. Velmi dobré, civilně a uvěřitelně zahrané zpracování knihy Hanse Fallady (německý spisovatel). Ve filmu se prolne osud několika postav - skvěle zahraného staršího manželského páru (výborní Švehlík a Hlaváčová), jemuž padl syn na frontě a nyní riskují život při vyvěšování letáků proti válce, homosexuálního gestapáka Esserlicha (opět skvělý Jiří Dvořák), místních šéfů SS, udavače- kriminálníka Táborského, mladého páru (tradičně hodně slabý Rašilov a Maurerová). Donuti lhraje takový svůj standard, ale naštěstí nemá tolik prostoru, aby mi film dokázal zkazit. Celkově zřejmě nejlepší původní TV seriál (nebo TV film), který Čt natočila od r. 89. ()
Literární odkaz německého spisovatele Hanse Fallady (1893 - 1947) není české veřejnosti příliš znám a snad právě proto jsme se s jeho jménem zatím na televizní obrazovce setkali pouze jedenkrát, a sice v případě dvoudílné inscenace Ubohý pan Kufalt z počátku osmdesátých let. Mimo centrum čtenářské pozornosti zůstávalo po dlouhá desetiletí i klíčové Falladovo dílo, pozoruhodný román Každý umírá sám (v originále "Jeder stirbt für sich allein"), vracející se svým příběhem do válečného Berlína v rozmezí let 1940 až 1942. Výběr režiséra Dušana Kleina proto nebyl nijak náhodný a dopředu nepromyšlený plán, který by snad sázel na pouhou neznalost prostředí a doby, v níž se román odehrává. Naopak Klein neponechal nic náhodě a soustředil se především na věrohodné ukotvení atmosféry a takřka detailní práci s detaily (což je vzhledem k dlouhodobě silně podhodnocenému televiznímu rozpočtu malý zázrak). Scénárista Eduard Verner příběh rozvrhl do tří na sebe navazujících kapitol, modelovaných cosi jako průřez společností v době vrcholného nacismu. Obyvatelé domu na berlínském předměstí tvoří na první pohled značně nesourodý kolektiv: stará manželka uvězněného židovského obchodníka, penzionovaný soudní rada, příležitostná prostitutka a její manžel, válečný invalida a především profesionální udavač, listonoška, která vyhodila z bytu svého slabošského muže, rodina nadšených nacistů, kteří v novém režimu vidí šanci změnit své podřadné společenské postavení. Stejnou adresu s nimi sdílí i manželé Guangelovi, jejichž syn musel narukovat do nacistické armády. Po zprávě o jeho tragickém konci dospějí oba manželé k životnímu rozhodnutí: budou psát protinacistické lístky a nechávat je na volně přístupných místech. Jejich naivní hrdinství se postupně utkává se zbabělostí, chladem i fanatismem druhých. V možná až příliš "šachisticky" prokomponované struktuře příběhu a v razantním vypravěčském zacházení s postavami spočívá největší nebezpečí této minisérie. Často tak velmi záleží na konkrétních hereckých představitelích, do jaké míry se jim podaří předepsanou postavu oživit. Na prvním místě zcela bezpochyby stojí manželská dvojice Jany Hlaváčové a Aloise Švehlíka, následovaná celou plejádou dalších, ať už v hlavních (Táborský, Donutil, Rösner, Stašová) nebo vedlejších partech (Munzar, Kříž, Klepl, Rašilov, Maurerová, Zawadská, Zindulka, Hrušínský). Zvláštní ocenění zasluhují alespoň tři z celé galerie excelentních výkonů. Na prvním místě je to přesně zakotvená kreace Zdenky Procházkové, která své židovské stařence vtiskla pozvolna se zatemňující mysl i okamžiky náhlého prozření. Výkon, hodný uměleckého ocenění, zde podává charismatický Jiří Dvořák v psychologicky proporcionální roli homosexuálního vrchního komisaře gestapa Esserlicha, postupně si uvědomujícího zrůdnost své nezáviděníhodné funkce. Z pásma událostí se vyděluje ta část, která se soustřeďuje na jednu z vedlejších figur, povaleče a sukničkáře Enna Klugeho. Ten se náhodně ocitá v síti podezření, domnívajících se, že má něco společného se štvavými letáky. Jeho nicotné živoření, naplněné drobnými podvůdky a úskoky, směřuje k neodvratné tragédii, aniž by v tom bylo něco heroického: Enno do posledních okamžiků splétá jediné dvě polohy, které ovládá, zbabělé žadonění a vychytralost, s níž se vtírá do přízně důvěřivých lidí. Miroslav Donutil tu získal velkou šanci, kterou dokázal zužitkovat nad očekávání dobře; jeho předchozí estrádní šaškaření je na chvíli vystřídáno soustředěnou studií člověka, ztrácejícího veškeré lidské hodnoty včetně slušnosti a osobní cti. Toto propojení dodává depresivní atmosféře Kleinovy trilogie zvlášť mrazivý přídech, už proto, že disponuje schopností připomenout, jak blízko je ve skutečnosti neblahé údobí evropských dějin, o němž tento příběh pojednává. Doba perverzních esesáků, mladých snaživců z Hitlerjugend a strachu zalezlého i do chodeb domů zde promlouvá ve své obnažené přímočarosti, která nic nepředstírá, jen diváka jakoby provází realitou války. Byl-li tento třídílný film skutečně posledním velkým televizním projektem, pak se Česká televize s původní dramatickou tvorbou rozloučila alespoň důstojně. Doufejme ale, že záblesk naděje zůstává. () (méně) (více)