Člověk z půdy

Samozřejmě, tento vhled do historie divadla SeMaFor má svou neoddiskutovatelnou roli v kulturní historii této země. A akceptovala jsem Člověka z půdy jako ideální start řady X krát divadlo. Ok. Ale ani při vědomí veškerých doprovodných materiálů nemám důvod si to užít. Archaické televizní záznamy čehokoli mi už navždy budou asociovat jen nesmyslný restart vnímání naší minulosti, který zahladil veškeré stopy samostatného vývoje kinematografie a novým rokem nula se stalo probuzení blikajícího zázraku v roce 1953. (22.08.2010)

Ale jo, dobrý. Horníček je geniální a chrlí jednu zabijáckou hlášku za druhou, Pavlína Filipovská je roztomilá, většina písniček dobrá i samostatně. Nápad skvělý, ale měl jsem z toho pocit, že ve druhé polovině se to tak nějak rozpadlo, naštěstí konec to opět vše slušně slepil dohromady. Nápad s cabaret boys je docela fajn. 75%, slušně a příjemně jsem se pobavil, ale víckrát to vidět nemusím. Písničky dua Suchý a Šlitr jsou skvělé, ale na semaforácké hry opravdu příliš nejsem. (23.02.2021)

Naprosto úžasná konverzačně-zpívaná divadelní komedie od Suchého a Šlitra (řazeno abecedně:). Jejich písně (nyní již evergreeny), roztomilá Pavlína Filipovská a nepřekonatelný Miroslav Horníček dávají tomuto kusu něco zvláštního. Něco, z čeho vám vyroste úsměv na tváři, aniž byste se o to museli snažit. :) (15.10.2006)

Toto predstavenie je čistou nostalgiou. Pri prvom zhliadnutí som ho vnímal úplne inak, než ako ho vnímam dnes. Pesničky ostali úžasnými, dej už pokryla patina, ale vtedajší účinok bol nezabudnuteľný. Pre správne pochopenie je treba si pripomenúť v akej dobe, v akom ideologickom a umeleckom prostredí sa zrodilo toto predstavenie. Bol to taký malý zázrak, ktorý sa už pravdepodobne nezopakoval a aj keď áno, tak iba ojedinele. Tak ako sa zázraky konajú. (31.10.2019)

Dětské uchvácení písničkami a úryvky dialogů zaznívajícími ze starých gramodesek už mi nikdo neodpáře; když jsem na reflexím DVD zjistil, že zbytek první semaforské hry je už jen nesoudržná poetistická vata šmrncnutá povinnou dávkou budovatelského nadšení a trochou opatrné satiry, byl jsem z toho docela smutnej. Možná kdyby byl býval záznam pořízen s Malým lordem v podání Suchého, který sice nebyl herec, ale podle zvukových nahrávek uměl ve svých replikách vypíchnout jazykové hříčky a mikropointy stokrát líp než řemeslně honěnější Černý, a kdyby u piána seděl Šlitr a ne Růžička, nepotřeboval by člověk tolik historického povědomí, aby si dokázal představit, jaký to tenkrát na přelomu padesátek a šedesátek musel být mazec. (06.10.2014)