Pád do ticha

Když se na u konce filmu objevilo "Day seven" napadla mě parafráze z jednoho amerického hororu jméneme The ring, kde malá strašidlácká holčička říká na jakési videokazetě You die in seven days. Rozdíl je jen v tom, že ona holčička měla téměř vždy pravdu, což v tomto případě díky bohu neplatilo. Ale dost černého humoru, zde není na místě. Jak tady psal Isherwood, kdyby mi tohle někdo vyprávěl nebo to byl opravdu popkornový celovečerňák s nálepkou "The true story", kterou tam šikovně už léta lepí ctižádostiví scénaristé, vysmál bych se mu s radostí do ksichtu a mávl rukou. Ale to co dokázal Joe Simpson, to sahá až za hranice lidských možností. Všechna čest a sláva jemu a jeho vůli. Ode dneška začínám věřit přísloví, že všechno jde, když se chce. Jeho nadlidský výkon by si zasloužil hvězdiček nespočet, třeba tisíc, kolik by si jen Joe přál, ale hodnotíme film. Zvláštně natočené a mám z toho rozporuplné pocity. Napůl vyprávěné drama a napůl dokument. Kdyby to bylo vzato pouze jako dokument, zřejmě by tonemělo tak silně emotivní dopad na diváka, jak se nakonec povedlo, ale na druhou stranu přítomnost obou horolezců v průběhu celého snímku (myslím v té vzpomínkové části ) mě osobně přišlo spíše jako element, jenž tak nějak pohřbívá napětí z dosažení inkriminovaného cíle. Už sem několikrát psal, že předloha filmu může být sebelepší, ale film by z ní měl pouze vytěžit maximum pro svůj celkový efekt. A tak poprvé a myslím si, že na dlouhou dobu i naposled udělám vyjjímku a budu brát ohled na skutečnou událost, jenž se stala předlohou pro film, který nám snad ze všech nejvíc ukazuje, že vůle je nejdůležitější věc, která je v životě potřeba pro dosažení námi vytyčeného cíle a někdy (zde) i pro zachování života jako takového. (19.07.2007)

Kdyby v těch horách umřel, vůbec bych ho nelitoval, mohl by si za to jedině sám. Výkon to byl nicméně obdivuhodný, a film díky svému strohému dokumentárnímu stylu funguje tak, že zapomínáte, že nesledujete skutečného Joe Simpsona. Ale není se co divit, že takto zmobilizoval své síly - umřít za zvuků Boney M by byla děsivá, nelidská smrt... (28.11.2010)

Opravdu strhující film o neuvěřitelné dávce vůle a síly. Jestli se to opravdu takto stalo, tak klobouk dolu. Film je výborně zpracován, spolu se samotným filmem sledujeme i rozhovory skutečných postav, při jejich slovech vám naskakuje husí kůže, skutečně obdivuhodné, příběh je to silně emotivní a při vyprávění si uvědomíte, že na světě jsou mnohem větší problémy, než jsou ty vaše. Docela mě udivuje, že tito dva týpci jsou nadále nejlepšími přáteli a lezou spolu dál, lezecká obce se kvůli této události rozdělila na dva tábory, odstřihnout či neodstřihnout? Toť otázka. (21.07.2015)

„Myslel som, že toho zvládnem viac.“ Asi by som sa za to mal hanbiť, ale toto ma nebavilo. Niektoré filmy sú zvládnuté slabšie/ priemernejšie, ale zato majú silný (etický, ľudský) rozmer, na aký sa ich o pár tried lepší bratia nezmôžu, pretože nevznikli podľa skutočných udalostí. PÁD DO TICHA je presne tento príklad. Je to film, ktorý má čo povedať, ale kebyže sa jedná o "čistý dokument" a nie "rekonštrukciu", určite by ma to zaujalo na 80%. Takto slušná horolezecká dráma "vraj podľa skutočnosti". (20.07.2005)

Horolezce nechápu, podle mě to při vší úctě nemůžou mít v hlavě úplně v pořádku, když se na dvou železných skobách šplhají po kolmém srázu 6000 metrů nad mořem. Ale ruku v ruce s tím jde i nesmírný obdiv, protože třeba já bych si něco takového nikdy ani za mák netroufl. A to, s čím se musel vypořádat Joe Simpson, je z mého pohledu jeden z nejsilnějších důkazů odvahy a touhy po životě, o jakém jsem se kdy doslechl. Všechno utrpení jsem snášel skoro i na sobě a v závěru jsem měl co dělat, abych se vůbec ovládl. Joe, jsi borec! 4 a 1/2* (28.01.2013)