Krevní pouto

"Dům je plný šepotu." Rok po druhém Šíleném Maxovi natočili Australani gotický horor a hned jeho první záběr je pro celý film dost typický - lahodně atmosférická zpomalovačka. Atmosféru to díky době vzniku a snaživému kameramanovi, osvětlovači a hudebníkovi rozhodně má, děj standartní a poměrně řídký (s oblíbenými motivy jako pročítání morbidního deníku), ale velkým plusem je ale divně krásná/krásně divná představitelka hlavní role a silné finále s pár luxusními zpomalovačkami běžící vyděšené hrdinky a očekávatelným masakrem i požárem - akorát neshoří ústřední dům, ale benzínová pumpa, což nepochybně vyšlo levněji. (04.12.2018)

Jelikož jsem hodinu trpěl šnečí nudu s kuním xichtem Jacki Kerin, které jsem po celou dobu přál minimálně rozjebanou prdel, přičmež při scéně v lese už jsem skoro plesal štěstím, že se tak opravdu stane, vydrajvovanej konec už toho moc zachránit nedokázal. 70% je úlet a omyl, před kterým důrazně varuju, ale zase být extra kritickej potřebu nemám. 40% (03.03.2015)

Kvalitní horror ze "staré školy", který viniká především nádhernou atmosférou. Tu skládají rovným dílem prakticky všechny složky filmu, i když nejzásadnější je asi nádherná kamera. Oscilace mezi realitou a možným nadpřirozenem pak nechává diváka v příjemném napětí, které s přehledem vydrží až do skvělého finále. (15.03.2008)

Výborný thriller, kdy sice tušíte, jak se asi věci mají, a žádné velké překvapení se nekoná, avšak hutná atmosféra vše vynahradí. Precizní práce s kamerou - smysl pro detail, neobvyklé úhly a záběry i zpomalené scény, které nenudí. Právě oko kamery a důraz na barvy (hlavně červená - oděv, krev, míč...) mi připomněly italské filmy, především D.Argenta. Voda, tekoucí naplno z umyvadla a vany, se stala rovněž oblíbeným prostředkem mysteriozních filmů a scéna se sprchovým závěsem děsí jistě minimálně od dob Psycha. Dokonalá hudba Klause Schulze je třešinkou na temném dortu. A blížící se masakr? Ten přece divák očekává. (20.09.2012)

S pečlivostí a beze spěchu postavená pyramida hrůzy. Varování v obsahu z Festivalu otrlého diváka opravdu sedí a Next of Kin nepotěší milovníky překotných hororů, kde se bubákuje v průměru co pět minut. První dvě třetiny filmu se až na drobné náznaky neděje nic děsivého. Sledujeme pro některé možná nudný, po mě pouze kapku fádní, příběh mladé ženy Lindy, která hledá své místo ve světě své zemřelé matky, představovaným zděděným domovem důchodců, a vrací se jí traumatické vzpomínky na dětství. Představitelka Lindy Jacki Kerin neoplývá půvabem klasické krásky, ale působí takovým tím vzrušujícím oduševnělým dojmem inteligentní ženy, podobně jako třeba slavnější Madeleine Stowe, kterou mi silně přípomínala. Její herecký projev navíc působil velmi přirozeně a nenuceně, a tak mi i ta první hororově méně výživná hodina uběhla v naprosté pohodě. Poslední třetina pak jistě nasytí svým pojetím, zejména naprosto úžasnou kamerou, i hrůzychtivého fajnšmekra a není třeba ji nijak rozvádět, nechte se překvapit. Pečlivě zvolená čtyřka. (26.07.2015)