Magnolia

Tenhle komentář nebude příjemný a už vůbec nebude pozitivní. V Magnolii se totiž mluví hlavně o náhodách a já bych rád taky jednu přidal, i když se stala zrovna nedávno. To co se děje tady, to, co se začíná rozvíjet, má dozajista strhující pád, ale po chvíli to umlkne a já vlastně koukám na příběhy několika lidí míchající a proplétající se obdivuhodně do sebe, jenže během filmu se nic neděje, až nakonec jedna velká náhoda zamíchá kartami a ukáže jaká je to vlastně náhoda, že dokáže změnit celý život. Ale porovnejte fakt, který právě popíšu. Nedávno myslivec zastřelil svojí třináctiletou dceru...omylem. Při lovu mířil vysoko nad sebe a když pomalu ušlapával pozádu tak zakopl o kořen a při pádu vystřelil ještě jednou ze své brokovnice....Svojí dceru měl při lovu poprvé a vlastně jí tam ani brát neměl. Je tohle konec? Je. Tahle náhoda má od té filmové naprosto opačný charakter. Teď je otázka co si o tomhle filmu a pojmu náhoda vlastně mám myslet. Nejhorší na tom všem je, že to může potkat kohokoliv a my s tím absolutně nic nenaděláme. Tak těžký je život. Nebýt konce tohoto filmu, nestál by za nic, až na pár výborných výkonů, ale protože tam právě byla ta náhoda, mělo to něco do sebe. (11.09.2008)

(1001) "Tiše vás soudím." Právě, může si říkat co chce, ale ve skutečnosti myslet třeba na hotdog. A takový mi přišel celý film. Úvod vcelku dobrý, v průběhu nějaké momenty taky ušly, ale "myšlenka", kterou se mi ani nepodařilo moc identifikovat v záplavě tápajících policistů a ublížených dětí, byla rozmělněna v patosu a sentimentu a bůhvíčem ještě, časté opakování motivů mi také příliš nesedlo. Stačí jeden stařík dohnaný blízkostí exitu k alibistické upřímnosti. Jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Já bych si teda radši dala bramborák, než se prokousávat tímhle znova a snažit se luštit mezi řádky, že lidé jsou ze zásady zlí, ale měli by na sebe být místo toho radši hodní. Připomnělo mi to Donnieho Darka, který se mi ale zdál ve svém chaosu o mnoho plynulejší a přirozenější. (24.07.2009)

Bez nadsázky jeden z nejlepších filmů minulého desetiletí. Paul Thomas Anderson je neobyčejně dobrý režisér se smyslem pro naprosto dokonalé vykreslení charakterů. Jeho příběh, jehož stopáž rozhodně nepřekáží ani nenudí, je brilantně rozehraným koncertem hereckých výkonů. Hudba Aimee Mann jen přidušuje atmosféru, která každou minutou houstne. A závěr? Očisťující katarze. (07.06.2003)

Devět nástrojů, které zpočátku hrají každý svou melodii. Devět paprsků, které se sbíhají... A kamera, která jakoby bezcílně bloudí příběhy různých lidí, naslouchá tam a dívá se tady... A pak náhle ta tříšť melodií a světel začne souznít, osudy se spojují, proplétají, příběhy se začínají rýsovat. Vina, trest, odpouštění na prahu smrti. Je úžasné, s jakou citlivostí se Andersonovi povedlo zachytit devět velkých životních katarzí, jak dokázal Magnólii vygradovat od sprosté a přelétavé kakofonie úvodu až do onoho zvratu, kdy se všechny postavy pospojují zpěvem písně Wise Up. Tři hodiny neobyčejně osobního a zvláštního příběhu, který svůj princip předvádí už v prologu – některé věci zkrátka nejsou náhoda. Smysl Magnolie netkví jen v pasivním sledováním, neustálými aluzemi je divák povzbuzován v tom, aby hledal smysl, který je dobře ukrytý (viz. třeba déšť žab). Jako magnet fungují úžasné herecké výkony, jejichž vrcholem je pro mne až nepochopitelně silný Cruise v roli Jacka alias Franka. Nevěřil bych, že dokáže hrát tak emotivně. Navíc se výtečně podařil i český dabing... Jedinou skvrnkou na kráse tak zůstává fakt, že je film místy až příliš natažený a poznamenaný hluchými místy. Přesto uprostřed přívalu neskutečným hovadin je to jako ten déšť žab. Prostě se to stává! (13.02.2004)

Skutečně drama? Něco mi uniklo? Asi se nechám vyreklamovat, mám podezření, že jsem nějaká pokažená. Jak jinak si vyvětlit, že film, který je tady 285. nejoblíbenější a figuruje v žebříčcích 500 největších filmů všech dob časopisu Empire a 1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete, mě k smrti nudil a připadal mi nechutný. Možná bych to nějak vstřebala, pokud by mělo jít o komedii. Zbytečné plýtvání filmového materiálu a zbytečné plýtvání mého času. Mohla jsem mezitím přebrat shnilé brambory nebo vyklidit sklep. Tady opravdu nejsem cílová skupina. Abych byla konkrétnějí - nesourodá směsice, která v závěru nevyzněla jako kompaktní. Chybějící nápady nahrazuje sprška vulgárních výrazů. Pokud film figuruje v podobných žebříčcích, očekávala bych, že je něčím přelomový, bude přesahovat region, ve kterém byl natočený, bude nadčasový a dá se vidět několikrát. Magnolia z mého pohledu nesplňuje nic. (01.09.2018)