Ďáblové v oblacích

O tomto filme som si nič nezisťoval a keby sa neobjavil na jednej diskusii, tak by som o nom ani nevedel. Určite sa dá tvrdiť, že film po obsahovej stránke je mimoriadny a zriedkavý. Lebo najprv je tu nejaký nápad, ktorý sa, ale musí najprv vyskúšať a potom nájsť ľudí, ktorí ho aj zrealizujú. A práve o tom je tento film, že veľké nápady vyzerajú krásne na papieri, ale už ich realizácia do skutočnosti býva oveľa dramatickejšia. Aj keď trištvrte filmu je len o prípravách na nálet, film vobec nenudí, práve naopak, všetko od rozhovorov  z letcami až po uskutočnenie nápadu bolo prijemne spracované a aj slušne vygradovane. Herci sa svojich  rolí zhostili ukážkovo , len trocha mi vadilo to samotne finále. Bolo vidieť, že tam nemali veľa príležitosti, ako to spraviť veľkolepejšie a tak bolo vidieť len pády lietadiel či mihotajúce sa záblesky na oblohe. Ale aj tak o dramatické momenty divák nie je ukrátený. Silne 4*. (22.05.2024)

Na svojí dobu precizně zfilmované a s plnou polní co se týče vojenské techniky si ostudu také neudělali, a to se cení. Možná je to ale až příliš ukecané, dlouhé a chvílemi dost nudící, což je u filmů z této doby naprosto běžné, když z války neukazujou spíš psychickou stránku člověka, kde tady to rozhodně nehrozí. Pravda zase je, že závěr byl monumentální, což jsem od tohoto filmu ani nečekal, o to víc mě to nakonec překvapilo. Lidé tenkrát př isledování tohoto filmu museli mít hlavu v oblacích, protože natočit něco takového opravdu muselo dát zabrat, ale jde hlavně o ten konec, to co se děje předtim, to bych s lehkostí přešel, tam skutečně není zas tak o moc co stát, proto ty tři hvězdy. Když dobrý film, tak celé dvě hodiny, a ne jen závěr, ale tady za to může spíš doba, ve které byl film natočený, i tak je to na tehdejší dobu veliký krok kupředu. (03.06.2009)

Tentokrát trochu netradiční válečný film kde prvních devadesát minut je hlavně o vývoji té revoluční bomby její zkoušení a zkoušení provedení samotné akce. O té je ta finální půlhodinka. I když triky už zub času nahlodal, tak na rok 1955 to pořád nevypadá zle a dá se na to v pohodě koukat. Líbila se mi cílevědomost vědce při vývoji i houževnatost a vůle pilota který celou akci řídí. Jenom možná některý vedlejší dějový linie bych vyškrtnul a film trochu zkrátil. Proč tam třeba byla ta linka s přejetým psem u kterýho se ani nedozvíme kdo ho vlastně přejel a celý to vyšumí do ztracena jsem úplně nepochopil. No a někdo může třeba namítnout, že film adoruje výrobu bomby která pak ve finále asi zabije i nevinný lidi když při záplavách továren sledujeme topící se dělníky, ale tohle bych úplně nekritizoval i vzhledem k době vzniku teprve deset let po válce. Prostě tady byl nepřítel a tyto strategické cíle bylo třeba zničit a hotovo. Každopádně i přes ty výtky mě nemrzí, že jsem si ten film doplnil a to solidní nadprůměrný hodnocení si ode mě vyslouží.65% (07.04.2024)

Režiséři jiných filmů o reálných válečných operacích častokrát vycpou prostor před samotnou akcí dialogovou vatou, která se vyjadřuje ke všemu možnému, jenom ne k věci. Zhruba polovinu Bořičů přehrad (což nezní o moc méně béčkově než Ďáblové v oblacích) tvoří dialogy. Dialogy jednak suše vtipné, ale hlavně o tom, co bude chtít většina diváků slyšet. Hned na začátku je před námi zřetelně vytýčen cíl i přibližná metoda jeho dosažení, zbývající dvě hodiny patří dotažení plánu, plánování a realizaci plánu. Žádné dějové odbočky, milostné linie a těžkopádná morální dilemata. Jedna scéna nás vnadí na další, od podstatného se přechází k podstatnějšímu. Takhle to bylo a takhle to má největší šanci zaujmout. Kousek citu do filmu vnáší vztah jednoho z letců k jeho psovi (!), na kterého všichni pokřikují a údajně i ve skutečnosti pokřikovali „Negře!“ (!!). Jediná ženská postava pronese nanejvýš pět vět, jinak je hrací pole plně v moci mužů. Nemám moc rád genderové škatulkování, ale Bořiči přehrad vážně jsou „chlapským“ filmem. Technické detaily, velké bomby a posuzování opačného pohlaví výhradně dle zevnějšku ale odradí jenom ty divačky, které se nenechají strhnout. 85% (02.05.2010)

Stále ještě film Ďáblové v oblacích se už už snaží překlopit sebe sama do žánru hraného dokumentu. Téma bombardování přehrad v Porúří Anderson uchopil od strategického záměru, k nápadu, jak jej technicky provést, vývoje technického řešení až k samotné bojové akci. Předloha nejspíše čerpala z dokumentace, historických záznamů a dost možná i výpovědí zúčastněných osob. Film si dává záležet, abychom pochopili inovativnost technického řešení, princip speciální bomby, i všech přístrojů, jež slouží k jejímu přesnému shozu. Rozkrývá potíže nočních náletů i omezenosti zdrojů na výzkum ve válečné ekonomice. +++++ Slouží tak v podstatě pouze vzdělávacím účelům a jako pocta úsilí skupině lidí, jež přispěla ke zničení přehrad. Všechny postavy mají ve filmu jediný cíl, což hercům nedává mnoho prostoru k předvedení svého umění, snad s výjimkou Redgraveova zapáleného vědce. Herci působí, že dostali pokyn: "V této scéně se projekt nachází ve stavu A, což postavě X působí emoci E1," jež se pro jistotu ještě označuje v dialogu. Rozhovory krom vysvětlování a "podkreslení nálady" nemají jinou fuknci. Výsledkem je film rutinní, sterilní, neemotivní, byť informačně přesný. Snad by mu opravdu více slušel dokumentární šat s několika vloženými hranými scénami. (06.04.2013)