Někdy veselo někdy smutno

O tento film jsem se zajímal především z důvodu extrémně dlouhé stopáže (co je nad tři hodiny, zřídkakdy bývá špatné). Dostalo se mi příjemného audiovizuálního i emocionálního zážitku. Nejsilnější stránkou K3G jsou muzikálová čísla, jimž vévodí kultovní "Shava Shava". Je vidět, že na kostýmech a výpravě se nešetřilo, a z prostředků, které na ně padly, by se nejspíš najedlo nejedno bombajské předměstí. Z hereckého obsazení na sebe největší pozornost strhává krásná a příjemně ujetá Kajol v roli Anjali. (546.) (28.02.2010)

Zápletka tohohle filmu je naprosto klasicky bollywoodská, jeho zpracování však celkem velkolepé, od výpravy až po muzikálová čísla. Oproti předchozímu režisérovu opusu má tenhle film i o něco poslouchatelnější soundtrack a trocha toho vtipu a sexapealu navíc. Míra patosu, projevující se zejména v nesčetných zpomalených záběrech a ubíjejícím tradicionalizmu však u mě překročila i na Bollywood únosnou mez. Při své délce je to opravdu pro silné nervy. Pokud chcete však vidět něco klasicky bollywoodského, doporučuju. I když třeba v Korei tak pevné nervy neměli a do distribuce zkrátili film o celou polovinu. (10.09.2005)

Uplakané rodinné drama Karana Johara + herecký all star team v nejlepší kondici. To jsou ty hvězdné páry Amitabh + Jaya, SKR + Kajol, Hrithik + Kareena (po přestávce) a osamocená Rani. Největší slabost mám ovšem pro pyramidy ;) A nejmenší pro odhalení pravidelné struktury aneb žánr, který fungoval před přestávkou, zásadně otáčíme o 180° a nakonec jsou spokojeni všichni. Co je ale skutečně nezapomenutelné, je klasicky soundtrack. (04.08.2011)

Film, který díky svému kultovnímu statusu a obrovskému komerčnímu úspěchu v Indii i v zahraničí do značné míry ovlivnil představu mnoha zápaďanů o bollywoodské produkci. A nejsem si jist, zda vždy v dobrém. Na všechnu jeho sladkost, patetičnost a "ubíjející tradicionalizmus" se dá ovšem s úspěchem nahlížet jako na kousavou ironii (Viz. rozpory v "tradicionalistických" hodnotách Raichandových, kteří sice prožívají Diwali jako otázku života a smrti, ale bydlí v domě v typickém britském stylu, nosí západní oblečení a do svých tradic počítají i univerzitní studium v Anglii. Proti nim zase stojí Anjali, rodačka z Čándní Čauk, která naopak žije v Anglii, ale ven chodí jedině v sárí a životní styl Angličanů je jí proti srsti.) Hodně o významu jednotlivých scén napoví i hudba, která krom skladeb vytvořených přímo pro film zahrnje i indickou státní hymnu, nacionalistickou píseň Vande Mataram i veleznámý britský cover "camp" hitovky It's Raing Men. I s různými klišé se tu zachází uvědomněle a systematicky, mnohá ani nejsou indická, ale právě britská, potažmo americká (matka obejme syna před početným "publikem" a všichni tleskají)... Inu, K3G vůbec není tak prostá a "typicky indická" podívaná, jak by se zejména nepoučenému divákovi mohla jevit a bollywoodským pionýrům bych ji tedy raději moc nedoporučoval. A to i částečně z osobního důvodu, protože nemůžu tvrdit, že zrovna K3G by představovalo ten typ filmu, kvůli kterým mám Bollywood rád. (30.11.2009)

Chtěla jsem dát jen slabý průměr ohodnocený dvěma hvězdami, protože film je nepříliš vynalézavá vyprávěnka na stokrát omleté téma: bohatý mladík a chudá dívka. Ještě tomu přihoršila Kajol, která příšerně přehrává a až násilně se stylizuje do role ztřeštěné komindy (snad ještě horší, než bývala Věra Ferbasová). Vadilo mi i zdůrazňování, jak je Indie skvělá a nejlepší na světě, na rozdíl od Anglie a Angličanů, ze kterých snímek dělá karikované figurky. Děj se láme v půlce a zaměří se na druhý pár milenců. ___ Jenomže jsou zde dvě scény, kvůli kterým jsem hodnocení zvedla, a které jsou názornou ukázkou, proč jsem si zamilovala indický film. Jsou pohlcující, jednoznačný úder emocí. První je scéna s náramky, důkaz, že když se v indickém filmu neukazuje sex, ještě to neznamená, že v něm sex není. A potom osudové rozhodnutí v dešti, které působí velice mužně. Takové scéně bych v českém filmu neuvěřila – ani by ji asi nikdo nedokázal takhle zahrát - ale v indickém mě dostala. (06.09.2016)