Záhada modrého pokoje

Tenhle film miluju! Už ten začátek, kdy hrdinové mluví o "roztříštěných" mrtvolách svých blízkých a přitom deklamují jak na školní besídce, mě dostal do křečí. A pak ty hlášky, když započne tajemné dění v modrém pokoji: "Nic mimořádného se nestalo. Třeba jen otevřel okno, vychýlil se a..." Vychýlil se! Ha ha. Přestože se tu znatelně ztrácejí lidi, zbývající jsou pořád v pohodě, až na Irenu, která sem tam decentně vyjekne, třeba když na ni někdo skočí na chodbě. V druhé polovině už jsem se tolik nesmála. Jednak jsem byla celá rozbolavělá, ale taky se ukázalo, že zápletka vlastně není vůbec hloupá! Během svižného výslechu padají slušné perly, ten vyšetřovatel je borec. František Kovářík jako komorník se projevuje velmi stroze, ale u něj to bohatě stačí. Nejvíc mě upoutal pohled Miroslava Svobody. Škoda, že se u nás tehdy netočily horrory. Tenhle herec by určitě nouzí o role netrpěl. A pak tu máme roztomilou melodii Po tobě toužím a nejotisklejší otisky prstů, jaké jsem kdy viděla. Jedním slovem SKVOST. (09.09.2007)

Divak dostane facku hned v uvodu, kdy je zhrozen zoufalymi hereckymi vykony, za vsechny budu jmenovat Miroslava Svobodu. Na druhou stranu se to da pochopit, prechod z nemeho na mluveny film nemohl byt pro umelce jednoduchy. Zapletka je celkem zajimava a jelikoz se jedna o prvni ceskoslovenskou kriminalku, tak jsem byl nakonec spokojeny... (09.04.2016)

Při vědomí toho, že se jedná o film starý už 82 let, a že to je jedna z prvních českých detektivek, je to stále koukatelné (a svým způsobem napínavé). Problém je, že dnes je to už spíš nechtěně vtipné. Je to klasičtější než nejklasičtější detektivky od Christie. Vraha jsem uhádnul už v polovině. Herci přehrávají jak v nějakém ochotnickém souboru. Hodně se to na dnešní poměry táhne, na pozadí scén nehraje skoro žádná hudba a celé to působí jak divadelní hra. Docela zamrzí, že film nevysvětluje události předchozích let, které mi přišly zajímavější než samotná zápletka v přítomnosti. Také je tu spousta logických chyb a nesmyslů. Když postava třeba říká, že v místnosti bylo otevřené okno, a venku pod ním našly roztříštěné tělo a o 5 minut později, je vidět, že pod oknem teče řeka a žádný pevný povrch tam není, tak jsem se smál. Nejvíc mě překvapil Jaroslav Marvan ve vedlejší roli. To, že tady vypadá na 50 let, a v době natáčení mu bylo pouhých 32 (a není to rolí, kterou hraje) je pro mě největší záhada ze všech… (19.03.2016)

Ano, pokud se to tak dá označit tak se skutečně jednalo o první českou zvukovou detektivku, pokud se to takto dá označit, její premiéra se uskutečnila už v roce 1933 přesně 3. 2 .1933 a o kousíček tak předběhla jinou detektivku a sice před týdnem vysílanou Vraždu v Ostrovní ulici, která ji měla až 24. 3.1933. Srovnat tyto dvě, tak tato měla určitě nesrovnatelně vyváženější a možná i lepší herecké obsazení a netěžila jen s jednoho výborného výkonu Jindřicha Plachty jako v prvním případě. Zde byli dobří téměř všichni ať už se jednalo o hrabě Hellforda (Karel Hašler) nebo po duo mladých herců Svobody a Novotného. Záhadná Smolíkova postava byla také zajímavá, rovněž jako tichý a večně komandující komorník Fr. Kováříka. Hašlerův scénář byl zajímavý a románová předloha původně z německého filmu od Ericha Engelse "Geheimnis des blauen Zimmers" rovněž. Reálie po vzoru starých klasických anglických detektivek-také pěkné, a film byl i značně napínavý a sám o sobě záhadně-tajemný až do poslední chvíle. První Cikánův počin do velkého filmařského světa, a tak si myslím že docela neprávem opomíjený. Určitě se jednalo do té doby o nezvyklou produkci, a snímek určitě stojí za shlédnutí a to hned z několika různých důvodů, třeba kvůli exteriérům, které se natáčely na hradě Nový Stránov. 2,5/5*. (06.09.2007)

Dnes jsem s překvapením sledoval tuto opravdu stařičkou mysteriózní krimi. Zápletka je opravdu jednoduchá, ale když se děj přehoupne přes polovinu a posléze přijde rozuzlení, je vcelku milé. Nicméně rok vzniku hraje roli v tom, že herecké výkony působí naprosto amatérsky. Je vidět, že tvůrci teprve hledali možnosti, jež jim zvukový film přináší. Postavy jednájí nelogicky, dialogy drhnou, herci se chovají opravdu ochotnicky. Jak ale již víme, vyrostou časem v opravdové velikány filmu. Celkově se jedná o docela povedenou zvukovou krimi prvotinu, takového předchůdce Fantoma Morisvillu. (19.03.2016)