Paříž, Texas

Jsou filmy, kde dlouhé záběry či scény jsou jen prázdná nuda, ale jsou i takové, kde jednoznačně mají svůj smysl, a to je právě případ první části tohoto snímku. Přiznám se, že obrovská síla filmu na mě dolehla až druhý den po shlédnutí, ale ten dojem nevyprchal dosud, ba spíš sílí. Film, na který se prostě nedá zapomenout. Neskutečný, výjimečný vztah mezi dvěma lidmi, neskutečná, výjimečná schopnost milovat a přinášet své lásce oběti... (22.08.2009)

Rád se přidružím k všeobecnému aplausu, i když si myslím, že tohle není nejlepší Wenders. Ani Ry Cooder – kéž by skládal i hudbu k těm výborným němým filmům, abychom nemuseli poslouchat všechny ty prefabrikovaná klavírní puzzle. Vlastně i film měl podobný charakter: Co režisér (jak mu to podával scénárista) vzal do ruky, to hned strčil na správné místo. Nedal nám žádnou šanci, abychom mu mohli poradit, nebo si alespoň říct: "Hele, támhle to patří!". A také nikomu neříkejte, že máte ženu z Paříže – a pak: Jindřichův Hradec, Česká republika. (21.09.2016)

100 % - Láska má mnoho podob, ale často není láska tím, za co ji lidi vydávají, resp. o čem se domnívají, že je. Tenhle film je o lásce. Hlavní hrdina je schopen se vzdát toho, co miluje, protože ví, že jedině to bude k dobru věci. Toto je láska. Vše ostatní je egoismus. Dál no comment, film mě dostal podobně, jako Wimovi andělé... (27.04.2010)

Několik let jsem si myslel, že Wendersův slavný film je úplně o něčem jiném. Podle plakátu a strohého obsahu jsem si představoval takový další U-Turn. O to větší překvapení pro mě bylo, když se po první půlhodině z filmu vyklubalo drama, které se čistě soustředí na osudy postav, které se snaží najít zpátky své místo v rodině. To ovšem neznamená, že by mě Paris, Texas nějak zklamal. Zvláštní film. 7/10 (26.12.2013)

Jak se takhle může ztratit jeden druhému? Celé je to vlastně ambivalentní. Jsou ty postavy ve svém životě silné? Ano a ne. Mohly něco udělat jinak? Ano a ne. Dopadlo to nakonec "dobře"? Ano a ne. Vlastně nejde o odpuštění, ani sobě, ani druhému - to bychom museli nejprve pochopit věci, které možná pochopit nejdou. Není pro ně vysvětlení a není pro ně omluvy. Zatím nám musí stačit "pouhé" smíření, které alespoň ponechává ten uklidňující prostor s trochou naděje, že vysvětlení snad jednou najdeme. Film o smutku po smutku. (Po "V běhu času" druhý Wendersův vrchol) (13.05.2018)