Lovec jelenů

Přiznání uživatele: Čekal jsem osm let než to řeknu. Tohle je nejlepší film, který jsem ve svém životě viděl v kině. Budu rád, když se to změní, ale mám za to, že už nejspíš ne. V roce 2012 jsem byl poprvé na festivalu v Krnově. Od té doby se tam snažím jezdit každý rok, protože mám za to, že lidsky i filmově pro mě nic lepšího neexistuje. Mám rád uzavřené světy, americkou kinematografii, halloumi a pohraničí. A taky jsem trochu konzerva. Tehdy nám jej pustili v sobotu večer. Kino bylo narvané, úvod zdůraznil, že kopie je blow-up a trochu načervenalá, promítač to založil a jelo se. Často se přistihnu, že lituju, že jsem tolik filmů zkonzumoval tak brzo a tak hromadně, že už sem tam z archivů musím hodně dolovat. Ale pak si uvědomím, že jsem jich hodně nepochopil a vždycky si je můžu pustit znova. Tedy ne pustit, ale objevit a prožít. To byl tehdy i případ Lovce jelenů, kterého jsem jako mladší dal ve filmovém klubu na ČT2 a jako spousta lidí jsem myslel, že to snad nikdy neskončí. Tentokrát to ale fungovalo jinak. Vzpomínám si, jak se mi na několika místech chtělo brečet, jak jsem nevěděl co dělat s tou neskutečnou tenzí, kterou jsem s těmi lidmi zažíval a jak bylo v sále to absolutní, hrobové a hodně napjaté ticho až do konce závěrečných titulků. Takový společný prožitek jsem zažil jen párkrát v životě a vím, že se mu v mých očích v rámci umění nic nevyrovná. Ten film ve mně zůstal. Ukázal mi tehdy něco, co jsem si ani nedokázal představit, a to jak lehce, trvale a ne zrovna k dobrému se může změnit lidský život. Ukázal mi hodnoty o kterých jsem předtím nepřemýšlel. Ukázal mi válku jinak, než jsem ji do té doby vnímal. Šli jsme se po projekci obratem opít. Pamatuju si kamarádku, která jako první promluvila a řekla, že musíme jít na panáky. A stalo se. Nemluvili jsme o tom, příliš jsme to neanalyzovali, ale věděli jsme, že jsme spolu něco zásadního prožili. Jsem a budu za to vděčný. A možná si Lovce jelenů někdy pustím znova a budu zase tancovat na stole a pokoušet se o zpěv „Can’t také My Eyes of You.“ (09.04.2020)

Film se dostal do té části, kdy proti sobě sedí De Niro a Walken. V té době už ruskou ruletou zocelení vojáci a do jisté míry zmagořelí přátelé, míří na své spánky a mačkají spoušť. A přesně v téhle chvíli jsem se klekl před obrazovku.....zatnul ruce do koberce a....se zrcadlovýma očima, vystresován a s větou "Vraťte mi můj život zpátky!!" na ústech. Snad jsem jim chtěl nějak pomoct. Jo, pomoct. A v tom spočívá síla Lovce jelenů. Nechápu proč, když už od mala vím, že postavy ve filmech nejsou skuteční lidé, nežijí- jsou fikce. A i přes to jsem na televizi mluvil jakoby byla živá. Dodával jsem postavám přes obrazovku, byť někdy mimo mísu, rady, jak bych se řídil já a kam mají jít a kam ne.____ Většina filmů mě nechávají v bohorovném klidu (co se týče vypjatých scén), ale Cimino mě přesvědčil, že když se chce, tak to jde. Natočil film přesahující slovo umění v němž hrají herci těch nejzvučnějších jmen. Herci, kteří ze sebe emoce opravdu soukají tak přesvědčivě, že jim to opravdu věříte. Není divu, když De Niro prohlásil, že to pro něj bylo nejtěžší natáčení vůbec. A pro mě to bylo nejtěžší emociální kladivo poslední doby a nebýt mé sestry, nikdy bych ho neokusil :D (02.08.2008)

Na tento film jsem se těšil možná více než na většinu známějších a možná i lepších (i když o tom se dá pochybovat). FIlm, který sází na dokonalé herecké umění nejen Roberta De Nira, Meryl Streep, ale i na opravdu úžasného Christophera Walkena. Ten tu předvádí, ikdyž má méně času na plátně než Robert, že neni o nic horší než jeho slavnější kolega. Film vyprávějící o komunitě přistěhovalců (myslím, že padne slovo Litva, nejsem si jistý přesně), kteří se rozhodnou bránit svou novou vlast. Jeden se ožení dva dny před odjezdem do Vietnamu a na jeho svatbě, jsou všichni naposledy opravdu šťastní.... Od té doby se hodně změní ... Všichni se změní.... Jejich společný lov na jeleny je neuvěřitelně krásná ukázka výpravy, kamery a přesné režie. Vietnam je tu dost nečekaně velmi krátce. Jsou zde jen ty nejdůležitější momenty, které ovlivní psychiku ze všeho nejvíc (není důležité jak se sem dostali, ale jde o to co to s nimi udělá). Scény z vodního vězení, kde se hraje ruská ruleta, jsou děsivé, velmi silné, depresivní a napínavé. Střídání rychlých pohledů kamery na dva proti sobě sedící hráče hodně přispívá ke stupňování napětí. Návrat všech kamarádu je u každého odlišný. Jeden raději zůstane v nemocnice pro veterány, aby nebyl přítěží a neublížil své manželce(amputovali mu nohy). Druhý zůstane ve Vietnamu a posílá kamarádovi peníze a třetí se jako jediný vrátí do města, do komunity.... Hodně rychle zjistí, že se nezměnil jen on, ale všechno, každý je trochu jiný. Návrat do společnosti není jednoduchý a hlavně chce splnit svůj slib. Vrací se do Vietnamu najít svého kamaráda. Nalézá ho .... Poslední scéna je snad legendární. Ruská ruleta se svým nejlepším přítelem je asi nejsilnější scéna filmu a závěr scény je nečekaný (každý to tu píše.... ale vidět to ... ztuhnete ;-)). Tento film vykresluje povahu lidí, psychickou stránku, která se mění tím co kdo prožije. Nesází na obrovské bitvy, ani hodně krve. Je to jeden ze tří nejlepších filmů o Vietnamu (hned vedle apokalypsy a čety) . Každý z těchto filmů tvoří kus Vietnamu a kus lidí co tam šli. Nikdy asi nepochopíme jaké to je válčit a žít ve Vietnamu, ale tyto tři klenoty nám to přibližují. Hudba je úžasná (cavatina jako ústřední melodie je nádherná). Délka filmu není ke škodě, ale to se musí vidět, to nejde jen tvrdit. Tento film stojí za to.... (18.02.2005)

(1001) Nevím, jestli mě film opravdu neoslovil, nebo jsem se na něj jen dívala ve špatné náladě. Já jsem sice neměla špatnou náladu, naopak, měla jsem abnormálně dobrou náladu, a v tom to právě vězí: Má mysl byla asi na takovém obláčku, že za ní ani ta nejrychlejší a nejzbloudilejší kulka nebyla schopná doletět. (17.04.2010)

Je mi trochu s podivem, že v době, kdy ještě neexistovalo mnoho válečných filmů z Vietnamu (vím o jednom), se Lovec jelenů vydal hned tou alternativní cestou, tedy nesoustředil se ani tak na válku samotnou, jako na její důsledky a vliv na lidi. První housle v něm nepochybně hraje propracovaná psychologie postav, ty jsou dobře napsané a ještě lépe zahrané (De Niro + Walken)... Jako blesk z čistého nebe udeří válka nejen do lidiček ve filmu, ale i do diváka, neboť po dlouhatánském vykreslování předchozího života postav se jedním ladným střihem přepneme přímo do zvěrstev Vietnamu a "kultovní" nedobrovolné ruské rulety, která když už nezničí život okamžitě kulkou, tak ho aspoň zdevastuje následujícím psychickým traumatem... Nic proti tříhodinovým filmům, ale první třetina, zejména svatba, určitě nemusela být tak zdlouhavá. Na svou dobu je Lovec Jelenů úžasné dílo, ovšem pozdější Stoneoův Narozen 4. července ho, troufám si říct, překonává (i když samozřejmě ne ve všem). 8/10 (08.09.2008)