Aberdeen

To byl ale bezútěšný film...A asi také nejdepresivnější "road movie", jakou jsem kdy viděl. Herecké výkony Stellana a Leny asi není třeba rozpitvávat, oba předvádějí maximum. Hodně se tu pije, občas zvrací a souloží. A za celou dobu ani na chvilku nezasvítí sluníčko, snad kromě prostřihu z dětství. Byla by to hodně špatná reklama na Norsko a Skotsko. (30.09.2013)

1. Mám rád road-movie. 2. Mám rád psychologicky laděné filmy. 3. Mám rád realisticky (byť někdy syrové a drsně) ztvárněné filmy. 4. Mám rád kvalitní filmovou tvorbu. 5. Mám rád skandinávskou tvorbu. A všechno toto mi snímek ABERDEEN nabídl. A nabídl toho ještě podstatně více. Jako „bonus“ přidal například zajímavé zamyšlení nad destruktivními následky alkoholismus (absence sebekontroly, ztráta sebeúcty i úcty od druhých etc.). Poznámka: Stellan Skarsgård coby věčně opilý otec Tomas se své role zhostil vskutku s plnou vervou. Takhle nějak si představuji „ubíjející“ alkoholismus - závislost, která ničí nejen samotného „notorika“, ale také jeho (nejbližší) okolí. (16.09.2003)

Na Aberdeen se hezky kouká, jinak ale svůj severský původ nezapře (doslova): je studený jako psí čumák. Samotný neoriginální příběh je oživován množstvím zajímavých situací, které bohužel jako vedlejší efekt přinášejí emocionální plochost. Titulní postava je nádherná ženská a ráda chodí před kamerou nahá, což nezabrání dojmu, že je tak trochu kráva - k závěru mi čím dál sympatičtější byla spíše postava Skarsgardova alkoholika. Samozřejmě, neutralita postav na polích dobra a zla byla záměrem, nicméně zajímavé stejně nejsou... jejich jediná zajímavost plynula spíše z určité nevěrohodnosti (neustálá Kaisina agresivita/Tomasova odevzdaná pasivita, v některých chvílích působící až křečovitě). Ve výsledku vím, co tvůrci chtěli říci, ale jakmile se objevily závěrečné titulky, šel jsem si udělat večeři a s hlavou zcela prostou myšlenek jsem jí snědl. (21.07.2008)

Road movie je dost pofidérní žánr - v naprosté většině případů dopadne jako nesourodý slepenec okamžiků bez dramatického oblouku a pointy. Právě proto přitahuje jako magnet scenáristické břídily, kteří si můžou splácat dvouhodinový, bezkoncepční tok myšlenek a říkat tomu "záměr". "Aberdeen" patří k těm nečetným šťastlivcům, kterým se z té potenciální nehody podařilo vymanévrovat - i když to bylo párkrát o fous. Hodně mu v tom pomohly bezchybné výkony Leny a Stellana v hlavní roli a uhrančivá Preisnerova hudba, hlavní linku příběhu zajímavě obohatila postava dobráckého řidiče kamionu (Ian Hart). Mínusem je trochu nedbalá psychologie Kaisy, která v jednotlivých segmentech "nelícovala" (trochu zmatený motiv s prací a šéfem, naprosto zbytečná a rušivá opilecká scénka v autě a v nemocnici). Po škobrtnutí v závěrečné čtvrtině ale přichází poměrně silný, i když trochu kýčovitý konec, takže plná spokojenost. Dobro došli na Jadran. Uzavřu kruh: Je jen málo road movies, na které mám chuť se kdykoliv podívat ještě jednou - tohle je určitě jeden z nich. (08.03.2014)

Nejdřív jsem si říkal, že to bude trapas nebo jeden z těch filmů Filmovýho klubu ČT, na který se sice rád kouknu, ale už nikdy více. Trapas to sice nebyl, ale to druhý je pravda. Bavilo mě to, hlavně ty alkoholické excesy a neustálé hádky mezi těma dvěma. Rušivej element byla určitě matka, nejen svou filmovou účastí, ale i herečkou. Myslím si, že kdyby tam vůbec nebyla, tak by to bylo zajímavější. Jinak potěšilo mě, že hned den po jejich shledání umřela. Škoda toho dojemnýho konce. Lena Headey se mi líbila nejen svým vzhledem (to její jakoby pozvednuté obočí jí dělá fakt sexy pohled) (ty scény, kdy nestydatě ukázala kozenky taky nebyly k zahození), ale i po herecké stránce. (07.06.2007)