Insomnie

Daleko hlubší psychologická linka než předvedl následně Nolan ve své Insomnii - až deprese z toho jak policajt-vrah měl vnitřně neskutečně blízko k vrahu-spisovateli. A také jako obvykle životnější konec - policajt není za svůj poklesek potrestán osudem. Americká verze byla naproti tomu "údernější". (21.01.2017)

nejprve vysvětlím vlastní polohu, protože jde o potřebný kontext. prvně jsem viděl tento norský originál a přitom se těšil na Nolanův film. zjištění, že jde o jiný film téhož jména následovalo zklamání. po pár měsících jsem dostal příležitost zhlédnout Nolanovu slavnou Insomnii a po pár minutách od začátku, kdy už bylo naprosto zjevné, že jde o remake předchozího a já tudíž přicházím o všechna překvapení, jaká příběh snad mohl nabídnout, přišlo zklamání druhé. upřímně, ani původní Insomnie mě vůbec nenadchla, ale po zhlédnutí Nolanovy průměrné zbytečnosti jsem v ní některé filmové půvaby nemohl neobjevit. /// příběh je o ztrátě sebe sama ve spleti vlastních lží. policista zfalšuje důkaz, aby ochránil sám sebe před možnostmi dvojího výkladu toho, co bylo jen tragickou nehodou. zatímco původní film klade důraz na postupné vrstvení lží a pomalý a nenávratný propad pod úroveň vlastního svědomí, remake se v duchu přístupnosti filmu komukoliv pokouší tento motiv maximálně zjednodušit, jedna chyba, jedna lež, jeden následek. zatímco originál velmi znepokojivě představuje šablony 'klaďas' a 'záporák' vpravdě jako pouhé nálepky, které nejenže nemusí odpovídat skutečnému stavu, ale mohou označovat dokonce i zdánlivý protiklad, remake tuto působivou cézuru nahrazuje pouhou nicotnou relativizací skrze svědomí zpytujícího a nespavostí trpícího vyšetřovatele. mimochodem, Al Pacino v této roli podal více než slušný výkon, což je jeden z mála kladů, které bych Nolanovu remaku přiznal. oproti němu je Stellan Skarsgård amorálnější, hlouběji přesvědčený, že účel světí prostředek, je to mrákotná stvůra, budící ten dojem, že sama dávno zapomněla účel svého povolání. zato Al Pacinova postava je tragická pro vědomí svého morálního selhání, pro plné uvědomění si svého svědomí a pro chápání úlohy policisty ve společnosti právě tak jako zrádných úskalí této práce. Al Pacinův vyšetřovatel, ač se mu to nedaří, touží být ve své práci lepší, je hnán snahou po sebezdokonalení (pozitivní příklad divákovi), které odporuje jeho psychologický rozklad. to úsměvné americké moralizování bych snad i přehlédl, kdyby tak drze neprotiřečilo pravému duchu přejatého příběhu o rozdílu podstat povahy dobra a zla v realitě a v obecném povědomí. morální úpadek "hrdiny" je totiž ještě více převážen pochopitelností činu "antihrdiny", která se ukáže být bolestivě zřejmá, když se svému protivníku ve vší upřímnosti přizná a ten paradoxně zrůdný čin ve vší jeho ne/přirozenosti popíše. další vážný problém vidím při porovnání závěrů obou filmů, kde v remaku dochází k vykoupení smrtí a předání "poselství" hloupému divákovi v podobě rady: "držte se vždy vlastního svědomí", pak v originále celou tu elegii odvane vítr, stopy zahladí příliv a mnohem varovnější demonstrací svědomí je skutečnost, že by bylo jedinou doménou ozvěn tragických událostí a hrdina by s nimi sám musel do smrti přežívat, kdyby ovšem takové svědomí měl. (18.01.2011)

I když pro mě celkem o dost slabší než americká verze, tak stále dobrá kriminálka. Jenže problémem je, že tady to celé krom příběhu táhnou hlavně dva faktory - Stellan a příroda. Zbytek silně pokulhává asi uvězněn v té husté mlze a člověk ze začátku čeká kdy si to celé namele tlamu. Ale to zase nakonec ne. Killer je totiž docela mrazivej a v okamžiku, kdy se objeví a začne Stellana deptat konverzací z očí do očí jde snímek nahoru. Každý pohyb Stellanovi postavy jako by říkal, že když tomu magorovi prostřelí hlavu, tak se třeba vyspí a divákovi je jasné, že o tom určitě silně uvažuje. Jenže s vrahem sdílí temné tajemství a díky tomu, že by mohlo být v případě vrahovi smrti vykdákáno do světa a díky tomu by si náš milej detektiv mohl chvilku posedět (asi na doživotí), tak má vrahoun dočasnou imunitu. Líbí se mi že oba filmy vsadily na jiný závěr a pohled na Stellanovi zářící oči na konci filmu je vskutku ďábelský. (11.08.2014)

Detektivky jsou tolik oblíbený žánr a tolik se jich napíše a prodá, že je zatracený kumšt vymyslet něco nového! Originalitu tohoto díla navíc posiluje i jeho filmové zpracování, takové syrové, s úspornou produkcí. Dovedu si představit prostor, který se Nolanovi nabízel pro jeho remake. Ale shánět se po něm nebudu, co mám z originálu vpasovaného do standardní hollywoodské metráže? (17.09.2011)

Skvělý thriller. Mrazivá atmosféra, výborný scénář a zajímavě psychologicky prokreslený a nejednoznačný Jonas Engström ve výtečném podání Stellana Skarsgårda, režie filmu je taktéž na vysoké úrovni. Americký remake s Al Pacinem je také výborný a je těžké říct, který je lepší, oba filmy přistupují k látce jinak. (28.11.2009)