Režie:
Michael HanekeScénář:
Michael HanekeKamera:
Christian BergerHrají:
Daniel Auteuil, Juliette Binoche, Maurice Bénichou, Annie Girardot, Nathalie Richard, Walid Afkir, Bernard Le Coq, Daniel Duval, Aïssa Maïga (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Vina se zapomíná snadněji než ponížení. Francouzské drama ověnčené řadou světových cen. Stačí dlouhý statický anonymní videozáznam ulice a domu, ve kterém bydlí Anne a Georges, a jejich život to postupně převrátí naruby. Anne a Georges sledují dlouhý videozáznam jejich ulice a domu, který pořídil jakýsi anonym. Takhle začíná film Michaela Hanekeho (scénář i režie) Utajený, který získal na 58. MFF v Cannes Cenu za režii, Ceny FIBPRESCI a ekumenické poroty. Posbíral i čtyři Evropské filmové ceny, Césary, které se udělují francouzské produkci a mnoho dalších cen po celém světě. Tajemné vzkazy, které dostává Georges a které vedou hluboko do jeho minulosti, pomalu rozleptávají nejen jeho život, ale vztah s manželkou a jeho vnitřní integrace, osobní ukotvení v životě, práci, v rodině se rozpadá. Postupně si dokáže odpovědět na otázky kdo a proč. Ale vracet se k tomu všemu po takové době? Vynikající herecké výkona Daniela Auteuile a Juliette Binocheové umocňují silný příběh o vině, svědomí a lidském selhání. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (228)
90% ako vyšitých. Mrazivé, úderné. Haneke dokonale ovláda prácu s divákom a presne vie, kedy pribrzdiť a kedy šokovať. Tak trochu mi to pripomenulo Lyncha - nejde ani tak o príbeh ako o pocity, ktoré film vyvoláva. Zápletka je nadhodená a je a divákovi, čo s ňou urobí... A aby som nezabudol, Juliette bola, samozrejme, skvelá... ()
Název Utajený je velmi výstižný, resp. "Utajená". A druhé slovo do skládačky je "pointa". Konec jsem totiž opravdu nepobral. Caché chvíli jakoby kopíruje Lost Highway bez Lynchových úchyláren, naopak, tísnivá atmosféra a tajemno nabádá diváka k tomu, aby čekal něco důmyslnějšího než sled nesouvislých scén a obrazů, jenže to by nebyl Haneke, aby film nějak "neovzláštnil" (v tomto případě to znamená debilně neukončil). Fakt, že do svého díla vložil jednu drsnější scénu a pak nechal diváka bez konce, aby mu (pokolikáté už?) dal možnost přetvořit ve své fantazii režisérův kousek k dokonalosti, film akorát tak shodil. A já už toho začínám mít dost, protože tohle je můj 7. zhlédnutý Hanekeho film a pan Tvůrce se už nám nějak moc opakuje. Jinak snímek nebyl vůbec špatný, obsazení Daniela Auteuila a Juliette Binoche bylo sázkou na jistotu, autentický způsob natáčení diváka dokázal dobře přenést do kůže hlavních hrdinů (jen jsem si několikrát během filmu posteskl nad absencí hudby) a vše mohlo být dotaženo ke kvalitnímu celku nebýt již zmíněné (ne)pointy se kterou dílo stojí a zároveň padá. ()
Reziserova velka a sikovna hra s divakom (tak "komercnym", ako aj "intelektualnym"). Ku cti tvorcovi vsak ide o poctivu hru, ked castym narusanim vlastnej reality filmoveho priestoru (odrazove plochy, dlhe a svojim sposobom neprirodzene celne zabery, rekvizity suvisiace s filmovou tematikou, pritomnost televizie ako aj narusanie plynulosti sledu obrazov vyuzivanim rychloposuvu ako jednej zo zakladnych funkcii reprodukcnych zariadeni) a vlastne aj velmi presnym nazvom filmu su divakovi permanentne podsuvane indicie k moznemu uchopeniu a konecnemu "rieseniu" predkladaneho diela. Najvacsim "napatim a vzrusenim" tak vdaka tomu bolo pre mna sledovanie (nezamienat s odcudzovanim) divackych reakcii po projekcii... . ()
Michael Haneke je frajer. Vedel som to, už keď som po prvý raz videl jeho Funny Games a teraz mi to opäť len potvrdil. Caché je zaujímavý už tým, ako sa vymyká akémukoľvek formálnemu zaradeniu. Nie je to mainstream, nie je to indie, nie je to ani art a dokonca ani pseudoart. Len s oboma prižmúrenými očami by sa ako tak dal označiť za ten zvláštny druh filmov, aké občas vídame na festivaloch. Caché je v prvom rade mrazivou analýzou vzťahov vo vnútri rodiny, ktoré sú narušené záhadnou nahrávkou na kazete - naštrbená vzájomná dôvera, vracajúce sa temné spomienky na minulosť, stupňujúci strach a paranoja. V druhom pláne je však poctou kamere a veľmi netradičnou (nutno povedať že zábavnou) hrou s divákom. Dokážete rozpoznať, čo je súčasné dianie a čo statický, 2 hodiny trvajúci záznam? Dokážete rozlíšiť, čo je indícia k diváckemu uchopeniu a interpretácii, a čo len nepodstatný detail? Ergo, je vôbec možné na prvý raz oddeliť zásadnú indíciu od nepodstatného vizuálneho smetia bez toho, aby nám, divákom rozmaznaným a odrastajúcim na Hollywoode, tvorca hodil udičku? Utajený je výstižný názov. Utajené sú spomienky, nedostatky vo vzťahoch, dávne známosti a udalosti. Utajená je príčina a páchateľ záhadného diania; utajený je dôsledok. IMHO je omnoho dôležitejšie to, čo sa stalo a deje než to, čo to spôsobuje. Po vzore konvenčných filmových postupov následne čakáte na záverečné odhalenie... a viac už prezrádzať nebudem. Haneke metodicky zabudováva do deja inovatívne vyjadrovacie prostriedky tak samozrejme, ako by to bola jeho druhá prirodzenosť. Ako vravím, ten chlapík je frajer. A to ani nehovorím o tom, čo si dovolil spraviť pri oboch Funny Games. Schválne, vzájomne ich porovnajte a uvidíte. 100% ()
Hanekeho francouzský výtvor sice začíná téměř totožně jako Lost Highway Davida Lynche, avšak on na rozdíl od proslulého mystika a surrealisty zvolil odosobnělý, chladný a čistě objektivní přístup k vyprávění. Jestliže Lynch různě využívá filmového média a ohýbá žánrové postupy za účelem dosažení různorodého emocionálního pnutí diváka, pak Haneke je ledově klidným a ničím nevzrušeným tvůrcem, který diváka nevede za ručičku skrze „emoce určující“ nediegetickou hudbu (ta zde chybí úplně) a různé stylotvorné prvky. Lynch dokáže pomocí zvolené hudby, uměleckého nasvícení, práce s mizanscénou a surrealistické teatrálnosti vytvořit děsuplnou atmosféru, Haneke místo toho diváka děsí právě onou strohostí, dokumentární syrovostí a celkovou neurčitostí dění na plátně – divák jednoduše není jasně vyrozuměn o tom, jak nakládat s různými informacemi. Haneke se tak právě díky Utajenému (jeho otevřený konec vyvolávající různé interpretace nevyjímaje) stal velmi efektivním mystifikátorem, činí tak ale výrazně úsporněji a méně „divácky“ než zmíněný Lynch. Jak je u tohoto evropského tvůrce a bojovníka proti hollywoodské mašinérii zvykem, stylu dominují dlouhé a statické záběry, od výrazné stylizace oproštěný vizuál a množství narativně vyprázdněných momentů podporující divákovo napětí. Tempo je velmi pomalé a ačkoliv má Utajený nejblíže k thrilleru, rozhodně není schopen (a ani nemá za cíl) uspokojit běžného diváka k tomuto žánru inklinujícího. Haneke odmítá žánrové mantinely a rozhodně netočí filmy za účelem naplnit nějaké žánrové předpoklady. ____ Napsal jsem to v souvislosti již v souvislosti s famózní Bílou stuhou a platí to i u tohoto filmu – Haneke je vypravěč-sadista, který divákovi podívanou nijak neusnadňuje, nesympatizuje s žádnou z postav, on jen chladně pozoruje, ať se děje cokoliv a v momentě, kdy má přijít určitá katarze, ji on naschvál vynechá. Divák může zuřit, může se cítit dotčen, ale to je všechno, co s tím může udělat – Haneke ho má tam, kde chtěl. Utajený je přes svou narativní a formální úspornost velmi působivou podívanou a pokud bych ho musel žánrově zaškatulkovat, tak jako artový (čti atypický) thriller bez rozřešení taktéž funguje na výbornou. ()
Galerie (41)
Zajímavosti (5)
- V čase 1:19:00, kdy se ztracený syn vrací domů, jde do pokoje a listuje sci-fi románem „Měsíční pes“ („Chien de la lune“) od francouzského spisovatele Erika L'Homme. (Trajektt)
- Film se natáčel v ulici 49 Rue Brillat-Savarin v Paříži, kde je Georgeův dům, a také v rakouské Vídni. (Trajektt)
- Scéna useknutí hlavy kohouta se zakládá na Hanekeho vlastním zážitku, kterého byl v 5 letech svědkem. (Eldrick)
Reklama