Ve službách legie

Nastassja Kinski v hereckém výčtu na prvním místě a název filmu v podání českého distibutora jsou značně zavádějící. Kinski se tam mihne asi na minutu a francouzské legie zaberou minuty tři. Jedná se o příběh muže, jehož osobní tragédie dovede coby žoldáka do řad srbské armády. Tváří v tvář hrůzám bosensko-srbského konfliktu jednou přeteče onen pomyslný pohár a on si řekne dost. Zachrání před smrtí Srbku nosící muslimské dítě a po porodu se snaží oba dva dostat do bezpečí. Všichni se vydávají na depresivní cestu válkou zdecimovanou Bosnou. jakkoliv to zavání klasickým americkým kýčem, zdání nakonec klame. Antojevič bez příkras pálí do vlastních řad a poukazuje jak na zvěrstva páchané srbskou armádou, tak i na přístup Srbů k ženám znásilněným bosenskými muslimy. Denis Quaid se pak nejprve mění z amerického diplomata na apatického zabijáka, který následně znovunalézá lidské hodnoty. Neprávem zapomenutý film. 80% (15.04.2014)

Realistické poňatie vojny bez klišé. Film, ktorého dej, príbeh, atmosféra a postavy nenadobúdajú mainstreamový charakter. Tu sa z dobrých postáv stávajú zlé a následne znovu dobré. Hlavnému hrdinovi zabijú na začiatku syna a manželku, využíva sa tam téma v tej dobe tak častých samovražedných útokov a bombových útokov na kaviarne. Jemu následne "prepne" a ide sa pomstiť vystrieľaním možno nevinných moslimov do mešity. Neskôr vstupuje do srbskej armády a bojuje proti moslimom. Potom ako moslimovia, ktorí využívali na vraždenie aj deti a zabili mu spolubojovníka práve granátom hodením dieťaťom, on pri obrane svojho stanovištia možno zo strachu, možno z toho, že je vojna, možno z pomsty, zastrelí nevinného moslimského chlapca. Následne prehliada svinstvá stvárané svojím srbským spolubojovníkom, až napokon to neznesie a zabije ho, keď ubližuje srbskej žene, ktorú pokladal za šľapku, len preto, že čakala dieťa s moslimami, ktorí ju znásilnili. Ona sa chce spočiatku dieťaťa zbaviť, lebo je to proti jej cti mať dieťa zmiešanej krvi s moslimom, jej otec ju vyženie z domu práve kvôli tomu dieťaťu, ale nedokáže jej ublížiť. Napokon všetkých srbských občanov dediny v ktorej oni žili vystrieľajú mudžahedíni a ju napokon spolu s inými srbskými a moslimskými ľuďmi zabijú chorvátski vojaci. Je tam paradox, že im pomohli tesne predtým dôchodcovia, z ktorých bol manžel Chorvát a žena Srbka a hovoria ako to, čo bolo pred vojnou bolo normálne a teraz je zmiešané manželstvo medzi týmito národmi bláznovstvo. Je to nostalgický odkaz na časy predvojnovej Juhoslávie. Hlavná postava si časom uvedomuje, ako je pomsta zlá, ako je vojna zlá a čo spôsobuje a malé dievčatko, dieťa tej zabitej Srbky si po prvotnom odložení Červenému krížu a následne po jej prinesení cestujúcou z autobusu, v ktorom sa viezli a ona si ich tam všimla, necháva. Jeho konanie na začiatku je ako vystrihnuté z nálad tých, ktorým zabili cudzinci členov rodiny a na konci a počas deja vypovedá o tom, ako je následná pomsta, neznášanlivosť zlá a nerieši problém. Zlo plodí zlo a všetko sa vo väčšej miere vracia a preto by som tento film odporúčal všetkým ľuďom v dnešnej dobe, keď je islam počtom členov a v rozpínavosti na vzostupe a ukázať ľuďom, že pomsta im za zločiny, nie je to správne, lebo utrpíme ešte viac než predtým. Vo filme všetky armády páchajú masakre a zverstvá na nevinných civilistoch z druhých strán a ukazuje sa nezmyselnosť vojny a hovorí o tom, že žiadna strana nebola dobrá a preto nikto namal pomyselne vyhrať, napriek tomu, že sa tak čiastočne stalo a Srbsko je jedným z najmenších v histórii. Ak niekto niekoho zabije a človek sa pomstí zabitím nevinného z radov toho vraha, oni sa následne mstia za neho a tak to pokračuje do zverstiev a to nie je správne. Film, ktorý nikoho neobhajuje, naopak ukazuje zlé stránky, ale ukazuje aj ľudskosť, city a lásku v tomto kontraste. (18.05.2012)

V službách légie je zaujímavým filmom odohrávajúcim sa prevažne na území Juhoslávie, v ktorom si divák ťažko vyberie na koho strane je, pretože tam bojovali všetci proti všetkým. Pomerne nízke hodnotenie som filmu dal napriek skvelému výkonu Dennisa Quaida, napriek explicitne zobrazeným krutostiam, ktorých sa všetky bojujúce strany dopúšťali, aj napriek realistickému znázorneniu zakoreneného etnického a náboženského antagonizmu ľudí v tejto oblasti, ktorý žiadna vojna nevyrieši. Prekážalo mi najmä to, že za všetkými emotívne vypätými scénami som videl kalkul smerovaný najmä k americkému divákovi. (04.08.2013)

"Pouze" silní emotivní snímek, po kterém však zůstanete nevěřícně koukat na plátno. Kdo chce masakr a střeva při výstřelech z minometů, od tohoto radši ruce pryč. Kdo však čeká válku z jiného pohledu, do toho. Ono se toto opravdu děje, a film svou gradací, hereckým obsazením vytváří atmosféru, která se dá krájet jen tím nejtupějším nožem. Upřímně, komu nebude špatně, nebo do breku, filmu nevěnoval patřičnou pozornost, protože moje oční laloky se začínaly už od poloviny plnit a já nebýt silnější povahy, na konci by mi snad praskly. Savior je film, který vám utkví v hlavě, ať chcete, nebo ne. Za bohužel pomalý rozjezd strhnu korunku, ovšem i tak král 98. roku. ! (11.07.2010)

Věděla jsem, že mi doma leží nějaký film s Dennisem Quaidem (můj oblíbenec) a Natassjou Kinski. Něco válečného, moc jsem od toho nečekala. Po nějaké době jsem si to pustila a už první jméno v úvodních titulcích mě přesvědčilo, že to nebude jenom válečná limonáda oslavující americké vojáky bojující hrdě ve světě. Produkce: Oliver Stone. Kdo viděl, jak se Stone staví k Vietnamu, může věřit tomu, že tady je jeho postoj k válce velmi podobný. A mně svým způsobem ještě mnohem bližší. Částečně díky tomu, že jsem srbštině ve filmu rozuměla, částečně díky vlastním zkušenostem: řadu Srbů, kteří během války v Jugoslávii přišli o své rodiny, osobně znám. Savior se těžko popisuje, pro někoho to bude jen obyčejný film o tom, jak se jeden americký voják snaží ochránit ženu s novorozeným dítětem, pro mě ale znamenal mnohem víc. Až naturalisticky pojaté scény, kdy hlavní hrdina chladnokrevně zastřelil ani ne patnáctiletého kluka (je přece válka) nebo kdy jeho kolega zkopal těhotnou ženu (je přece válka), ve mně bouřily krev a měla jsem nutkání všem postavám jednu vrazit. I přes mé místy agresivní tendence ale tento film fuguje přesně obráceně; po jeho zhlédnutí si začnete říkat, jak zbytečná a strašná válka je. Vždy, když něco podobného vidím, si vzpomenu na proslov Roberta Kennedyho z 5. dubna 1968 nazvaný "Mindless Menace of Violence", a říkám si, že ten chlap měl sakra pravdu. Nebudu to ale protahovat: Savior mě jednoduše emočně strhl. Možná i proto, že se nezaměřuje na vojáky, ale ty největší oběti každé války: civilisty. Na mém pomyslném žebříčku tak stojí jednoznačně ještě mnohem výš než třeba jiný Stoneův film o válce: Narozen 4. července. (30.09.2007)