Ve službách legie

Je to možná trochu překombinové, ale nechybí tomu spád a místy i napětí. Několik skvělých nápadů, dobrá kamera a pečlivý výběr exteriérů z toho dělá válečný nadprůměr. Velmi pozitivně hodnotím i to, že zde není naddržováno žádné straně zapojené do konfliktu. Dá se říct, že je zde pranýřován obecně fanatismus vedoucí k nesmyslnému zabíjení. Zajímavá jerovněž absence vyloženě kladné postavy. Škoda jen, že to shazuje množství klišé a "vypůjčených" scén..... (05.06.2011)

Zajímavý film, silný námět, ne moc přesvědčivý Quaid a velký otazník nad tím závěrem: co ho asi tak mohlo čekat v té chorvatské nemocnici? Mělo to asi vyznít jako (v rámci možností) happy end, ale tohle přece nemohlo dopadnout dobře..? Jinak Chorvati stejný bestie jako kdokoliv jinej v téhle bratrovražedné válce, ale stejně bychom to o nich měli mít na paměti, až se v létě zase budeme sami sebe ptát, proč o nás nesmýšlí dobře. Skutečně ohleduplní a slušní umí být jen k sobě navzájem. Všechno ostatní je byznys a faleš. (09.04.2015)

Veľmi, veľmi emotívne. A veľmi drastické. Peklo, nenávisť, zabíjanie... úplne ma to položilo. Našťastie pointa je jasná: aj v mori zla a zverstiev vojny žiari "Boh v človeku". Len akoby sa predieral. Nenápadne, ako lúč slnka pomedzi mraky, ale je isto tu! Najviac ma odzbrojila navonok nenápadná scéna pomoci chorvátsko-srbských manželov, ale aj iné, napr. "platba krížikom" v autobuse alebo zahodenie zbrane do mora v závere.... K scenáru mám ale niekoľko výhrad. Najmä akt pomsty v úvode filmu zásadne odmietam. Postrieľanie moslimov (pravdepodobne aj nevinných) nie je riešenie. Ani tých vulgarizmov tam nemuselo byť až toľko - aj tak to bolo naturalistické až-až... (13.04.2010)

Nastassja Kinski v hereckém výčtu na prvním místě a název filmu v podání českého distibutora jsou značně zavádějící. Kinski se tam mihne asi na minutu a francouzské legie zaberou minuty tři. Jedná se o příběh muže, jehož osobní tragédie dovede coby žoldáka do řad srbské armády. Tváří v tvář hrůzám bosensko-srbského konfliktu jednou přeteče onen pomyslný pohár a on si řekne dost. Zachrání před smrtí Srbku nosící muslimské dítě a po porodu se snaží oba dva dostat do bezpečí. Všichni se vydávají na depresivní cestu válkou zdecimovanou Bosnou. jakkoliv to zavání klasickým americkým kýčem, zdání nakonec klame. Antojevič bez příkras pálí do vlastních řad a poukazuje jak na zvěrstva páchané srbskou armádou, tak i na přístup Srbů k ženám znásilněným bosenskými muslimy. Denis Quaid se pak nejprve mění z amerického diplomata na apatického zabijáka, který následně znovunalézá lidské hodnoty. Neprávem zapomenutý film. 80% (15.04.2014)

Od roku 1972 jsem jezdil k přátelům do Jugoslávie, dnešního Chorvatska, kde jsem poznal i další přátele, Srby. Měl jsem rád celou Jugoslávii, kterou jsem měl možnost dost procestovat i její národnosti. I v Černé Hoře a jinde jsem vždy měl čest poznat jen dobré lidi. Někdy na první dojem tvrdé, jako krajina, kde žili, ale dobrosrdečné a charakterní uvnitř. Válku v Jugoslávii jsem bral jako strašlivou věc, jakou ostatně každá válka je. Zajímám se o ní, hlavně tu 2. sv., od svých cca 12ti let, ne proto, že bych k ní choval obdiv, ale proto, aby se nezapomínalo na hrůzu, jakou každá, i lokální válka představuje. Znal jsem národnosti Jugoslávie, které neměly žádné problémy se soužitím. Ti, co pamatovali i 2. sv., jako náš přítel, kterému jsem říkal dědo, Titův partyzán, tak ti, ale i mladší generace, ctili dané uspořádání a Tita, jako prozíravého "vládce", vysoce uctívali napříč národnostmi i dost dlouho po jeho smrti. Nacionalistické vášně, vyprovokované hordami šmejdů, za tiché podpory, či alespoň nicnedělání významných evropských vlád, přerostly ve válku, válečná zvěrstva, nepředstavitelná utrpení pro všechny zatažené, zejména civilisty. Promiňte delší úvod, ale film to vše citlivě připomíná na komornějším příběhu, jaké jistě všechny válečné situace přinášejí a jakých jsou ve válkách tisíce. Není důležité, kdo je jaké národnosti, či vyznání, když začne kralovat hrůza a zlo. Chvílemi jsem cítil silné dojetí, je to silný příběh. Snad s drobnou výhradou k úvodu jde o dobrý scénář, velmi dobře zpracovaný, zasluhující pokornou úctu, tak jako to, o čem hovoří. Sám si vždy znovu kladu otázku, zda je ve vesmíru jakási "síla", které říkáme Bůh. Myslím, že pokud ano, nebude to asi "dobrý, laskavý otec, který všechny miluje", jak jsem to jako chlapec slýchal od pana faráře. Při vší bolesti a utrpení světa si musím klást otázku, jestli je a jaký je? Filmy jako Savior mne k té otázce vždy znovu vracejí. (04.08.2013)