Silný kafe

Po celou dobu jsem vzdoroval náporům mrazení, znechucení a hnusu, ovšem nikoliv z technické stránky filmu, nýbrž z autentičnosti s jakou se daným tématem rozkolu, individualismu a neporozumění ve vztazích mojí generace zabývá. Chvílemi to bylo asi toliko nad moje síly jakožto poslouchat některé rozhovory v městské hromadné dopravě. (12.06.2008)

Osobní dilema. Po dvaceti minutách sledování anonymního shluku postav, který jsem ani po několika pokusech nerozpletl, jsem chtěl odejít z kina a neřešit film, kde spolu mají vztah Egypťanka a Chorvat a divák netuší, jak se tihle dva dali dohromady a proč spolu proboha vůbec zůstávají, když na sebe nedokážou neštěkat déle než půl hodiny. Herci navíc režisérovi moc nepomáhají, většina scén působí téměř jako by se místo správných políček pásku dostaly do finálního sestřihu ty nepovedené. Když se některá z postav zasekne uprostřed věty a koktavě pak pokračuje, má asi divák chápat dění tak, že charaktery mají být přirozené. Ne, nefunguje to, Gunnarsson opravdu není Alice Nellis. Zachráncem filmu se tak v mých očích stal Davídek. Už to, že nehezký, protivný a despotický sobec je zdaleka nejlepší postavou, za něco mluví. Jeho hlášky při záchvatech vzteku zachraňují místy nesnesitelně statický příběh a pomáhají tak přežít nelogicky se chovající sbírku podivínů kolem. Když si ale v tuhle chvíli na Silný kafe vzpomenu, pocítím docela pohodovou atmosféru se solidním soundtrackem a k vlastnímu údivu soudím, že kdybych náhodou narazil na film v televizi, asi bych se repríze nebránil. Nicméně lepší hodnocení to nebude, protože si zároveň vzpomenu na scénu "improvizace na lodích", kde krásná Coufalová pronese nezapomenutelné "Jeďte nebo vás...to...napíchnem". Mohl to být úžasný film, takhle chci vidět jen další film s postavou Davídka a nějaký povedenější snímek s Coufalovou, ve kterém ani nemusí moc mluvit. P.S.: S odstupem několika let rád uznávám, že ačkoli je forma opravdu mizerná, obsah mi zůstává v hlavě pořád. Některé dialogy jsou odkoukané ze života a syrově neupravené, takže s klidným svědomím zvedám na tři. (23.11.2006)

Neočekával jsem nic, dostal jsem mnoho. Mrzí mě, že tenhle film zapadl, protože se mi zdá výborný. Špatnou technickou stránku (myslím odpornou digi kameru) bohatě vyvažuje scénář a herecké kreace. Zejména Martin Hoffman je rozjetý jak vlak a zdá se mi daleko vtipnější než kterákoliv postava ze Samotářů (srovnání je na snadě, ikdyž ty filmy od sebe mají daleko). Tohle Silný kafe ze mě prostě ani po skoro 4letech a jednom shlédnutí nevyprchalo, takže dávám plný počet... (17.12.2007)

Zajímavý a pravdivý film, který mohl být ovšem ještě lépe provařenější a více silné kafe. Výkony hlavních představitelů jsou výtečné, uvěřitelné a přirozené, jako kdybyste strčili kameru do bytu několika lidí a sledovali jejich každodenní problémy, výlevy a dialogy. Nejvíce se mi zalíbil Martin Hoffmann, myslím, že má opravdu velký talent a škoda, že je pro diváky zcela neznámý. Slabým místem je kamera. Naproti tomu se nám dostane spousty humorných scén, opravdových situací a impulsivních jednání hlavních postav. (11.06.2008)

Pan Islanďan, žijící v Praze, chytře zavětřil fakt, že současná česká kinematografie snese všechno a inspiroval se trendem planých, nicneříkajících životních epizod podivných lidských existencí a amatérských hereckých výkonů. Na obranu autorských snímků českého původu je nutno uvést, že herecké projevy nepůsobí až tak neprofesionálně jako zde a hercům je většinou rozumět každé slovo, což pro pana režiséra byla zjevně podružná záležitost. Když ale tyto drobné nedostatky pan Gunarsson vychytá, mohl by se svým příštím dílem klidně ucházet o nějakou tu sošku Českého lva, protože my tady s tím neděláme "žádný štráchy". (21.02.2009)