Snowboarďáci

Film Snowboarďáci je opravdu VELMI VÝRAZNĚ určen cílové skupině "náctiletí", to jen takové krátké varování ostatním, co jej ještě neviděli. Teď k ději. Je průhledný a krásně nalinkovaný, s jasně definovanými charaktery, proložený mnoha teenagerskými výrazy a rádobyvtípky, jimž my dospěláci často nerozumíme, prostě vše jak se na slušnou "teen" zábavu sluší a patří. A v tom je právě pro každého, kdo není dostatečně "in" a neříká "hustý" v každé druhé větě, kámen úrazu. Navíc se obávám, že i naši teenageři jsou na takové úrovni, aby za projev drsňáctví nepokládali najíždění autem do sněhuláků - je ale dost možné, že se mýlím, ostatně teenagerem již nejsem nějakých skoro 20 let. Pokud bych měl tento film srovnat se Sněženkami a machry, tak "historie" vyhraje nad současností, i když nijak výrazně. Světlým zjevem tak zůstává jen objev obou hlavních mladých herců pro film - oni svůj talent, byť jen v rámci scénářem vymezeného prostoru prokázali. Otázkou zůstává, co s nimi bude dál a jak s nabytou slávou naloží... (13.02.2005)

Ať si lámu hlavu jak chci, nemůžu přijít na to, co na tom filmu všichni mají. Jistě, je pro teenagery a to - upřímně řečeno - už nějaký ten pátek nejsem. Ale vzpomínám si, že když jsem byl, tak přesně tento druh filmu jsem nesnášel. Podle mě je to spíš naivní představa třicátníka o "teenagerovském světě" (pokud připustíme, že něco takového existuje, podle mě ne). Hrdinům je nějakých patnáct šestnáct, ale herci vypadají na třináct a chovají se jako desetiletí. Odmítám věřit, že skuteční teenageři takhle přemýšlejí. Ve věku šestnácti let je už člověk ve fázi jakéhosi prozření, deziluze. Čte Schopenhauera, Nietzscheho a jiné pozéry a zabývá se posledními věcmi člověka. :-) Snowboarďáci mi připadají víc jako povrchně vnějškový, "rodičovský" pohled na období, jemuž lidé s krátkou pamětí později říkají "sladké mládí". Jak napsal Anatole France: "Nic není tak zodpovědné za staré dobré časy jako stará špatná paměť." Ostatní to evidentně vidí jinak než já. Budiž. Ale v mých očích ten film příliš neobstál ani jako komedie. 40% (12.01.2006)

Spektakulární teenage komedie, při níž jsem opravdu často ani nedýchal! Bohužel však z úplně jiných důvodů, než zřejmě tvůrci zamýšleli. Když jsem film prvně viděl, bylo mi sedmnáct let. Dnes je mi o rok víc, ale stále splňuji onen přísný věkový okruh, pro něž jsou Snowboarďáci určeni. Z toho důvodu nebudu brát na účely filmu sebemenší ohledy. I kdyby však ano, nic by to nezměnilo. Příběh by stále žádný neexistoval, jen jeho jakási matná iluze. Herecké výkony by byly i přesto stejně špatné a nepřesvědčivé. Mnohdy si troufnu tvrdit, že výkony herců byly srovnatelné s výkony naprostých amatérů, ba často horší. To lze odpustit v případě některých vedlejších rolí, ale pokud se to týká bez výjimky všech a tudíž i obou hlavních postav v podání Vojty Kotka a Jiřího Mádla, pak už tento atribut sám o sobě ukazuje na špatný film. Zacílením na věkovou skupinu nelze omluvit ani opravdu špatnou hudbu. Její prvky byly vzhledem k tématu vybrány vcelku vhodně, nicméně byla použita naprosto špatně. Co by se tak trošku odpustit dalo, je otřesný scénář a množství ubohých dialogů. Ty jsou totiž cool pouze ve zcela ironickém spektru. Trošku mě mrzí, že tvůrci nahlíží na diváka, tedy na obyčejný kluky a holky v mém věku, jako na takové primitivy. Ale primitivní zábava je přeci účel filmu, ne? Proč mi tedy žádný z těch vtipů nepřišel k smíchu? Možná byla chyba v mé současné náladě, ale o tom pochybuji. Selhání je opět na straně ubohého scénáře. Z toho také plyne nesmírné množství všelijakých nelogičností a nesrozumitelností, které film degradují nejvíce ze všeho. Valná většina zamýšleného vtipu je založena především na okolnostech, které by logicky jednoduše nemohly nastat. To je u podobných teenage komedií časté, ale v případě Snowboarďáků to až bije do očí a ani to nesplňuje svůj účel, jelikož ani tak to není vtipné. Ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu, tento film od nejhoršího hodnocení z mé strany nic nezachrání. Byla vůbec chyba něco takového natočit. Jen to znovu poukazuje na nízkou úroveň soudobé české filmové tvorby. Režisér Karel Janák udělal tu chybu, že se pokusil co nejvíce přiblížit dnešní divácké společnosti. Té, která je tak silně ovlivněna masovou komercí. To se mu ale dokonale povedlo. Snowboarďáci vykazují všechny prvky průměrnosti vkusu dnešních diváků. Komerce se totiž primárně zaměřuje na průměrný vkus, jedině tak se zalíbí co největšímu počtu lidí a z toho plyne, že i vydělá co nejvíce peněz. Už se tedy nejedná o kulturní tvorbu, ale o ekonomický princip. Film není uměním, je zbožím. Přizpůsobení se průměru ničí jakékoliv projevy individuality a ruší pojem umění. Účelem filmů jako Snowboarďáci je zbavit spotřebitele pocitu nudy. Avšak, nijak nepodněcuje lidské myšlení, neobsahuje žádné vyšší hodnoty a ideály. Odpusťte, tohle není film pro mě. (05.01.2006)

Já jen nechápu, co je na téhle ponejvíce nevtipné, otravné a jisté sortě puberťáků lacině se podbízející pičovině "sportovní"... Asi to kadění a blití a hulení, fak kůůl, Janáku! - - - P.S. Tak ještě že má pan rejžiser rád ty Coeny, že... Předpokládám, že u bří stříká... %-/ - - - - - (Poprvé viděno 12.4.2011 na ČéTéčku a tečka, hodnocení 19386., komentář zde jako petsettřicátýčtvrtý - 12.4.2011) (12.04.2011)

Nemusím americký teen komedie, páč spršky vulgarit ze mě už dávno záchvat smíchu nevylouděj. Vskutku dobrej nápad využít fajnový prostředí hor a snowboardu, doprovázený padnoucí muzikou. Jestli se mám u takovýhle komedie bavit zrovna já, není důležitý. Z reakce svýho okolí vidím, že film se líbí nejen náctiletejm. A na sobě postupně pozoruju, že čím hůř umím jezdit na snowboardu, tím víc mě bavěj Kotek s Mádlem. (18.12.2005)