Harold a Maude

Původně jsem udělil filmu pouze 4*, jenže když jsem následně přemýšlel, jak absenci té poslední hvězdy odůvodnit, byl jsem vysloveně v koncích. Harold a Maude je překrásný snímek, ne náhodou se objevující hned v několika anketách o nejlepší film všech dob. Jeho velkou výhodou je, že Hal Ashby nejen dobře věděl, co přesně chce natočit, ale také kdy to má natočit. Počátek 70. let zastihl Ameriku dle všeho v určité pocitové i názorové roztříštěnosti a zemí otřásalo kromě Vietnamské války i pomalu doznívající hnutí hippies, takže účinek tohoto černohumorného příběhu plného kontrastů byl stejně jako v o pár let starším Absolventovi enormní. A o krystalicky čisté kvalitě Ashbyho díla dokonale vypovídá fakt, že pokud si ho pustíme nyní s odstupem 40 let, můžeme po boku mlčenlivého Harolda a energické Maude nejen znovu nasát tehdejší specifickou atmosféru, ale hlavně se také královsky pobavit. 90% (22.07.2013)

Harold je fascinován prozkoumáváním možností, jak být vyškrtnut z evidence živých. A kromě toho se vyžívá ve všech podobách zmaru (pohřby, demolice). Jeho mládí, samo o sobě, není vůbec předpokladem pro štěstí, protože „ být mrtvý ho baví“. Naopak Maud je okouzlující i když hodně odkvetlá „slunečnice“, která žije naplno a kterou těší každé nadechnutí, každá maličkost, každý přestupek „mám ráda pestrost, nové zážitky“. Film je úchvatným sledem absurdních situací a krásné hudby „Trouble, oh trouble set me free. I have seen your face And it's too much, too much for me. Trouble, oh trouble can't you see You're eating my heart away And there's nothing much left of me..“ (02.08.2005)

U těch fingovaných sebevražd jsem se fakt smál nahlas. Harold mi hrozně připomínal Wendesday z Addamsovy rodiny. Nejlepší ale je, že tam není absurdní postava jen Harold, ale v podstatě všichni kromě těch nápadnic ze seznamky. Skvělej byl taky jeho bezrukej strejda mariňák. A díky skvělé oldies hudbě je to fakt příjemná podívaná. (23.03.2011)

Harold: You hop in any car you want and just drive off? Maude: Well, not any car - I like to keep a variety. I'm always looking for the new experience...Není to smutné, že ze všech filmů, které jsem letos ve Varech viděla, mě nejvíce okouzlil bláznivý žánrový chameleon Harold and Maude z roku 1971, kdy i mí rodiče byli malými dětmi?:) Není. Příběh dvacetiletého Romea a jeho osmdesátileté Julie je jako nádoba s živou vodou, ve které je místo minerálů bizarní humor, originální romantika, šílené nápady a svěží optimismus v tom správném poměru, karlovarské prameny neměly ani tu nejmenší šanci... :) Vyplatilo se hodinu se mačkat v davu a vychutnat si na velkém plátně Haroldovy sebevraždy, Maudino drandění ve vypůjčených kárách, jejich živelné řádění a nakonec aplaudovat hlavnímu představiteli na pódiu... (04.07.2007)

Viděno 2 x. Podruhé jsem film Harold a Maude zhlédla v rámci přehlídky Projekt 100 2010. I tentokrát to pro mě byla velmi osvěžující podívaná. Přesto po objektivní úvaze nakonec srážím původní hodnocení o jeden stupínek níž. Lehce jsem se sklouzla po povrchu na druhý pokus, přiznávám. Na oba hlavní hrdiny jsem nazírala z nadhledu a udržovala si od nich dostatečný odstup. Poprvé tomu tak nebylo. Vzpomínám si, že před lety mě okouzlila především postava podivínského samorosta Harolda, dvacetiletého mladíka, který ze všeho nejraději navštěvuje cizí pohřby a natruc před svou matkou předstírá sebevraždy. Přitahován smrtí. Mrtvý živý. Omezován v životě nesmyslnými pravidly, předsudky, tradicemi a konvencemi, zakonzervován ve svém malém ponurém světě, uzavřen do sebe. Harold sám ví, že ve skutečnosti nežije. Vše se změní ve chvíli, kdy ho osud svede dohromady s extrovertní a živelnou Maude, dámou, která i přes pokročilý věk inklinuje ke všemu živému, barevnému a hlavně zakázanému. Kouzelná milostná tragikomedie s dobře pasujícím hudebním doprovodem, v němž vyčnívají především písně anglického písničkáře Cata Stevense. (20.01.2010)