Milujte svého zabijáka

Vynikající psychouš s výrazem pošuka ve filmu řekl: "Jmenuji se Charles H. Barris, zaplnil jsem éter ohlupující infantilní zábavou". Neboj Chucku, tento druh zábavy je jak nájezd potravinových molů - nezničitelný! Však se těší značné oblibě tuším dodnes, k nám taky dorazila a přijdou další... Nicméně vyzdvihuji výkon Sama Rockwella, který předvedl šílenou Gong Show za slabší sukundace hvězd v druhořadém postavení, bez šance jej převýšit a dobrou volbu hudby. Ještě jeden výrok stojí za přemýšlení: "Nietzsche řekl: Kdo sebou pohrdá, stále si sám sebe váží jako někoho, kdo může pohrdat". (24.09.2011)

Charlie Kaufman má zvláštní styl. Taky si vybírá zvláštní náměty. A tohle je nejnormálnější film obdařený jeho scénářem, který jsem zatím viděl. Ale není to ten důvod, proč se mi Dangerous Mind tak líbilo. Tím je totiž naprosto skvělý Sam Rockwell...ano, nehraje žádného sympaťáka...zkraje spíš pěkného zoufalce. A možná právě proto jsem mu zhruba po čtyřech minutách zcela nepokrytě a nadšeně fandil:) A ani sonda do "úpadku americké televizní zábavy" (co by asi tehdejší intelektuální kritici říkali dnes...možná by se radši rituálně upálili, než by se dívali na Udělám Cokoliv a podobné grcy) nijak nesnižuje tempo, tahle dvojkolejnost je totiž zdařilou prací scénáristy svedena dohromady tak, že po závěrečné scéně zůstanete jenom civět na titulky a něco si pomyslíte. Co to bude, to záleží na vašem věku. Vážně. Kruci jaký vážně? Vždyť neznám nikoho mimo svoji věkovou skupinu, kdo ten film viděl. (a je to jenom moje chyba, neberte to jako tvrzení, že tohle je film pro dvacetileté) Anyway - přítomnost George Clooneyho a solidní výkon jsem čekal. Drew Barrymore jsem taky čekal. I když takovéhohle výstupu bych se nenadál. Je naprosto skvělá, její postava má vývoj, má jiskru, je i dobově přesná...no prostě mě potěšila. V celkem depresivním filmu byla jako zářící paprsek. A Julia Roberts...ouuu...femme fatale jako když ji vyšije. Úžasná. Ode mě tedy naprosto zasloužených 80%. Ne pro ni...pro tenhle film. (18.02.2006)

Vlastně to ani není komedie, ale někdy na tváři dokáže vyloudit podivně pokřivený úsměv nebo snad úsměšek? Forma pseudodokumentu sice není novátorská, nicméně velmi funkční, herecké výkony jsou skvělé (jen mě trochu děsí ten kroužek neustále se opakujících herců v režii Sodenberga a Clooneyho). Prostě lehce úsměvná - lehce mrazivá podívaná, která se tváři jako nezávislý experiment, což mu ostatně sluší. (28.10.2003)

Čekal jsem něco hodně filozofického, ale tenhle film je opravdu vtipný jemným ironickým humorem, který rozesměje každého, zvlášť scéna kde vystupují Dammon a Pitt nebo ta, kde kde Hauer s Rockwellem táhnou východního agenta do žigulíku a z okýnka koukají nohy z běžkami. Ovšem i celková myšlenka ukrytá spíš v druhém plánu je rozhodně zajímavá. Neuvěřitelné, že je to podle skutečného příběhu! (15.11.2003)

Ani se nechce věřit, že George Clooney dokázal zrealizovat scénář největšího hollywoodského zázraku posledních let, aniž by zpatlal nekompaktní zmatenost. Zabiják má jasně definovanou pointu od samého začátku a otázkou není kam děj směřuje, ale jak. Jen s lehkou nadsázkou lze hovořit o životopisném filmu. Spíš čekejte „vážnou“ komedii ve stylu bratří Coenovic Farga. Zamýšlet se nad morálními pohnutky hlavního hrdiny můžete stejně lehce, jako jenom pasivně sledovat zábavnou show, jejíž vítěze čeká střídavě lednička a kulka mezi oči. Sam Rockwell tímto filmem definitivně prokázal svůj zpochybňovaný talent a přes jistou introvertnost svého charakteru dokázal otevřít celé své nitro, aby nás do něj nechal na deset desítek minut nahlédnout. Jeho komentář nás provází celým dějem, jeho nevýrazná tvář vám utkví v paměti a právě jeho zásluhou je mnohem jednodušší pochopit, co chtěla dvojka Clooney/Kaufman svým společným dílem říct. Á propos – režie, George Clooney je jedním z mála debutantů s rozpočtem, jehož výše ho převyšuje coby režiséra, ale hravost, kterou do tohoto projektu vložil, mnohé vynahrazuje. (Když vrchní kreslíř storyboardů J. Todd Anderson v televizním klání porazí své soky v podání Brada Pitta a Matta Damona, když se Chuck vrátí z jedné špinavé prácičky a doma jej přivítá manželka a zeď ovlivněná hnutím hippies, když v samém závěru dva chlápci vnášejí do kostela, kde zrovna probíhá svatba, rakev.) Je to fůra detailů přidaných jen tak pro radost, ale právě ony povyšují Zpověď nebezpečné mysli (mnohem logičtější originální název) nad naprostou většinu jiných debutů. Apendix: Pro info o skutečném Chucku Barrisovi (je to fakt TÝPEK) doporučuji tento článek 85% Zajímavé komentáře: Vitason, castor, Fr, JayKey (03.02.2006)