Zesil to!

No páááni :-) tohle je naprosto geniální, úplně mi to vyrazilo dech!!! Po dlouhý době zase něco pořádnýho. Hned od první minuty jsem u toho byla jak přikovaná. Super atmosféra od začátku až do konce. Hodně mě zaujala originalita, námět, hudba, herci (hlavně Christian Slater), ... Celkově nemám co vytknout :-) A stejně mám pocit, že se dřív točily lepší filmy než teď ...Tenhle film je toho příkladem. Většina mých oblíbených filmů je právě z doby kolem roku 1990. Pro mě to je jasných 5* (22.11.2008)

Hlavní hrdina ve Fight club si k vybití své frustrace a nespokojenosti nad světem, ve kterém žije musel rozdvojením své osobnosti vytvořit nebezpečné alter ego, hlavní postavě Pump Up the Volume k tomu stačí amatérský vysílač a místnost v domě rodičů, kde ho nikdo neruší a kde v klidu může promlouvat k myslím a srdcím stejně starých spolužáků. Jeho Hard Harry je ze stejného ranku (anti)hrdinů patřící ke generaci X a kdyby byl snímek natočen jen o pár let později, jistě by jim místo Leonarda Cohena pouštěl z desek spíše Kurta Cobaina. Rozdíl je jen v tom, že na rozdíl od Tylera Durdena nechce svým jednáním rozbít zavedený řád v Americe, ale přiměřeně svému věku jen rebeluje proti neutěšeným poměrům na své škole. Právě jeho noční rozmluvy a filozofické úvahy jsou na celém filmu zdaleka to nejlepší a velkou zásluhu na tom má i Christian Slater, který svého Harryho vybavil opravdu velkou dávkou charismatu. I když je snímek především drama, najde se tu i pár úsměvných situací, zejména Luisovi rozhovory s nic netušícími rodiči a pod. Jediné, co film sráží trochu dolů je příliš černobílé podání charakterů postav ve vedení školy - zejména ředitelka je tu prezentována jako naprosto necitelná ježibaba, které záleží pouze na na dobrých výsledcích v celostátním bodování škol. Ale i přes tyto nedostatky, to byl pro mě skvělý filmový zážitek. (23.03.2013)

Někdy je fajn bejt sám, vykořeněn ze společnosti těch "normálních", i když i ti jsou na tom stejně blbě jako náš hrdina. A Slater je tu můj hrdina. K tomu mlaďounká Billy Morriseette, peckoidní soundtrack a další baťoh mladejch hvězdiček. 9/10 PS: Proč takový filmy vidím až po střední škole do pitche! (19.07.2015)

Nostalgie největší, aneb už ani nehádám, po kolika letech jsem to dnes viděla, ale v dětství jsme tohle vysílání s kámošema ladívali v jednom kuse a chtěli jsme být jako Mark. A ten kluk je i po letech silně poslouchatelný. Některé filmy holt skoro nestárnou. Talk Hard! (26.12.2011)

Tahle radioamatérská revoltní zaprděnost útočí na post nejhorší slateroviny (Slater byl vždycky divnej, je divnej a taky zůstane divnej) co je k vidění a působí snad ještě víc prehistoricky, než období hippies, ty navíc omlouvá pošahanost z drog, které v tomto případě nelze vinit z exaltovanosti výstupů nebo naopak z absence herecké zúčastněnosti... proto není divu, že jsem drtivou většinu pánů herců už jaktěživ nespatřila a doufám, že ani nespatřím. Prý TALK HARD, tak jo - stálo to za hovno. (19.01.2015)