Fargo

I takové věci se dějí hluboko ve vesmíru, totiž na Zemi. A stačí k tomu vlastně "málo": vzít několik nepříjemných životních situací, smíchat je dohromady, okořenit špatnou shodou okolností a máme tu neskutečně mrazivé drama o tom, že události v životě mohou nabrat směr, který si vlastně nikdo nepřeje. Není však již cesty zpátky K filmu: bratři Coenové zpracovali tento smutný příběh vynikajícím – tj. realistickým a přesto citlivým – způsobem. Je až s podivem, kolik toho dokázali "obrazem a zvukem" předat: šílenost některých lidských činů, prázdnotu leckterých životů, kterou nepřehluší ani puštěná televize, ale také (na druhou stranu) krásu "obyčejného" života. Bylo by také chybou opomenout realistické zachycení zimní (mrazivé) atmosféry - při sledování snímku FARGO tak lehce může dojít k tomu, že i v letních vedrech bude mít divák tendenci dát si na hlavu ušanku. Shrnuto a podtrženo: Snímek, jehož zpracování Vás bude uchvacovat a při jehož sledování si společně s policistkou Marge Gundersonovou (Frances McDormand) řeknete: "Proč?" (03.09.2003)

"Zavři už tu hubu! Nebo tě přestěhuju do kufru." V únosech mám jistý rezervy, takže pokud bych chtěl někoho unýst, tak bych se s důvěrou obrátil na odborníky. Třeba na takovýho legračního Carla a mlčenlivýho Gaeara. To by určitě dopadlo skvěle. Ti dva byli fantastičtí už při  "dokonale promyšleným" únosu, ale i potom ukázali svý přednosti - vraždy, sex a zahradní drtič. Já se s nimi skvěle bavil, styděl jsem se za naivního koumáka Jerryho a fandil Marge, aby při zatýkání nezačala rodit. A taky jsem se rozhodl, že nikoho unášet nebudu, protože mamonem opovrhuju a vězeňská móda mi nesluší. Stejně by to dopadlo nějak takhle. (14.12.2021)

85% Ou shit, tak tohle je nadhodnocenost jako kráva, za co?! Průměrní herci, nijak objevná zápletka( to, že je podle pravdy, neznamená, že je hned super), minimum zvratů, pomalé tempo, málo vtipu, no zkratka nejtuctovější kriminálka z nejtuctovějších, která mě potěšila vlastně jen díky dvou gore scénám, ale jinak nuda. 50% (21.01.2015)

FARGO je film, kterým bratři Coenové zbořili jistý milník, neboť je jejich prvním tvůrčím počinem, který vyloženě zabodoval jak u fanoušků, tak i u kritiků a dokonce u filmové Akademie (snímek byl nominován i na Oscara za nejlepší film roku), kde si ze slavnostního vyhlášení odnesl hned dvě ceny. Ač je tady vše na nejvyšší možné úrovni, od režie, až ke skvělým hereckým výkonům, nejvíc mě na tomto kousku přitahuje jeho zvláštní, až trochu lynchovská atmosféra (napomáhá i skutečný námět). Zasněžené pláně a uprostřed nich několik tragikomických postav. Fargo, zasazené do Coenovic rodné Minnesoty, se dá skvěle prožít. (30.12.2020)

Hulvátsky patetickej, buranskej nátěr, a setsakramentsky účinnej. Selská logika, pokaždý pětkrát trpělivě zopakovaná, kdyby snad někdo neslyšel dobře napoprvý, ačkoli nic důležitýho se neříká. Všechno prostě jenom nad smaženými vajíčky, horkým kafem a mezi vaťáky a sněhulema spěje ke svýmu završení, stejně jako těhotenství, a stačí dělat si svý bez oslnivýho glamouru a na zbytek počkat, protože boží mlejny melou hlavně mezi prosťáčkama a nejnebezpečnější věty jsou ty bez plnovýznamových slov: ou jéah, aha-a! ***** Mimochodem, skvěle vybalancovaný výsměch i pocta vidláctví, obracející hroty vidlí i vůči všem sofistikovaným thrillerům, načančaným zápletkám a oslavám hrdinství, když se tu předvádí, že stejný mechanismus šlape prostě v každém prostředí, jen někde se s tím míň nadělá: těhulka milá ženuška a shodou okolností místní policistka jde bez cavyků sama s pistolí zatknout zabijáckého Frankensteina, kterýho bez cavyků vystopovala a kterej právě na samotě u lesa dělá ze svýho parťáka jelita, protože to holt k její práci patří, a čím dřív s tím pohne, tím dřív bude doma, aby se mohla stulit k paťatému mužíčkovi a sledovat na National Geographic příhody ze života hmyzu, protože mezi všema těma rekvizitama obalů od čipsů, vyšívaných deček a mastných pohlazení má pocit nefalšovaný jistoty domova a ví svý, aniž by o tom uměla rozvitýma větama vyprávět. ***** A hlavně: tohle je poprvé, co pamatuju, aby úvodní předznamenání, že nějaký film je natočený podle skutečné události, bylo organickou součástí jeho cynického humoru - bravurní je, jak to je hned na začátku jasné, ještě bez obrazu, jak to samotné prohlášení rozesmívá čistě tím, jak je formulováno, jakou patetickou melodií podkresleno a jak provokativně a sebejistě vyzařuje z plátna, na němž víme, že se bude odvíjet film bratrů Coenů, takže je rovnou jasné, že to je drsný vtip, který se celý filmem ponese, aby ho správně zabarvil: a taky že ano, s každým dalším záběrem rozměry toho cynického žertu úctyhodně nabývají a palčivě nabírají na síle, připomínáte-li si během sledování, že "na přání pozůstalých byla sice jména postav změněna, ale z úcty k obětem byly jinak události zachyceny přesně tak, jak se odehrály". Geniální tah, který měl konečně koule někdo využít, a další políček filmovému průmyslu, který z podobných triků tak rád těží u senzacechtivého publika. (09.01.2015)