Muž, který nebyl

Billy Bob Thornton si zapaluje jednu za druhou, Scarlett Johansson hraje na klavír Beethovenovu Měsíční sonátu, a víc ke štěstí už člověk vlastně nepotřebuje. V podstatě dokonalý film, kterému osobně nemám co vytknout. UPDATE 23.8.2016 - Na druhé zhlédnutí po letech jsem se už k tomu stavěl lehce rezervovaně. Sice se mi stále líbil a některé momenty mi přijdou vyloženě úchvatné (především všechny scény s Tonym Shalhoubem), ale jako celek to u mě už tak nefungovalo. Ten černobílý formát mi nově přijde zbytečný - ten film by podle mě v pohodě fungoval i v barvě - a docela mi tam vadil herecký výskyt Frances McDormand, kterou moc nemusím, a potom Scarlett Johansson, která je zde vyloženě tragická. Já ji kdysi měl rád - než jsem si uvědomil, že jako herečka za moc nestojí, a navíc hraje v čím dál horších filmech. Co mě na tom filmu ale stále okouzluje, je jeho pomalé tempo, decentní humor, výtečná kamera, promyšlený scénář a skvěle napsané postavy - už jen samotný Ed Crane je nesmírně zajímavý a osobně mi přišel jako obrovský sympaťák. Btw. to UFO tam mi přišlo jako strašný úlet. Ze samotného závěru - který jsem už v běhu času zapomněl, aby mnou teď nově otřásl s o to větší intenzitou - mi je vyloženě smutno, a v duši se mi rozlila nekonečná melancholie. Chtělo by se teď jen stát pod nočním nebem, kouřit jednu za druhou, poslouchat Beethovena - a tvářit se podobně nezúčastněně, jako Billy Bob Thornton, když ho - SPOILER ALERT - v závěru vedou na elektrické křeslo a on pronese nejkrásnější repliku z celého filmu: Tak jsem tady. Nejdřív jsem nevěděl, jak jsem se tu ocitl. Věděl jsem, jak šly události za sebou. To jsem vám vyprávěl, ale nedávalo mi to smysl. Jsem rád, že mi jeden pánský časopis za můj příběh zaplatil. Při psaní jsem si všechno ujasnil. Mám pět centů za slovo, tak promiňte, že píšu rozvlekle. Teď mi to všechno zapadá do sebe. Je divné, když znáte přesné datum své smrti. A v tom časopise chtějí, abych popsal, jaký je to pocit. Je to, jako když vyjdete z bludiště. V bludišti chodíte nazdařbůh, zabočíte si podle chuti, narážíte do slepých konců. Jedno po druhém. Ale když získáte odstup, vidíte, že všechny ty zákruty jsou obrazem vašeho života. Těžko se to vysvětluje. Když to vidíte vcelku, přinese vám to klid. Ti lidi z časopisu se taky ptali na výčitky. Jo, asi mě mrzí, že jsem druhým způsobil bolest. Ale ničeho nelituju. Opravdu ničeho. Dřív jsem litoval, že jsem holič. Nevím, kam se odeberu. Nevím, co najdu za hranicemi země a oblohy. Ale nebojím se odejít. Možná tam některé věci pochopím. Jako když se mlha rozplyne. Možná tam bude Doris. A možná jí tam budu moct všechno říct. Všechno, pro co tady nemám slova.". UPDATE 28.2.2021 - Po pár letech mě ten film zastihl v momentě, kdy jsem si ho nanovo dokonale vychnutnal. Ty překrásné černobílé obrazy, dokonalé herectví BBT a všech ostatních, skvělý soundtrack... celé je to tak úžasně promyšlené a chytré a zábavné... prostě wow. Veškeré malicherné výtky, které jsem k tomu filmu kdysi měl, jsou zapomenuty. Obrovský požitek! (18.06.2011) (méně) (více)

50. léta. Ed Crane je holič. Ed Crane toho moc nenamluví. Nemá důvod být šťastným, ale ani nemá chuť to někomu zazlívat nebo si na někom vybíjet zlost. Ed Crane totiž nemá zlost. Je tím člověkem, který nemá svoje místo na tomto světě.Je jen osamělým bodem, okolo kterého obíhá celý svět. Jeho žena mu zahýbá se svým šéfem, Velkým Davem. Ed to ví, ale nic s tím neudělá. Nemá chuť s tím něco dělat. Jednoho dne se k němu přijde ostříhat muž, který mu nabídne partnerství v prádelně. Muž ale potřebuje deset tisíc. Ed v tom vidí příležitost konečně aspoň trochu změnit svůj život. Ale jak sehnat deset tisíc? Ed se tedy rozhodne napsat anonymní výhružný dopis Velkému Daveovi, kde po něm chce deset tisíc, jinak se svět o něm dozví nepěkné věci. A v tu chvíli se Edovi změní dočista celý život, ale ne tak, jak si to představoval. Tak takhle začíná příběh nového filmu bratrů Coenových. Dále vám nebudu z příběhu už více prozrazovat, protože byste přišli o spoustu překvapení. Film je plný absurdních situací, jak je už u bratrů Coenů zvykem. Naleznete zde spoustu věcí, které si divák spojuje s tvorbou těchto dvou nadaných filmařů. Ať už to je doba, do které je hodně jejich filmů zasazena, či jejich typická představa detektivů, jako prostomluvných mužů, kteří mají zálibu v nošení ošuntělých klobouků. Hrdina je také coenovsky typickým smolařem, kterému se nic nedaří a pokazí se mu vše, co se pokazit dá. Celý film stojí na výkonu Billyho Boba Thorntona. Thortnton dostal do rukou roli, na které by spousta herců pohořela, protože je tak nevýrazná, že by se dala nazvat až nudnou. Nenajdete zde žádnou chvíli, ve které by Thorntonova postava ze sebe ždímala emoce tak, jak se to líbí akademikům. Ne, jeho postava většinou mlčí, je nezúčastněným pozorovatelem, a když už nějak zasáhne do děje, jeho projev je chladný. Nedává svému okolí příležitost, aby mu nahlédlo do jeho nitra. Jim ne, ale divákovi se otevírá, prostřednictvím nespočtu monologů, ve kterých líčí své pohnutky a životní zklamání. Dokonce jen divák ví, co si Ed Crane opravdu myslí. Ale Thornton zvládl tuto na první pohled prázdnou, ale ve skutečnosti opravdu náročnou a nevděčnou roli na jedničku. Celý snímek má klidnou, nezúčastněnou tvář. Pracuje jen pohyby hlavou a očima. Je opravdu potěšením sledovat tak precizní minimalismus. Edovu manželku hraje manželka režiséra Frances McDormand a hraje zde svůj standard. Dále bych ještě zmínil Tonyho Shalhouba v roli egoistického právníka, Jamese Gandolfiniho jako Velkého Davea a Scarlett Johansson jako dceru Edova souseda Birdy, u které Ed našel únik od svých narůstajících problémů. Kamera a režie jsou, nebojím se říci, geniální. Tvůrci zvolili stylově černobílý materiál, ale měl jsem možnost vidět i barevnou verzi, která má také něco do sebe. Filmu dominují dlouhé statické záběry, kde je dokonale rozvržené osvětlení celé scény. Kontrastní záběry s ostrým světlem střídají ty, kde je osvětlení jemné. Siluety celých postav střídají detailní záběry obličejů, při nichž můžete zkoumat každou hercovu vrásku. Film je poctou noir-filmům a celková atmosféra tomu dokonale odpovídá. Dialogové scény jsou bez hudby, ale Craneovy monology podkreslují klidné klavírní skladby. Muž, který nebyl je filmem velmi pomalým, ale nikoliv nudným. Příběh plyne pozvolna, ale jakmile vás vtáhne do sebe, budete s nadšením hltat každé filmové políčko. Je to filmařsky precizní práce. (14.07.2006) (méně) (více)