Rambo: První krev

Ať si říká kdo chce, co chce, Rambo podle mě není akční film. Samotných akčních scén ve filmu najdeme pomálu, k opravdovému bojovému setkání "muž proti mužům" dojde jen jednou a v celém filmu zaklepe bačkorama snad jeden jediný člověk a to obtloustlý polda, který vypadne z helikoptéry, když po ní Stallone hodí šutrem. Rambo je jen trochu akčněji pojaté drama vypovídající o Vietnamském syndromu, které bych s klidem srovnával s Lovcem jelenů, s tím rozdílem, že Rambův Vietnam se znovu odehrává po návratu domů. Mou nejoblíbenější (sice jen několikasekundovou) sekvencí filmu jsou Rambovi vzpomínky na vietnamské mučení, které působí perfektně atmosfericky a opravdu rád bych viděl, co by Kotcheff dokázal stvořit, kdyby se celý film (řekněmě se scénářem, který se svou kvalitou vyrovná Rambovi) odehrával právě ve Vietnamu. (18.09.2005)

Motiv navrátilce z války, kterou sám jistě nezavinil, v níž nasazoval krk, byl mučen a která ho nakonec paradoxně vyloučila ze společnosti obyčejných a "slušných" lidí, právě tento motiv zaznívá v prvním Rambovi velice silně a oprávněně. Fakt, že cílem filmového ostří nejsou špičky společnosti, ale společnost jako taková, považuji za cenný už proto, že reálně (ano, mimořádně si to opravdu myslím) může vést k divákově (přinejmenším v Americe) sebereflexi v tom nejlepším slova smyslu. Zdejší filmové postavy mohou být sice ploché, vývoj událostí dosti nereálný, film mnoho dalšího nesděluje, ale nic z toho ho zcela nepotápí. A rozhodně ho nepotápí uměřená, prostředí přizpůsobená akce, skrz kterou Rambo, Vietnam v sobě nosící, přinese jej až domů a zaměstnání i těm, kteří jeho skutečnou podobu jen tušili. Silné ***. (17.06.2009)

Jmenuje se Rambo. John J.. Vizáží připomíná zarostlějšího Forresta trempa (ten byl koneckonců taky ve Vietnamu), který neumí do deseti napočítat. Ve skutečnosti však disponuje neuvěřitelnou schopností splynout s přírodou a s partyzánskou noblesou v ní eliminovat své nepřátele. Je to bojový stroj, jehož nerozhází pád ze skály ani národní garda, natož nějaký nabubřelý šolicejní feriš Wiggum (či Teasle nebo tak nějak). Johnny zkrátka nemá rád namachrované policajty a oni nemají rádi jeho ("Jakejpak lov? My nelovíme jeho, on loví nás."), krysy taky moc nemusí, takže jediným společníkem mu je jeho lovecký nůž s chirurgickými potřebami. Jeho první filmové dobrodružství tak sice působí lehce komorněji, než jeho akčnější pokračování, ale o to mrazivěji, syrověji a hlavně reálněji. Prostě klasika. (06.03.2014)

Takto sa to má robiť. Ukážka toho, že aj akčný film si môže získať "slabého" diváka a dramatickou líniou to potvrdzuje. Takto má vyzerať film, ktorý nestráca na atraktivite, natočený za pár miliónov a nestratí atraktívnosť ešte veľmi dlho. Takto si chcem pamätať Sylvestera navždy. A vďaka za to, že bol natočený alternatívny záver, pretože mohli vzniknúť ďalšie diely. 95%. (10.06.2007)

A je tu další neohrožený hrdina!! Omšelý outsider, kterému nechybí čest a odvaha, se nechá arogantními vidláckými policisty vyprovokovat, což promění místní stereotypní venkovský život v otevřenou válku. Traumatické vzpomínky v něm probudí stroj na zabíjení, který nemá slabých míst. Nevšedně populární Stallone ukazuje, jak je možné zpracovat trauma z Vietnamu a polonahého neurotika v dalších letech napodobovala celá plejáda slabších snímků. K legendární postavě dotýkající se nesmrtelnosti je třeba přičíst i nezapomenutelnou hudbu Jerryho Goldsmithe. (20.05.2009)