Rambo: První krev

Jmenuje se Rambo. John J.. Vizáží připomíná zarostlějšího Forresta trempa (ten byl koneckonců taky ve Vietnamu), který neumí do deseti napočítat. Ve skutečnosti však disponuje neuvěřitelnou schopností splynout s přírodou a s partyzánskou noblesou v ní eliminovat své nepřátele. Je to bojový stroj, jehož nerozhází pád ze skály ani národní garda, natož nějaký nabubřelý šolicejní feriš Wiggum (či Teasle nebo tak nějak). Johnny zkrátka nemá rád namachrované policajty a oni nemají rádi jeho ("Jakejpak lov? My nelovíme jeho, on loví nás."), krysy taky moc nemusí, takže jediným společníkem mu je jeho lovecký nůž s chirurgickými potřebami. Jeho první filmové dobrodružství tak sice působí lehce komorněji, než jeho akčnější pokračování, ale o to mrazivěji, syrověji a hlavně reálněji. Prostě klasika. (06.03.2014)

„Myslím, že tomu nerozumiete. Neprišiel som zachrániť Ramba pred vami. Prišiel som zachrániť VÁS pred Rambom.“ Ak ste Ramba videli ako deti, je to pre vás nekompromisná kultová klasika. Ak ste ho ale nevideli desaťročia a potom sa k nemu vrátite, možno zostanete zaskočení, ako strašne odlišné je to od dvojky a trojky. Jednotka je komorná psychodráma s fakt brutálne temným charakterom v titulnej úlohe. V tej dobe sa Amerika ešte stále spamätávala (v podstate sa spamätáva dodnes) z prehratej vojny vo Vietname, tejto téme bolo venovaných množstvo filmov, od Čaty cez Lovca jeleňov. Akcie je málo a je surová, drsná, naturalistická, hnusná, nie explicitná, ale napriek tomu strašne ťaživá. Jednotka je nečakane realistická, čomu pomáha pôsobivá sychravá výprava nádherných obrovských lesov Severnej Ameriky, kde jeden traumatizovaný vojak z vietnamskej vojny vedie svoju vlastnú súkromnú vojnu s miestnym zakomplexovaným, xenofóbnym šerifom, ktorého si sympaťák Brian Dennehy vychutnáva do takej miery, že s aneustále budete obzerať po izbe, či do nej manželka náhodou práve nedoniesla vidly, že by ste ho nimi na mieste radi prebodli. Bude musieť prísť až plukovník Trautman (skvelý Richard Crenna), aby nám rozpovedal Rambov desivý príbeh. Snímke pomáha nielen presvedčivý, na doraz idúci Stallone a výstižne obsadené vedľajšie postavy, ale tiež surové akčné detaily, pôvabne silácke hlášky („Plukovník, vy mi chcete povedať, že prehrám, ak naňho pošlem 200 chlapov?“ – „Chcem tým povedať len toľko, že ak ich naozaj pošlete 200, musíte si najskôr zohnať veľa vriec na mŕtvoly.“) a príjemne krátka minutáž; hodina a pol je tak akurát, aby to nestihlo nudiť a zároveň aby to nebolo skratkovité. V pôvodnej verzii Rambo mimochodom zomrel (zastrelil sa Trautmanovou zbraňou), scénu však napokon vystrihli. za seba vravím: vďakabohu. Je totiž hrozná. Fragmenty z nej môžete vidieť v nočnej more v štvorke. Prvý Rambo predstavoval fenomén, pri trápnom rozpočte 15 miliónov dolárov ich na celom svete trhol fajnovo šťavnatých 125. (25.12.2004)

Stallone na mna vzdy posobil ako chodiaca kopa svalov s neschopnostou priviest divaka do citoveho tranzu. Teraz vsak zistujem, ako som sa zmylila, pretoze ak tu nieco funguje na 100% - okrem napatia a akcnych segmentov - tak je to zaverecna chvilka emocionalneho rozpolozenia od - na prvy pohlad - bezohladneho veterana. Necudujem sa, preco je mnohymi tento film oznacovany ako filmova klasika. ,,Ide sa na lov.'' ,,Ale ved on lovi nas.'' (12.07.2009)

Rambo není žádná nostalgie! I po více než 20-ti letech je to stále alarmující filmový odraz doby, který z tématu vietnamského syndromu ždímá absolutní maximum. Ač se Rambo řadí k modelovým pilířům akčních filmů 80-tých let, vyniká překvapivě inteligentním dějem a uvěřitelnými akčními sekvencemi, na něž je radost pohledět. Stallone na hereckém poli vyloženě boduje a jeho minimalistická mimika do role válkou strhaného veterána pasuje. Když navíc v závěru naříká nad válečnými ztrátami, divácké emoce pracují naplno. „To oni prolili první krev!“ (04.09.2007)

Film Rambo: První krev ukazuje teritoriálně úzce omezený ozbrojený konflikt, který se nejčastěji odehrává uvnitř lesa či mezi dvěma lesy. Obyvatelé lesa do nich nejsou přímo zataženy (v roli aktivních válčících stran). Těmi se stává jen hrstka policistů. Pokud dochází k intervenci z vnějšku, jedná se o pokusy Rambovu válku ukončit a nastolit mír. Lokální válka tedy zůstává izolována pouze na les regionálního významu a díky policii se v něm nešíří. Je třeba pochopit jaká je tedy Rambova válka, zda válka ze ziskuchtivosti, válka ze strachu nebo válka ze zásady. V momentě uchopení Rambova motivu, pochopíme i jeho pohnutky a tak i celou filozofickou podstatu celého filmu. Rambo je totiž nevinnou obětí systému. Vymyká se všem zažitým paradigmatům a zcela se tříští při rekognoskaci nového prostředí. To je alfou a omegou celého jinak výtečného filmu. Je tedy naprosto pochopitelné, že všem těm policistům chce roztrhnout prdel až k lopatkám a nezbývá, než film doporučit všem příznivců Truffauta či Tarkovského právě pro svou poetickou hloubku myšlení rozpolceného hrdiny. (07.09.2011)