Gambler

Andersonovi se kolem poloviny filmu začne rozpadat dramatická struktura ( podobně jako u Boogie Nights, to byl ale film s mnohem atraktivnějším tématem :)), efektní zkratkovitost a švih ustupuje zbytečně dlouhým sekvencím a celý film se rozbředává. I díky postavám, do kterých "není vidět" a tak působí odcizeně. Formální stránka u Andersona tradičně povedená a poslední třetina ( feeling a Sam Jackson tu hraje snad nachlup to samé ) jako by byla vytržená z Jackie Brown, podobnost musí vidět i slepý. Jenže ve skutečnosti je to naopak. Jackie Brown se odkazuje na Tvrdou osmu, ta vznikla o rok dřív. Jako debut určitě stojí za pozornost a Andersonův styl tu vidět určitě je. (01.05.2007)

Chytlavý príbeh, ktorý som ale nedokázal prežívať. Určite za to nemôže réžia Paula Thomasa Andersona. Aj herecké výkony boli na štandardnej úrovni. Na vine je scenár, kvôli ktorému som bol pasívny voči dianu na obrazovke a nevytvoril som si vzťah k žiadnej z postáv. Je to skôr čistý priemer, ako 3*. (23.07.2004)

Svůj debut PTA neudržel pohromadě. I při své na režisérovy poměry skromné stopáži to nezvládlo udržet mojí pozornost a posledních dvacet minut už jsem jen doufal v nějaký konec. Ten je nakonec překvapivě silný, ale už se mu nedaří znovu nastartovat můj zájem. Bohužel jde jen o nedotaženou historku, co až příliš dlouho nechá tápat, o čem vlastně je. (11.12.2012)

Celovečerní debut mého oblíbence PTA ještě přirozeně nedosahuje takové vyzrálosti a dějové ucelenosti jako následující Boogie Nights nebo Magnolia, nicméně už zde lze najít zárodky Andersonova vypravěčského mistrovství a zejména ohromně vyvinutou intuici pro výběr herců. Dějově je to něco mezi tarantinovkou a coenovkou, po formální stránce jde o poctivý devadesátkový film s nezaměnitelnou hudbou a atmosférou. [65%] (29.11.2020)

Působí to jako roztahaná bakalářská historka, nikam to nespěchá a někdy to na mě fungovalo a  jindy zase ne, ale dost mi to vynahrazuje fakt, že mě bavilo sledovat počátky Andersonových postupů, které už tady jsou dostatečně neotřelé, často se projevují, jsou skvěle nasnímané a efektně sestříhané a hlavně díky tomu je Tvrdá osma (Gambler je název poněkud mimo) sympatický a silný debut. Dokonce i s propracovanou a celkem chytrou výstavbou, kde se podstatné děje úplně na začátku nebo úplně na konci a vše mezitím meziřádkově buduje jednotlivé postavy. Sice ne zrovna detailně, ale zato každou nezapomenutelně a výrazně, což ve zvoleném stylu k zážitku stačí. Navíc netrvá příliš dlouho, takže se u mě fascinace z osobitosti nestihla vyčerpat (což se mi stalo u Boogie Nights) a výslednému dojmu pomáhají i charismatičtí herci. Je to holt hlavně o tom stylu, buď vám sedne, nebo ne a já se do něj naštěstí dostal už v úvodní scéně, ačkoli jsem se do něj místy musel zase vracet. Tak jako tak se to z hlavy nevykouří a něco do sebe to opravdu má. Slabé 4* (14.08.2024)