Millerova křižovatka

Joelov, kde jeho v poradí, už tretí film, mi dal poriadne zabrať, aby som ho v kľude a bez stresov, dopozeral do konca, pozerať sa na debila, ktorý hrá na dve strany, nie je pre mňa zaujímavé, pokiaľ by si ho nezahral Ryan O'Neal z Barryho Lyndona, a nie Gabiel Byrne, ktorého v jednom kuse mlátia do brucha, až som si myslel, že sa pozerám na paródiu, úplne najlepšia pasáž z filmu, je v scéne, kde sa Albert Finney hrá na nezničiteľného muža - Terminátora, i taký strih, ma koľkokrát - znechucoval, postavy, ktoré mi nič nehovorili, aspoň, že som zazrel - Buscemiho, a večne kňučiaceho - Turturra. Sklamanie je tu ! Bratia vytvorili šialený guláš postáv, na ktoré mám chuť sa z vysoka... (23.04.2016)

Organizovaný zločin v době prohibice kvete, ten má odkrouhnout tamtoho, ten je ale domluvenej na ochraně od jiné bandy, která prst na kohoutku dlouho neudrží. Stylová pocta literární drsné škole je jedním z nejbezvýchodnějších coenovských kousků. Trošku se motáme do vlastní zápletky, trošku plácáme o ničem, nicméně herecky a zejména řemeslně (opravdu výborné akční scény) je to moc fajn. (25.09.2016)

Filmy bratrů Coenů se vyznačují dvěma nepopiratelnými přednostmi - tou první je výsostná stylovost, tak patrná právě v Millerově křižovatce, v níž ovšem není úplně jasná hranice, která dělí epigonství a skládání pocty danému žánru od jeho parodování. S tím souvisí i druhá přednost tvorby bratrského dua, a totiž ona všudypřítomná nadsázka (vyjma jednoho jediného případu, totiž jejich filmové adaptace románu Tahle země není pro starý, kde by jakékoliv i stopové množství nadsázky udusilo esenci díla). Pro znevažující rastr se Coeni v tomto případě nerozhodli náhodou - mnoho základních děl hard-boiled žánru má už ve svém původním DNA obsažen zveličující prvek, vždyť třeba romány Raymonda Chandlera jsou psány v duchu nepřehlédnutelné nadsázky. Za nadsázkyplnou lze tedy označit i Millerovu křižovatku. A ona se tu tak kloubí vícerozměrnost ducha dramatu - tragédie si podává ruku s komedií. A právě osudový rozměr (geniální metafora s klouboukem unášeným větrem, jen to je lidský život) navozují bratři Coenovi ve svých filmech tak umně a rádi (vzpomeňme, jak s Jeffem Dude Lebowskim povívají poryvy osudu...Tom Reagan je vlastně tak trochu Lebowského dvojník, také jen stoicky klidný mlčky pozoruje, kam ho to osud naviguje, zásadní rozhodnutí učiní až v samém závěru. A žánrových souvislostí by se mezi oběma snímky jistě našlo víc.). Složit poctu právě noir filmům se navíc ukázalo jako velmi vizionářské, neboť neonoir detektivky slaví dnes velkou renesanci a jejich boom předznamenalo mimo jiných i sofistikované úsilí bratří v triku... (09.04.2014)

V rámci žánru nepochybně plnohodnotný příspěvek, který vybočuje ze směru, jaký známe díky Scorsesemu a jemu podobným tvůrcům. Formálně je Miller's Crossing velmi atraktivní a obsahově dosti komplexní, což je právě u mě onen kámen úrazu. Příliš mnoho postav a počáteční dějový chaos zrovna nebudí zájem ve sledování a když už se začne rozjasňovat, je jaksi pozdě. Přesto však filmu neodpírám chytrý scénář a brilantní herecké projevy. Možná ne převratný, ale rozhodně zajímavý kousek, který má své kvality. (23.06.2015)

První hodinu jsem jen nevěřícně kroutila hlavou. Toto, že má být retro? Ten civilní a ryze současný Gabriel Byrne? Ty dívčiny se špatnou trvalou? Ne, rozhodně nelze ignorovat fakt, že meziválečná doba je tu dělaná za pomoci šlí, zmačkaných buřinek a rádoby gangsterské zápletky prošpikované intrikami. A přitom stačilo tak málo... (22.10.2011)