Millerova křižovatka

Tato osobitá verze „kmotrovské“ gangsterky z období prohibice se mi proklatě zamlouvá. Přes nečekané odpoutání se od přízemních grázlů a zaměření se na kriminalitu ve vyšších sférách se stále jedná o typicky „coenovský“ majstrštyk stavící svou fabuli na promyšleném plánu, který pod vedením bratří Coenů prostě nemůže dopadnout, jak by si postavy představovaly. Stejně jako ve Zbytečné krutosti i zde se vyjma několika černohumorných momentů nenašlo moc místa pro svéráznou komedii tvůrčího dua a veškeré vyprávění je prakticky podřízeno žánrovosti. Právě vzhledem k žánru si Coeni udržují určitý odstup a některé typické žánrové prvky více či méně karikují – u postav to pak nutně neznamená jejich zploštění nebo jednorozměrné profilování, ale znamená to, že divákům obeznámeným s gangsterským žánrem bude většina charakterů velmi povědomá – mafiánský boss se chová a obléká jako správný filmový mafiánský boss, jak ho určily klasiky žánru, atd. Ten správný nadhled bratří Coenových dělá z Millerovy křižovatky vysoce uspokojivý žánrový film, který neopomíjí očekávané prvky, jeho tvůrci jsou však natolik kreativní, že se je nebojí transformovat a i žánrově sečtělého diváka dokážou v některých momentech příjemně překvapit. (02.07.2010)

Joelov, kde jeho v poradí, už tretí film, mi dal poriadne zabrať, aby som ho v kľude a bez stresov, dopozeral do konca, pozerať sa na debila, ktorý hrá na dve strany, nie je pre mňa zaujímavé, pokiaľ by si ho nezahral Ryan O'Neal z Barryho Lyndona, a nie Gabiel Byrne, ktorého v jednom kuse mlátia do brucha, až som si myslel, že sa pozerám na paródiu, úplne najlepšia pasáž z filmu, je v scéne, kde sa Albert Finney hrá na nezničiteľného muža - Terminátora, i taký strih, ma koľkokrát - znechucoval, postavy, ktoré mi nič nehovorili, aspoň, že som zazrel - Buscemiho, a večne kňučiaceho - Turturra. Sklamanie je tu ! Bratia vytvorili šialený guláš postáv, na ktoré mám chuť sa z vysoka... (23.04.2016)

Mladí Coeni dělají to, co umí nejlépe, tedy demytizují organizace a parodují zavedené žánrové postupy. Zejména je to viditelné v tom, jak každému broke-bonerovi z mafiánských rodin dají určitou osobnost, minulost a vůbec. Sami tyhle svoje odchylky s chutí nechávají vyniknout díky klasičtějším než klasickým scénám jako například střelecký večírek Alberta Finneyho s thompsonem, operou v pozadí, doutníkem v puse a vybuchujícím autem před hlavní. Gabriel Byrne má v téhle roli všechno, jenom ne charakter a jeho motivace mi naprosto unikala, čímž pádem se prozatím měj, pátá hvězdo. (12.03.2012)

Všechny filmy bratrů Coenových mám velmi rád, Millerova křižovatka je pro mne ovšem jejich opus magnum. Jednotlivé složky - od vynikající výpravy, přes bezchybnou kameru po nezapomenutelnou hudbu - dokonale fungují, snímek však stojí zejména na mistrovských výkonech takřka všech herců. Mafiánští bossové, jejich gorily nebo Turturrův Bernie jsou dokonale uvěřitelní a přesto si drží jistý ironický nadhled. Pro Gabriela Byrnea jde pak vyloženě o životní roli - těžko jsme ho kdy viděli v lepší formě. Připočteme-li k tomu důmyslně utkanou zápletku, dokonalou atmosféru a u Coenů nepostradatelný černočerný humor, máme tu snímek, jehož sledování je pro diváka zážitkem i poněkolikáté. (25.06.2007)

Osamělost půlnočního střelce aneb Gabriel Byrne s grácií proplouvající galimatyášem intrikujících mafiánů. Více konverzační a herecká než střelecká mafiánka je postavena především na Byrneově hereckém výkonu, dobrých vedlejších postavách (excelující John Turturro v roli židovského lišáka Bernieho Bernbauma), důsledné retro-výpravě a hudbě s jedním výrazným podkožním motivem. Millerova křižovatka mi pouze potvrdila, že z filmografie bří Coenů jsou pro mě skousnutelné pouze retro-výlety do dob dávno minulých (Záskok; Muž, který nebyl). (03.11.2006)