Bratříčku, kde jsi?

Z filmu od samotného počátku přímo dýchá úžasná pohoda, rozjetá scénou s chytáním vlaku, která se ale ve druhé půlce malinko vytratí. Herecký projev nejen George Clooneyho, ale celého Syslího bratrstva je doslova bombastický, řada scén se už měla stát kultovními. Coenovská absurdita má žně a je nastavena právě tak na optimální úroveň, aby zaskočila a neotrávila přílišnou vyumělkovaností. Dal bych maximální hodnocení, ale je mi líto vedlejší inkarnace Píta. (17.02.2011)

No neviem, tak mi to pripadá, ako keby si Coenovci tento raz odhryzli príliš veľký kus. Páčila sa mi najmä snová scéna so "sirénami", ale aj keď mi to celkovo prišlo ako pohoda, chápem, prečo sú mnohí diváci v rozpakoch, až rozčarovaní. Ale minimálne úžasný George Clooney s pomádou by sa mal postarať o to, aby ste prežili bez výraznej ujmy na duševnom zdraví. Coenovci každopádne robia vynikajúce filmy a čudné filmy a tento patrí do druhej kategórie. (06.12.2004)

Tento snímek mi příliš nesedl. Bude to asi tím, že je celý film stavěn na country a já country nesnáším. Jedna jediná skladba, která mě ve filmu zaujala, je "I Am a Man of Constant Sorrow". Zkoušel jsem si ji však pouštět mimo film a už na mě takovýto účinek neměla. Pouze s hereckými výstupy Clooneyho, Turturra a Nelsona měla něco do sebe :) Dá se říci, že celý film táhl přismáhlý George Clooney a John Torturro. Byla to taková průměrná pohodová komedie a občas jsem se i zasmál (a u těch událostí s ropuchou snad ještě více :D) 6/10 (29.07.2007)

„Sysla?“ Díky nenucenosti, s jakou Coenovi zasazují trojici pologramotných blbečků do rámce prapředka všech příběhů o návratu, bych neměl problém uvěřit, že Homér byl slepý černoch, který v čase hospodářské krize na drezíně drandil americkým jihem. Sebe-vědomé těžení z faktu, že většina hollywoodských narativů stojí na oddyseovském půdorysu, je odvážné, ale samo ještě kvalitní film nezajišťuje. V jednotlivostech zábavná, v detailech výstižná reminiscence starých časů, starých filmů a hodně starých mýtů po celou dobu marně hledá rytmus, tón i téma vyprávění. Trio hrdinů, kteří ztratili kontrolu nad vlastními příběhy (zato zjistili, že mohou měnit příběhy druhých), navenek každou chvíli míří jiným směrem, a zřejmě bychom jejich konání také měli průběžně posuzovat s rozličnou vážností (od Jsem uprchlý galejník přes Bonnie a Clydea ke Three Stooges). Jak je ale lze brát vážně, když nejprozíravější z nich, na němž komplet stojí nepatřičně nasládlý poslední akt, má jasno nanejvýš v tom, kterou pomádu si chce napatlat do vlasů? Konzistentní je Bratříčku, kde jsi? nakonec pouze svým „vyšisovaným“ vizuálem (Deakinsova kamera je vůbec parádní) a ohledáváním kořenů americké pop-music, což z něj dvakrát žhavého kandidáta k opakovanému sledování nedělá. 75% Zajímavé komentáře: ScarPoul, Jordan, classic (29.03.2018)

"Jsem největší gangster na světě. Měřím tři metry padesát a pořád ještě rostu." Vlasy jsem zapomněl někde v minulým století, ale kdybych je měl, tak bych je pomádoval Fešákem od rána do večera a pak bych si je schoval pod síťku na vlasy. Tak byl Everett přesvědčivej. A celkově byli Hoši od Syslí řeky zábavní a pouční. Já jsem se například poučil v tom, že se mám krýt, když mi prodavač Biblí dává lekci nebo polonahý Sirény nabízejí svá těla. To jsem třeba vůbec nevěděl. Stejně jako to, že KKK pořádal spartakiády a rovněž mi nebyl znám význam termínu čuňomlatská krev. Na druhou stranu už mi život věnoval lekci o tom, že žena může být nejkrutější mučící nástroj, což výstižně popsala skupina Poletíme? slovy - Pokoušel jsem myslet tedy na jinou, našla si ji na facebooku, přejela ji šalinou. (11.01.2022)