Bratříčku, kde jsi?

To ze je bratricek unikatni filmecek je neoddiskutovatelny fakt. Zdali je viden pozitivne ci negativne, to uz je otazka, me osobne se libil vzhledem k jeho velmi hezkemu vizualnimu pojeti a uzasnym hudebnim, nekdy az obradnim chanting sekvencim. Jako lahudky bych oznacil sceny se sirenama s erotickym nadechem a uzasne ritualni upaleni negra. 3 hlavni herci zahrali velmi dobre totalni trotli a za zminku urcite stoji jeste vyborna, byt kratka role Johna Goodmana, ktery se na scenu privalil jako traktor a naprosto si to nadiktoval. 7/10 (03.05.2008)

Podle kontrastního hodnocení uživatelů rozděluje tenhle film diváky na pomyslné dva tábory - jedni jásají nadšením, druzí nesmyslně kroutí hlavami. Musím se přiznat, že mě to taky nijak zvlášť nesedlo, ačkoli snad po všech stránkách jde o řemeslně dobře zvládnutý film s velkým zábavným potenciálem. A v mém případě to právě končí někde u toho potenciálu, který je z mého pohledu značně nevyužitý - scénář vrtkavý, vtipné dialogy jsou jen málokdy skutečně vtipné a nejednou se musíte přesvědčovat, že se vlastně máte smát..., absurdnost zápletek často kontrastuje se závažností některých témat jako je například rasová otázka. Za zmínku stojí vlastně jen povedená dobová hudba. (23.04.2013)

Jeden řetěz. Tři rozdílní lidé. Takové jsou základní počty Coenovic variace na starého, dobrého Homéra. Tři trestanci se musí spojit, protože ve hře je poklad v hodnotě 1,2 miliónů dolarů zakopaný na dně rokle, která bude během pár dnů zaplavena (No Odyseus měl na putování jenom deset let) a to vše na jihu Ameriky třicátých let, kde se uprchlým vězňům daří asi tak stejně dobře jako černochům. Na své pouti se setkají se sirénami, kyklopem (skvělý John Goodman), největším gangsterem století Georgem "Babyface" Nelsonem (pst já to neřekl) a spoustou dalších. Rovnou přiznávám, že podobné filmy, které míchají realitu s nadpřirozenými prvky v silně černo-humorném balení, jsou vysloveně moje krevní skupina (i moje povídková tvorba se nese v podobném duchu). Když k tomu připočtu skvěle vytvořenou jižanskou atmosféru, výpravu, skvělé herecké obsazení a chytlavé scény s pokřtěním v řece či taneček Ku-Klux-Klanu, tak svého bratříčka už hledat nemusím (jedna sestra mi bohatě stačí), protože se mi už dávno usadil v TOP 15. (20.09.2007)

Scénáristické bloudění tčřicátými léty, ve kterém záměrně absentuje pevná příběhová osa a postavy směřují za glorifikovanými morálními hodnotami překonávaje přitom nahodilé překážky a proměnlivé motivace. Coenovci ukazují velmi vtipně a nápaditě prostředníček zastaralým společenským hodnotám, které vyústily v největší hospodářskou krizi v dějinách, a jejich postavy se opakovaně zbavují okovů a unikají vstříc budoucnosti, která jim coby dětem nového věku nabízí postupně duchovní i úřední očistu a záchranu. Nesrší to sice vtipem ani zdaleka tak, jak by bylo vzhledem k potenciálu celého námětu a tvůrčí výřečnosti Joela a Ethana zdrávo, ale díky neskutečně energickému uchopení, překrásné stylizaci, hercům a jednomu z nejlepších dobových soundtracků vůbec z toho nelze spustit oči a neužívat si každý z té dlouhé řady originálních uměleckých voleb a postupů. Navíc Clooney je děsnej frajer a třicátá léta americká nejsou jen O myších a lidech, ale také o ropuchách, gangsterech, pomádě a krávách na střeše. Ani se mi věřit nechce, že je Coeni na vlastní kůži nezažili... 80% (05.02.2017)

„Sysla?“ Díky nenucenosti, s jakou Coenovi zasazují trojici pologramotných blbečků do rámce prapředka všech příběhů o návratu, bych neměl problém uvěřit, že Homér byl slepý černoch, který v čase hospodářské krize na drezíně drandil americkým jihem. Sebe-vědomé těžení z faktu, že většina hollywoodských narativů stojí na oddyseovském půdorysu, je odvážné, ale samo ještě kvalitní film nezajišťuje. V jednotlivostech zábavná, v detailech výstižná reminiscence starých časů, starých filmů a hodně starých mýtů po celou dobu marně hledá rytmus, tón i téma vyprávění. Trio hrdinů, kteří ztratili kontrolu nad vlastními příběhy (zato zjistili, že mohou měnit příběhy druhých), navenek každou chvíli míří jiným směrem, a zřejmě bychom jejich konání také měli průběžně posuzovat s rozličnou vážností (od Jsem uprchlý galejník přes Bonnie a Clydea ke Three Stooges). Jak je ale lze brát vážně, když nejprozíravější z nich, na němž komplet stojí nepatřičně nasládlý poslední akt, má jasno nanejvýš v tom, kterou pomádu si chce napatlat do vlasů? Konzistentní je Bratříčku, kde jsi? nakonec pouze svým „vyšisovaným“ vizuálem (Deakinsova kamera je vůbec parádní) a ohledáváním kořenů americké pop-music, což z něj dvakrát žhavého kandidáta k opakovanému sledování nedělá. 75% Zajímavé komentáře: ScarPoul, Jordan, classic (29.03.2018)