Dračí srdce

Dobrodružná pohádka po americku o dobrém draku, rytíři drakobijci a králi, který měl tak zkaženou půlku svého srdce, že dokázal zkazit i tu druhou, kterou dostal od draka. Poměrně výpravný film kolísající na okraji několika žánrů (pohádka, dobrodružný, komedie, historický) je naší kultuře stejně vzdálen, jako naše pohádka Za humny je drak pro američany. Ale přesto jde o příjemnou podívanou pro všechny generace. (21.12.2006)

Řekněme tři a tři čtvrtě hvězdičky. Mám hrozně ráda pohádky a když se nějaká povede, mám tendenci jí nadržovat. Hlavní nápad je skvělý, stejně jako hudba a zpracování draka. Slabinami jsou výprava, hlavní záporák a nedomakanost scénáře. Nemám nic proti Robu Cohenovi, ale možná by to chtělo evropského režiséra. (07.04.2003)

Mně to teda sedlo jenom o málo víc, než kreténský Eragon, když bych použít něco tématem blízkého. Fantasy to sice je, ale takové unylé a dost amatérsky splácané. Dost slušnému obsazení se ty role nehodí a celý film jsem se nudil a bylo mi vlastně úplně jedno, jak to celé skončí, což není dobrá vizitka. 45% (26.07.2016)

Tolik epických fantastických filmů zas tolik neexistuje a proto je radost sledovat každý, který za to stojí a povede se. Já jako malý vždycky na konci brečel. Umocňoval to fakt, že muzika, tomu dokázala dodat dost a já se z toho vždycky sesypal. Drak je zajímavé stvoření a ne tu dobu je zde velice slušně ztvárněné. Krom toho, je málo filmů, kde se drak objeví ztvárněn hezky a s dobrým příběhem, kvalitní muzikou a perfektním zpracováním. Když si to tak uvědomím, je dost možné, že právě tento film s drakem v hlavní roli je to nejlepší, co se za celou dobu dokázalo urodit. Dračí doupě nebo Eragon? Blbost jej s těmito filmy srovnávat, je svůj, je originální a dost možná jediný a proto ho mám tak rád. --- Takže než bys mi řikal Drak v tomhle jazyce, budeš mi řikat Draco v jiném jazyce? Zajímavé! (24.11.2007)

Odpočinkový film s pohádkovým nádechem, který nikdy neurazí. Rob Cohen na začátku své cesty stát se áčkovým režisérem, která mu o jeden stupínek nevyšla, a především sázka na jistotu v podobě úsměvu Dennise Quaida. Osobně ho mám rád, je mi sympatický, takový filmový pan hodný/taťka, kterému nikdy nepřeju smrt na plátně. Dračí srdce má svou fantasy rovinu, která je načrtnuta ideálně i pro menší diváky. I po 14nácti letech bych na efektech nechtěl vůbec nic kritizovat, což mě trochu děsí. Takže všichni zapomeňte na "moderního" Eragona a paskvily s draky a vraťte se ke klasice, jakou Dračí srdce je... (31.03.2010)