Před soumrakem

Dvojka je mě životně určitě blíž. Jsou zde už obsažena dilemata pokud jde o manželství, děti a vztahy obecně. Na závěr Julie Delpy vezme kytaru a já opět musí pokývat uznale hlavou, že Linklater je prostě na téma Život génius. PS: Do hlavní role bych připsal klidně i Paříž, která strčila celou Vídeň hravě do kapsy. 80% (09.06.2023)

Pokračovanie nádherného citovo-romancového dialógu spred deviatich rokov, ktorý bol úžasný a jeho pokračovanie si drží rovnakú úroveň! Skvelá romantika, no mať tento film o dvadsať minút naviac, tak neviem, neviem. Zaujímavosť dialógov je na hrane a nie je to až také prirodzené ako prvý diel. 80%. (18.05.2006)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Před soumrakem je lepší než předchozí film Před úsvitem - už v tom, že tentokrát děj plyne zcela nenásilně a přirozeně. Nikdy bych nevěřil, že dám plné hodnocení filmu, kde se 99 % času vyskytují jen dva lidé, kteří spolu po 80 minut v reálném čase jen diskutují. Jenže Celine a Jesse tam odhalí svá nitra tak, že podobné problémy pak bolí i mne jako diváka, který je nucen se zamýšlet, zda taky něco v životě neudělal špatně. Sílou výpovědi mi to připomnělo film Kočka na rozpálené plechové střeše. Trailer: http://www.csfd.cz/film/161609-pred-soumrakem-before-sunset/videa/ (17.11.2009)

Viděl jsem těsně po skončení Before Sunrise a v prvních chvílích jsem se trochu lekl, že se nepovedlo atmosféru zopakovat. Naštěstí každá pronesená věta dostane postupem času smysl, každá ledabylá průpovídka může dostat jiný rozměr a najednou Celine řekne "To kvůli té zatracené knize..." a já se rozpadnu na molekuly tak jako Jesse. Druhé zhlédnutí navíc povyšuje Linklaterovo dílo na nezapomenutelné a ve svém vyzrálejším, ale o nic méně kouzelném duchu vyprávění o ztrátě iluzí a životních zkušenostech dokáže popadnout diváka a naplnit ho až po okraj emocemi a prožitky. (30.01.2006)

Jedním slovem bomba, která mě nedonutila usnout. A že to je u přítelkyně vcelku častým jevem u filmů po desáté hodině. Jenže u tohodle to prostě nešlo. Film začal a skončil tam, kde začal. Celých 80 minut jsem vlastně sledoval setkání milence a milenky v Paříži...romantičtěji to snad už ani nešlo...a poslouchal o čem se baví. O smyslu života, o jídle, vzpomínali, nadávali si, usmiřovali se. A to všecko během jednoho odpoledne, které ještě k tomu skončilo tak nádherně otevřeně. Neznám první díl, který předcházel tomuto setkání, ale vůbec mi to nevadilo. Sledoval jsem, jak se kamera plynule posouvá před nimi. Táhne se uličkami, většinou se dlooouhé scény ani nestříhají, takže herci ukazují, co v nich skutečně je a mně se to fakt hrozně líbilo. Romantiku nemusím, ale tohle mě chytlo od začátku. A těch 80 minut se to vydržet dá. Vlastně je to ideální na jedno všední odpoledne v podzimní Paříži. (28.01.2010)