Před soumrakem

Překrásně přirozená, obyčejná i mimořádná romance, skvěle odehraná, se spoustou ze života odposlouchaných dialogů - to všechno je tenhle malý filmeček, který dá zapomenout na desítky instantních hollywoodských slaďáků. Nepamatuju si, kdy naposledy jsem hlavním hrdinům tak usilovně přál, aby to dali (znova) dohromady... Neokázalý skvost!!! (09.08.2005)

Linklater splnil můj sen a ukázal postavy z romance po konci závěrečných titulků původního příběhu. A dokonce v náramně povedeném díle. Minimalistická režie, skvělý Ethan Hawke a trefný scénář člověka, který má odpozorováno ze života. Pokud jste něco podobného zažili, tak jako já, neváhejte ani sekundu. Cynikům vstup zakázán, přestože tohle není hollywoodská pohádka, ale zasněná realita... prostě lahůdka. Pokaždé se po jejím letmém dotyku rozložím na molekuly. (14.06.2004)

Odpoledne. Paříž. Opět se setkali. ONA zavítala na JEHO autogramiádu a už od prvních okamžiků bylo jasné, že ON to letadlo nebude chtít stihnout. ON totiž zakončuje své evropské propagační turné knihy, která vznikla ze vzpomínek z roku 1995, kdy ho ve vlaku na lince Budapešť – Vídeň uhranula toho času francouzská studentka. Bravo!! Tomuhle já říkám chemie mezi ústřední dvojicí. Jen se tak procházet a nostalgicky si vyměňovat zdánlivě banální myšlenky, až si člověk uvědomuje, jak je jeho utahaný život ještě utahanějším, bez jiskry, bez elánu, bez nadějí a pořádných snů. Je příjemné podívat se za oponu, kdy happy-end může znamenat jen zdánlivé pomatení láskyplným okamžikem nebo zda-li se ze zamilovaného párečku brzy nestala další stereotypní dvojice, co si už nemá příliš co říct. Jak asi skončily osudy temperamentní Vivian a šarmantního Edwarda, co šeptal Bill Murray do Scarlettina ouška a kam jejich tokijský duet směřoval, jak geniální matematik Matt Damon pochodil u Minnie Driver nebo jestli už to je lepší mezi fobiemi posedlým Jackem Nicholsonem a Helen Hunt? Žánrově zručný režisér má ohromný cit na trefné okamžiky, které by jinde vypadaly jako provařené klišé. Jeho záplava vět je formálně prostým dialogem mezi starými známými, za kterými poslušně cupitá kamera. Komorní atmosféru jen umocňují zcela suverénní herci, kteří za ta léta sami zráli a rostli, měli co nabídnout do vznikajícího scénáře. Hlavní devízou pak zůstává fakt, že se jak se Celine, tak s Jessem dokážete ztotožnit. Což bývá u americké romance takřka nemožné. Před lety to byla iluzemi nabitá dvojice, plná naivních představ. Nyní jsou zralými představiteli svých dávných snů, bilancující nad svými životy, nad Jesseho ne právě vysněným manželstvím i nad Celininou zahořklostí v otázkách lásky. K tomu ale ještě musí náš pár několik pařížských uliček projít. Mezitím bloudí mezi touhou napravit a ujasnit si, co se před lety pokazilo, a nedát na sobě znát nevyléčené rány a bolesti. Jejich úhybné kroky v konverzaci jsou natolik úchvatné už jenom v tom, jak je dvojice schopna skrýt city, které zřejmě nevyprchaly. Z Linklaterova díla vychází tolik pozitivního, mrazivě lidského a je jenom dobře, že svoji senzaci z roku 1995 nechal odpočívat a přišel s ní opět až po devíti letech. **** ¼ .. (11.09.2007)

Moc pěkný film, který vlastně není o ničem, jde o jeden dlouhý rozhovor mezi dvěma osobami, které se 10 let neviděli, ona mu ublížila, ale on k ní samozřejmě stále ještě něco cítí. Přes tento klišovitě znějící popis a fakt, že se ve filmu nic neděje jde o dílko záživné, zajímavé a to zejména díky úžasným a inteligentním dialogům a oběma hercům. (26.07.2007)

Pořád to funguje! Linklater pracuje s tím samým materiálem a přitom se nevykrádá, opět má k dispozici jen dva výborně civilně hrající herce a scénář jednoho dlouhého dialogu. Ten pracuje dobře, dost možná i díky spolupráci obou herců, kteří si nejspíš upravovali své charaktery a repliky tak, aby se s nimi mohli víc ztotožnit. Hlavní změnou oproti prvnímu dílu jsou témata, které oba třicátníci probírají. Už to není ta mile nervózní konverzace, plná ideálů dvou mladých lidí; uběhlo devět let a Paříž už není tím, co pro ně byla Vídeň. Oba mají závazky, oba od první schůzky zažili spoustu věcí... ale něco přece přetrvalo. Opět moc pěkné (i když o poznání drsnější), ale ani napodruhé mě to nestrhlo, takže zůstávám u čtyř hvězd. Konec je ovšem ohromný! 80% Poznámka pod čarou: Takovéhle filmy se dají natočit i u nás, to mi neříkejte, že na to nemáme prachy... Tak proč je nikdo netoči?! (04.07.2006)