Noc rozhodnutí

"A co by jste dělal vy na mém místě?" Hácha věděl, že ať podepíše nebo ne, přijde peklo a mám za to, že od samotného začátku jednání mu bylo jasné, že podepsat musí, protože po Mnichovské dohodě jsme neměli šanci se ubránit a spolehnout se na spojence jsme se také nemohli. Jen si nechtěl připusti, že neexistuje jiná možnost. Hácha tak na sebe vzal kříž, který mu postavili Francouzi, Angličané a vlastně i Beneš a nesl si ho až do hořkého konce, kdy byl neprávem obviněn z kolaborace, ačkoliv, narozdíl od mnoha exilových politiků, se snažil i přes omezené možnosti pomáhat lidem jak jen mohl. Samotná inscenace je důstojným rozloučením Rudolfa Hrušínského, který mistrně (jak jinak) ztvárnil přetěžké dilema nemocného prezidenta, snažícího se najít cestu z bezvýchodné situace. Zdatně mu sekundovali František Němec jako proněmecky orientovaný ministr Chvalkovský či Luděk Munzar v roli státního ministra Meissnera. Inscenaci tu je občas vyčtena historická nepřesnost, protože jednání se účastnili Hitler, Göring i Ribbentrop, ale ve formátu, jaký byl zvolen, mi přišlo shrnutí všech přítomných Němců do jedné postavy jako vhodné a zároveň se tak tvůrci vyhnuli věčnému problému, koho do role Hitlera. Navíc je známo, že Hitler se během jednání choval hystericky a ani přemíra křiku by v relativně klidném zpracování nepůsobila dobře. 90% (18.07.2015)

Tragédie výrazné osobnosti veřejného života posledních let monarchie i První republiky, vynikajícího právníka, zodpovědného občana, muže, který více než s rdousící nepřízní doby bojoval s Alzheimrem. Zhruba tak lze popsat postavu blízkého spolupracovníka obou československých prezidentů meziválečné éry v jedné z nejtěžších chvil jeho života (nemohl tušit, že ho čeká ještě větší smršť obou heydrichiád, jež zničí jeho dobré jméno). Háchova tragédie ani v nejobtížnějších okamžicích života prezidenta někdejšího Nejvyššího správního soudu z líhně zemského českého výboru před r. 1918 nebyla kolaborací. V mezích svých stále se tenčících sil tento muž bojoval podle svého nejlepšího svědomí s okupanty, které nepozval, a mocí, kterou nenáviděl. (Srovnejme jeho chování s počínáním stalinistického Gottwaldova vedení KSČ v padesátých letech; ze skutečných odbojářů včetně Edvarda Beneše nikdy nikdo tohoto tragického muže z kolaborace neobviňoval). Rudolf Hrušínský, sám slábnoucí a z našeho světa odcházející, ve svém hereckém a vůbec uměleckém epilogu předvedl jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů. Zmínku pro své nadprůměrné výkony zaslouží i František Němec (ministr Chvalkovský) a Josef Abrhám (Háchův osobní důvěrník, snad nejblíže tomuto vymezení stojí dr. Havelka, pracovník prezidentské kanceláře). Bohužel nepřekvapí, že toto vynikající dílo, jehož hodnota není pouze umělecká, ale stejně zásadně i dokumentární - obstojí i v tomto ohledu - dodnes není na DVD nosičích, kam už dávno patřilo. Je to nevídané sebezašlapání po vlastní kvalitě. Není ani první a určitě ani poslední. I taková je naše doba. (02.01.2008)

Emil Hácha je pro mně hrdina.Vyprovokovat zničující válku která by zabila tisíce, ne-li milióny lidí, nebo postoupit celou republiku Hitlerovi, když bylo už té noci jasné, že u Sudet nezůstane a brzy si zabere celou zemi?Jak by jste se rozhodli vy, být na jeho místě. Především, Hácha byl už starý a nemocný právník. Prezidentovat nechtěl, chtěl v klidu dožít na své chatce. Ale cesty osudu ho zavedly na Hrad a stejně tak ho učinili zrádcem a černým svědomím národa. V době protektorátu to byla už jen postavička v rukách nacistů, ale stejně si to nezasloužil...K inscenaci: Konečně tu nejsou buržoázní zaprodanci, slaboši, kteří odmítli solidární Sovětskou pomoc a venku pod Hradem stojí tisíce dělníků z Kolbenky chtějící bránit vlast do polsedního muže jako jsme to znali z "histerické rekonstrukce" Dny zrady. Nene. Je zde jen několik postav. Formát incenace navíc poskutuje jen pár klaustrofobních exteriérů, za okny straší hustá tma. Dělníci zalezlí doma a tatíček Gottwald balí kufry a zdrhá do Moskvy aby se naučil jak nám za 9 let vítězoslavně zakroutí krky. Výborní představitelé všech rolí a navíc jde o poslední roli pana Hrušínského. Doporučuji, jestli to někdy zase ČT vyhrabe ze svého archívu, podívejte se na to. Nebudete pak mít moc dobrý pocit, ale to ani z námětu nesmíte čekat. (12.03.2006)

Televizní inscenace zachycující tragický den v českých dějinách – 15. březen 1939. Prezident Emil Hácha, „starý pán“ charakterizován výstižně, téměř encyklopedicky nejen ze strany ostatních postav, které připomínají, že se spolupodílel na překladu humoristického románu Jerome Klapky Jerome „Tři muži ve člunu", že mu v roce 1938 zemřela manželka, ale i prostřednictvím postavy samotného Háchy: „Proč mě vytáhli z mé knihovny na Hrad?“. Jako právník Hácha řeší otázku odpovědnosti, práva, chce, aby “byl už zítřek“, ovšem druhý den říká, že by byl raději “kdyby dnešek vůbec nenastal“. Scénárista J.S. Kupka začlenil i dobové nacistické propagandistické snímky. Výborný Rudolf Hrušinský. Použili-li tvůrci přímé citace, mohli alespoň v titulcích upozornit na konkrétní osoby. Háchu v Berlíně doprovázel ministr zahraničí František Chvalkovský (F. Němec - zde jen jako ministr). Vhodně využité dobové rekvizity - noviny s titulkem o vzniku slovenského samostatného štátu. (15.03.2009)

"Pane prezidente, váš podpis znamená konečné řešení české otázky. Chci říct, definitivní mír." Záměr rehabilitovat pověst Emila Háchy, na kterého český národ delegoval své nečisté svědomí a nehezky mu po válce přezdíval "Hácha - Hitlerův brácha" je sympatický a svádí k nadhodnocování. A ožehavé téma podpisu německých požadavků zase k siláckým soudům a svérázným výkladům historie. Tomu bych se rád vyhnul. Jde o běžnou, statickou televizní hru a řekl bych, že není ani tak mimořádně napsaná jako zahraná. Promluvy postav jsou často podivně šroubované a proklamativní, abychom kromě právě probíhající situace byli srozuměni s předchozím vývojem a měli na paměti budoucí důsledky. Takže nemocný prezident Hácha, který sotva dýchá, například požádá lékaře o vodu, ale než se napije, vysouká ze sebe toto: "Jak se to stalo, že tady sedíme v pasti? Protože jsem včera v pět hodin nastoupil do vlaku; nemohl jsem nenastoupit, právě tak jsem nemohl říci ne, když mne v pomnichovském marasmu vytáhli z mé knihovny na Hrad. Celý můj život se skládal z nevyhnutelností, protože jsem ctil povinnost. Teď stojím před neúprosnou nevyhnutelností a ustoupit není kam." Teprve pak se konečně napije. ;-) Zkuste si to cvičně říct a pokloníte se Rudolfovi Hrušínskému, který i takto šroubovanou repliku podal uvěřitelně, civilně, jako by ho právě napadala. Jeho Hácha ještě není zcela zlomený nemohoucí stařík, jak ho často prezentují jeho příliš horliví zastánci a přeskakují tak několik protektorátních roků, které ho takto semlely. I hra si neustálým zdůrazňováním jeho nemohoucnosti vytváří jakési alibi. Podle mě zbytečně. Hrušínský, sám tehdy vážně nemocný a viditelně pohublý, šetří každým pohybem, krokem, gestem. Vidíme tedy, že Hácha není ve fyzické kondici. Ale myslí mu to výborně. Je v situaci, do níž se nikdy nechtěl dostat, ale když už v ní je, hledá co nejméně bolestivé řešení, jak ji uchopit. Vedlejší postavy jaksi zhuštěně reprezentují možné pohledy na věc, které Hácha musí před svým rozhodnutím zvažovat. Josef Abrhám představuje čapkovskéhoo lékaře-idealistu a nabádá prezidenta k vzdorovitému gestu s vírou, že zburcuje další mocné muže tohoto světa. Ministr František Němec je naopak pragmatik, ví, že na gesta je pozdě, chlácholí sebe i Háchu bagatelizací Hitlerových spádů a připravuje půdu pro vyjednávání s německým tajemníkem. Toho hraje Luděk Munzar, jako by spojil v jednu postavu obvyklý model hodného a zlého policajta. Od dobráckých slibů harmonického soužití Čechů s Němci po výhružky a vydírání zničením Prahy. Čtyřlístek našeptavačů doplňuje sluha Soběslav Sejk, symbolizující "prostý lid". Přesně ten typ "malého českého člověka", o kterém se někdy říká, že je "pracovitý, ale svině". Je to dobře vymyšleno, absence Hitlera IMHO není žádná historická bota, jak tu dvakrát zaznělo, ale výsledek správné úvahy, že Hitler by na sebe strhával nepatřičnou pozornost. Vynechal bych snad jen prostřihy do německých velitelských štábů, do komorního ladění hry nezapadají. 80% (25.08.2010)