Waterloo

„Next to a battle lost, the saddest thing is a battle won..“ Bondarčukova velkolepě pojatá rekonstrukce jedné z nejslavnějších bitev historie působí i téměř po půlstoletí velmi čerstvě. Tisícovky komparzistů, kouřové clony při palbě artilerií, kavalérie v akci (zpomalený záběr skotské jízdy je přímo úchvatný) a nad tím vším taktické pokyny, štiplavé glosy a vnitřní monology dvou velkých vojevůdců (Plummer jako Arthur Wellesley neskutečně ruluje), které jako by dokreslovaly, že pokud nejste vůdce, jako jednotlivec nic neznamenáte.. Při tom všem válečném běsnění si nelze nevzpomenout na bitvu o dřevěný most u Sad Hill, Blonďáka a jeho „I've never seen so many men wasted so badly.“ Ideální by bylo, kdyby si Napoleon a vévoda z Wellingtonu sedli pod dozorem písaře a státního notáře ke stolku někde na dvorku sídla Hougoumont, postavili před sebe přesýpací hodiny nastavené na 30 vteřin a soutěžili v tom, kdo první nebude schopen říct nějaký vzletný citát, jizlivý bonmot či vojevůdcovské moudro. Vítěz bere vše, poražený prohrál napoleonské války. Sice by to trvalo několik dní a Rimmer by neměl u čeho vlhnout, ale představte si to množství ušetřených lidských i koňských životů, střeliva, fešných uniforem, slz matek a manželek a ještě by z toho byla pěkná kniha citátů.. (07.08.2017)

I kdyby se v prvníhodině nedělo vůbec nic, i tak bych musel hodnotit maximálně, protože samotná bitva bitva u Waterloo zde byla znázorněna bezkonkurenčně a nejspíš se jedná o nejlepší a nejvelkolepější ozbrojený střet v dějinách filmu. A to prosím bez počítačů. Co záběr, to lahůdka a to v žádném případě nejsem fanouškem napoleonských válek ani Nepoleonovy doby. Pomyslnými třešničkami na dortu byli Christopher Plummer v roli vévody Wellingtona a Rod Steiger jako Napoleon. Jeden z mála historických filmů, kterému není co vytknout. 100% (03.12.2013)

Peníze italského producenta a Bondarčukova schopnost zvládat monumentální scény se šťastně spojily a daly vzniknout velkolepé rekonstrukci jedné z nejslavnějších bitev historie. Dost možná je to vrchol svého žánru, protože dnes už takový válečný velkofilm s mnohatisícovým komparzem může vzniknout snad jedině v Číně, a to je přece jen úplně jiný kulturní okruh. Osobně mám s tímhle stylem filmařiny trochu problém. Je to moc velké, utápí se v tom jednotlivec, oko kamery zálibně spočívá na pochodujících formacích, vlajících praporech, pestrobarevných uniformách a slavných vojevůdcích. Jen ty sovětské uniformy plné metálů tam chybí. Svým způsobem to opravdu připomíná sovětskou společnost a její pohrdání jednotlivcem. Výborná kamera, silné herecké obsazení, osobně nemám ani problém s výkonem Roda Steigera, který Napoleona ztvárnil jako poněkud psychicky labilního vyčerpaného muže za zenitem. Celkový dojem: 80 %. (25.09.2016)

Válečný film s pacifistickým poselstvím, jak to umí jen Rusové. Bonadrčuk je mistr nad mistry ve velkofilmech, ještě působivější, než Vojna a Mír. Mám pocit, že po jistém období velkofilmů nebo minulosti obecně žili filmaři, dnes máme (většinou) pouze trapné producenty hrající si na filmaře, spěchající k apdaptaci kdejaké hrůzy, přípdaně jsou neschopní zpracovat těžší látku. Něco takového už dnes neuvidíte! I já děkuji sovětské armádě, že učinila tento film možným. (16.10.2010)

Skvělá ukázka toho, jak se točily monumentální bitvy v době dlouho před CGI. Ale i přes obdivuhodné produkční zázemí a Bondarčukovy nezpochybnitelné režisérské schopnosti, jejichž zásluhou jsou zde k vidění pozoruhodné spektakulární záběry s tisícovkami statistů, jde o poněkud chladnou rekonstrukci, která sice opravdu poctivě p(r)odává titulní událost, ale na hlubší prokreslení postav a dobového kontextu už jí mnoho prostoru nezbylo. Steiger je sice v roli Napoleona dostatečně výrazný (bez ohledu na sklony k mírnému přehrávání), ostatní postavy jsou ale v podstatě jen ploché figurky, které jsou zde pouze z nutnosti. Víceméně to platí i pro Plummerova Wellingtona (druhou hlavní postavu), který utkví v paměti primárně kvůli hercovu charismatu a nikoliv míře zajímavosti charakteru samotného. Možná filmu vyčítám věci, které pro jeho tvůrce nebyly příliš zásadní, pro mě jako diváka v případě seriózního historického velkofilmu ale význam (obvykle) mají. Jinými slovy - nedokážu si naplno "užít" epickou akci, když mi prakticky vůbec nezáleží na jejích účastnících. 70 % - vidět to v kině, pravděpodobně bych hodnotil výš. Na tv obrazovce ta velkolepost prostě nikdy naplno nevynikne. (06.11.2022)