Andrew - člen naší rodiny

Kdyby se tvůrci neoháněli inspirací povídkami I. Asimova, asi bych to nekomentoval a jen suše přiklepl dvě hvězdy. Z povídek mého oblíbeného spisovatele si ale vzali jen nápad a zbytek je romantická slátanina; snad se záměrem přitáhnout ke sci-fi i ženy a gaye. Pokud tady na foru někdo psal, že by se Isaak zaradoval, tak ano, zaradoval. Protože on nebyl zase tak moc háklivý na používání jeho motivů a pokud by dostal solidně zaplaceno... . Ale já zaplaceno nedostal a háklivý na prznění klasiky jsem. Takže bez ohledu na výborného Williamse...ten film mě štve, protože zkresluje Asimovo pojetí robotů a navíc jde o nechutný crossover s romantickou...kravinou. Prostě bez ohledu na kvality zpracování, nebo herecké výkony...FUJ! Pokud máte rádi sci-fi, potažmo Asimova...nebrat! (08.03.2015)

Svým způsobem se jedná o přelomový film, neboť značí, že kyberpunková revoluce už dávno proběhla a její konstitutivní prvky jsou plně ratifikovány v estetice fikčních světů amerických melodramatických snímků rodinného typu. Zatímco např. filmy Já, robot, I.A., nebo Matrix, obsahující typické akční scény a hi-tech ponurou atmosféru, akcentující určitou temně-fatální předpověď budoucnosti, mají sklon vzbuzovat atavistický strach z probuzené technologie, vymknuté z rukou člověka, což je typické pro postkatastrofickou protokyberpunkovou hard core science fiction, Andrew žádným kybertechnologickým komplexem z budoucna netrpí, neboť je s ní pevně sžitý. William Gibson na rozdíl od Isaaca Asimova obavy z robotů a umělé inteligence nemá: tam kde Já, robot končí tam Neuromancer teprve začíná, neboť aporémou už dávno není to, zda nás vlastní technologie náhodou nepřekoná a nezahubí, ale zda ve svém rozvoji nepředstavuje ekvivalentní paralelní "bytující" entitu, jež představuje nový neantropocentrický evoluční skok. Střízlivé, civilně-nefuturistické dekorace ukazují na to, že vývoj estetiky architektury a designu je konzervativnější než ve Star Treku, což je diskutabilní - spisovatel Jan Křesadlo v sci-fi románu Girgal píše, že sci-fi beletrie se po určité době sama kompromituje svými neuváženými seky v esteticko-technologických vizích a stává se pamětnicky úsměvnou, proto se snaží své popisy v tomto směru zobecnit, právě tato vizionářská odvaha je však esencí science fiction, ale to jen tak na okraj. (16.03.2004)

Možná jsem jen neměla den na přeslazené romantické filmy, možná mě jen naštvalo prznění Asimovovy skvělé knihy. Možná mi jen vadil přitroublý výraz Robinna Williamse, nebo jsem prostě jen čekala něco víc. Každopádně mě tenhle film hodně zklamal, a to i přez to, že jsem počítala s tím, že to Columbus zvorá. (06.10.2003)

Po dlouhé době jsem měl možnost vidět film, který mně velmi zasáhl!!! Tento film je naprosto nádherný. Příběh o robotovi, co se chce stát člověkem, jenž je natočen naprosto spičkově. Tohle se prostě režisérovi povedlo znameňitě. Celé dvě hodiny jsem se dobře bavil a seděl jsem naprosto uchvácen. Robin Williams se na tuto roli parádně hodí a jeho výkon je fantastický a navíc je to samozřejmně sympaťák. Krásnou hudbu ke snímku složil James Horner, jehož hudba je naprostým skvostem. Možná, že by se ve filmu našla i nějaká ta myšlenka, že nikdo zde nebude navěky a že každý musí umřít. Také bych neměl opomenout krásně dojemný konec při kterém mi i nějaká ta slzička ukápla. Já si nemůžu pomoci ale dávám 5*! (23.09.2007)

Námět je určitě zajímavý, jenomže děj se bohužel v průběhu strhává směrem k přiblblé hollywoodské romanci. Když si člověk představí děj v kostc:, příběh robota, který se chce stát člověkem, aby mohl milovat, dostane patetické melodrama. Když k tomu přidám provplánovitou hudbu Jamese Hornera, kde autor vykrádá sám sebe (Braveheart), řítí se film něka do oblasti, pojmenovatelné špatný vkus. Co film zachraňuje jsou opravdu mimořádné speciální efekty, které jsou natolik vymáklé, že film drží nad hladinou. Spielbergovo A.I., je rozhodně mnohem lepší. (03.11.2008)