Andrew - člen naší rodiny

Souhlas se Smilefacem - jestli v podobném stylu natočí "Já, Robot", pak opravdu bude Isaacu Asimovovi, skutečnému géniovi robotiky a sci-fi vůbec, věčná sláva. Už se nemůžu dočkat, až si přečtu Pozitronic Mana...Výtvarná stylizace (včetně efektů, samozřejmě) mě opravdu vzala, stejně jako romantické části příběhu, které mně osobně nějak přeslazené nepřišly. A jaká jiná může být hudba Jamese Hornera, než nádherná? (31.08.2003)

Prvá polovica, kde je viac robot ako človek je o dosť lepšia, výborný humor i zoznamovacie scény. Peknú prácu odviedol i skladateľ James Horner, ktorý zložil nádhernú hudbu. Celkom fungujú i dojemné scény, starnutie, rozlúčka so Sam Neilom, ale čím viac chcel byť človekom, tým menej ma film bavil. Záver sa mi zdal dosť naťahovaný, dosť presladený a film mohol byť kľudne o nejakých 10 minút kratší. Takého robota by som bral...Možno sa dočkám na smrteľnej posteli a bude ma prebaľovať...70%. (04.12.2016)

Na začátku to vypadalo jako jeden z tuctových rodinných filmů o robotovi. Po chvíli ale film nabral vlastní a nečekaný směr skrze další generace, a začal se dotýkat etických otázek umělé inteligence a to od práva na vlastnictví až po právo na svobodu a nakonec i to "lidství". Bohužel se opravdu jenom "dotýkal", neboť tvůrci filmu tímto docela dobrým nápadem proplouvali tak, že diváka degradovali na úroveň IQ kde ta lidská inteligence začíná. Pokud k tomu všemu přičtu ještě prvoplánovou předojemnost čišící z každé minuty, přehoupl se pro mě film nezvratně za hranici dobrého vkusu. Pověstnou poslední kapkou je pak pro mě Robin Williams v hlavní roli jedinečného androida - dodnes mi není jasné jak si chlap může na svém univerzálně nasazeném pohledu zneužívaného králíčka vystavět celou kariéru a tolik let a filmů na něm přežívat (kéž by se aspoň jednou na starý kolena chyt za koule, pokud po těch všech Petrech Panech ještě nějaký má, a zahrál si třeba pořádně narušeného psychopata, aniž by na diváky házel ze stříbrného plátna svůj dojemný plachý pohled). 2* nakonec dávám za hezkou výtvarnou stránku a Hornerovu hudbu, jejíž motiv úvodní znělky (The Machine Age) až nápadně připomíná jeho o pár let mladší motiv z A Beautiful Mind (A Kaleidoscope of Mathematics) . (07.02.2013)

Isaacu, Isaacu, co ti to provedli! Normálně mi nevadí, když autoři z původní knihy něco změní, tentokrát si ale tvůrci vzali jen původní nápad a od základu ho překopali tak, aby to vyhovovalo publiku Chrise Columbuse (nic proti němu, Sám doma je můj oblíbený dětský film). Pár momentů sice potěší, nápříklad závěr, ale ta půlhodina před ním je pro někoho, kdo Asimovova Pozitronového muže četli, opravdu trudná. Když už se točí film podle knížky, tak by se měla uchovat původní myšlenka, téma. Tady udělali z humanistické sci-fi romantickou komedii. (05.11.2003)

Měl jsem tenhle film rád už poprvé, když jsem ho před několika lety viděl, a nic se na tom nezměnilo i po letech. Ten příběh je hodně zjednodušován a velké skoky vedou k tomu, že některé emotivní scény nevyznívají tak dobře, anebo naopak vyznívají moc chtěně, ale stejně je to nádherná ukázka toho, jak může vypadat láska a lidská/robotická zarputilost. Lidé mají rozhodovat o tom, kdo je člověk. Mají na to vůbec kompetence? (05.07.2015)