Taková zvláštní rodinka

Naprosto neuvěřitelná kombinace psychologického dramatu, parodie, romantické dojárny, crazy komedie a nevím čeho ještě dalšího, to vše za doprovodu skvěle padnoucího písničkového soundtracku. Něco takového dokáže dát dohromady a především pohromadě udržet pouze Wes Anderson. Jak to ten chlap dělá, netuším. Film a humor mému srdci velmi blízký. (20.01.2011)

Na tomto filme je najzvláštnejšie to, že sa tvorcovia pokúsili nakrútiť film o zvláštnej rodine zvláštne. Filmy o Flintstonovcoch a Addamsovcoch zachovávajú atmosféru kresleného alebo hraného seriálu, čo sa od nich napokon očakávalo. Tento autorský film sa chopil témy "taká normálna rodinka" spôsobom, ktorý čakal málokto. Rozprávač, nápisy, flashbacky, radenie do kapitol na spôsob "Izby s vyhliadkou", strih na neočakávaných miestach, množstvo strihov na jednotku času, krajne banálne a krajne extravagantné dialógy, to všetko prispieva k divnej a pôsobivej atmosfére, čo len korešponduje s charakterom Tenenbaumovcov. Takýto spôsob rozprávania sa dobre hodí k hektickému tempu príbehu, ktorý je však bohužiaľ skôr kopou šialených nápadov a epizód než uceleným príbehom. Povedal by som, že kopa epizodických scénok by sa dala pokojne vypustiť bez toho, aby došlo k ujme na jeho kompaktnosti. Napriek tomu, že film je do značnej miery postavený na humore (najlepší žartík je asi ten, keď dvojica bitkárov dopadne do zen-garden), nie je komédiou, ale akousi lyrickou groteskou. Napriek zjavným kinematografickým kvalitám nie som v stave pochopiť, o čom ten film je a v aké cieľové publikum dúfa. To, že každá geniálna rodina je zároveň nenormálna som vedel (resp. predpokladal) už skôr. PS: Fockerovcov som zatiaľ nevidel, takže predbežne u mňa vyhrávajú Addamsovci. (06.03.2005)

Geniální a naprosto svérázná parodie na romány červené knihovny i na svět latinskoamerických telenovel, na krásnou literaturu s romantickým nádechem a vševědoucím ,,Vančurovským" vypravěčem, který pronáší úžasné věty typu: ,,Byl stálým členem rodiny, přes prázdniny, ráno před školou a přes většinu poobědí." Wes Anderson si modelový příběh o partnerovi, který je ,,téměř" před smrtí a vrací se po letech smířit se svou rodinou, propojil se silně synkretickými inspiračními zdroji a svým nezaměnitelným tvůrčím způsobem a ryzí osobitou poetikou staví před diváka doslova vizuální hody - všimněte si konceptů jednotlivých záběrů, té promyšlené kompozice vycentrované obvykle na střed záběru či na zlatý řez, vertikálních pohledů shora či monotónních krátkých jízd, spíše však statického obrazu, kde dynamika tvoří pozvolný střih několika stejně velkých polocelků (často se shodnou kompozicí) přímo za sebou či vsunování obrazového předělu - refrénu v podobě obálek knih (ve významové rovině symbolizující inflaci psaného slova ve světě zahlceném informacemi, kde všichni píší...). Typické je nadsazení, hyperbolizování většiny faktů i situací ( ,,Byla jsem bez muže 18 let..." ), což ale stojí v kontrastu s tím, že Wes záměrně utlumil herecký projev a hereckou akci téměř u všech zúčastněných, takže převládá výsledný dojem úsporně minimalistického a melancholického hereckého projevu (tomu se vymyká jen Gene Hackman) ... výsledkem je velmi osobitě působící statická mizanscéna. Příznačné jsou samozřejmě také bizarní postavy a zde též jistá aristokratičnost hlavního hrdiny (vyjádřená nomen omen Royal Tenenbaum, což je navíc úžasné praštěné jméno...). Samostatnou kapitolou je i excelentní hudební stránka, která je nosná i sémanticky a v druhém plánu v textech ukrývá spoustu relevantních informací... Wes Anderson je skutečný filmový génius a tenhle film je zřejmě jeho umělecký vrchol... Podobné filmy: Život pod vodou, Darjeeling s ručením omezeným, Jak jsem balil učitelku, Prosíme přetočte (19.08.2008)

Dílo, kterým Wes Anderson přesvědčil, že je v současné době nejosobitějším režisérem, který si může dovolit zaplnit svůj film infantilními, sobeckými hrdiny a lidé mu to budou žrát. A přitom jsou ty postavy životnější a příběh pravdivější než všechna ta slzopudná dramata, kterými nás zásobuje každý okolo. Neopětovaná láska, rakovina, rozvod, drogy, mrtvá manželka, zašlá sláva. Stále však neskonale zábavně namixované. (30.08.2010)

Tajně jsem doufal, že to bude větší jízda, ale vyloženě zklamání nepřišlo. Film mě pobavil, přestože humoru tam nebylo zas tak moc. Na několik vtipných hlášek či situací si však divák příjde. No a k tomu na hodně kvalitní herecké obsazení, nejvíc mi asi sedl starý Tenenbaum v podání skvělého Hackmana, dobrá byla i "adoptovaná" Gwyneth Paltrow, zklamalo mě ale obsazení Billa Murraye, komediální potenciál mého oblíbence byl absolutně nevyužitý. Směrem ke konci pomalu začala filmu docházet šťáva a nakonec těch 109 minut bylo skoro až moc (přibylo vážných scén, které mě už nebraly). No, po Takové zvláštní rodince jsem se rozhodl, že od pana Andersona zkusím ještě nějaký film a dle zdejšího trendu jsem sám moc zvědavý, jestli se zařadím mezi nechápavé kritiky nebo hysterické obdivovatele. Tento jeho počin vidím na průměr. "Zachránil mi život, víte. Před 30 lety mě na bazaru v Kalkatě bodli nožem. Odnesl mě do nemocnice na vlastních zádech." "Kdo tě bodnul?" - "On." (12.02.2012)