Taková zvláštní rodinka

Prvních dvacet minut jako vystřižených z Woodyho Allena, pak už si šel film vlastní cestou. A tou cestou, jež mi přesně vyhovuje. Nepřestává mě překvapovat Owen Wilson - jak jsem z něj byl unesen v Půlnoci v Paříži, že zvládl postavu "Woodyho bez Woodyho", stejně tak jsem netušil, že v rané tvorbě Wese Andersona mu pomáhal se scénářem. Herecká sestava je našlapaná, často poskládaná z jeho dvorních herců, to je ostatně základní rys Andersonových snímků. Nejvtipnější postava Pagoda, nejvíce sexy bláznivá a šílená femme fatale Gwyneth Paltrow. (03.02.2024)

Lehce nadprůměrný filmík s dobrým hereckým obsazením. Rozhodně nejde o komedii (zasmála jsem se asi 2x), spíš o úsměvnou kroniku jedné rodiny, jejíž členové jsou přinejmenším lehce výrazní. Tenenbaumovu rodinu tvoří Chas (od mala nadaný finančník, nyní otec dvou synů, který se nedokázal srovnat se smrtí svojí ženy), adoptovaná Margot (nadějná spisovatelka divadelních her, ale také velká tajnůstkářka a záletnice, nyní žena úspěšného spisovatele) a Ritchie (bývalý skvělý tenista, který je do Margot od mala zamilovaný); matka Etheline (archeoložka zamilovaná do svého černošského účetního) a její bývalý manžel Royal (žijící od rozchodu 20 let v hotelu a nyní předstírající, že má rakovinu a zbývá mu 6 týdnů života). Plejádu postav doplňuje dalších pár neméně výrazných osůbek, které více či méně Royalův příjezd zpět do domu jeho bývalé ženy po dlouhé době a předstíraná nemoc ovlivní. (07.07.2006)

(1001) Nevím, jak je na tom s mentálním zdravím Wes Anderson, protože na základě jeho filmů to člověk zcela posoudit nemůže (ale aspoň trošku to posoudit jde a pane jo), ale Owen Wilson určitě bojuje s bipolární poruchou a sebedestruktivní depresí celý život a pane jo. Mám proto velký problém film vnímat jako komedii a asi bych si i troufla říct, že tak snad ani není myšlený. Smysl pro humor tvůrce neurčuje žánr filmu. Já sama bych Tenenbaumy zařadila do kategorie "psychoanalýza až psychoterapie". Ti vnitřní démoni jsou více či méně viditelní v každém Wesově filmu, ale tady je ten materiál nejsyrovější, nejbolavější a nejnepříjemnější ke sledování. Když například koukám na jakýkoliv film s Lukem Wilsonem (včetně Pravé blondýnky), tak musím myslet na to, že našel svého bratra Owena po pokusu o sebevraždu a zachránil mu tím život, a každý film s Lukem Wilsonem mi tak zcela nevědomky zprostředkovává jisté trauma. Jak velké trauma mi tedy způsobí tento film, když svoje žíly otevírá napřímo? Ale možná moji optiku zkreslují moji vlastní démoni a většina diváků tak nejspíš vidí trochu jiný film než já, když si Takovou zvláštní rodinku pustí. Šťastní to lidé. (30.12.2020)

Vychytaných vtipů se najde docela dost, na komedii i docela dost vážných míst, ale to mezitím je (možná práve proto) hodně nekonzistetní. Ale i tak v podstatě zajímavé. A celkově hodnoceno: velmi rozporuplné. Už dlouho jsem neviděl snímek, který by u mě v průběhu sledování lavíroval v hodnocení mez nějakými třiceti až sedmdesáti procenty. Takže ty hvězdičky jsou v podstatě kompromis. (20.07.2006)

Dílo, kterým Wes Anderson přesvědčil, že je v současné době nejosobitějším režisérem, který si může dovolit zaplnit svůj film infantilními, sobeckými hrdiny a lidé mu to budou žrát. A přitom jsou ty postavy životnější a příběh pravdivější než všechna ta slzopudná dramata, kterými nás zásobuje každý okolo. Neopětovaná láska, rakovina, rozvod, drogy, mrtvá manželka, zašlá sláva. Stále však neskonale zábavně namixované. (30.08.2010)