Taková zvláštní rodinka

První hodinka šlape přesně jak se patří. Bohužel od chvíle kdy Gene Hackman dostává padáka, film hodně zvolní, ubyde ztřeštěností a všechny postavy nakonec dojdou svého zaslouženého klidu. Třetí film je zase o něco ambicióznější a herecky lépe obsazený než minulý. Škoda druhé poloviny, protože měl našlápnuto k lepšímu výsledku než 70% (02.07.2013)

Vychytaných vtipů se najde docela dost, na komedii i docela dost vážných míst, ale to mezitím je (možná práve proto) hodně nekonzistetní. Ale i tak v podstatě zajímavé. A celkově hodnoceno: velmi rozporuplné. Už dlouho jsem neviděl snímek, který by u mě v průběhu sledování lavíroval v hodnocení mez nějakými třiceti až sedmdesáti procenty. Takže ty hvězdičky jsou v podstatě kompromis. (20.07.2006)

Tak z Wesovejch filmů se mi tendle líbil nejvíc - tady to myslím byla trefa do černýho - dokonalá esence absurdity, černého a suchého humoru - tendle svět, který tu Wes vytvořil, je zcela originální a má své vlastní pravidla, která jinde neplatí a ani v jeho jiných filmech tak dokonale nefungují, navíc maličkost - všichni herci byli skvělí, takže jo, to se povedlo. (30.09.2011)

když jsem ten film viděl prvně, mohlo mi být 13, nesnášel jsem ho. Když jsem ho viděl podruhé, notně starší a chápající, co je filmový styl, považoval jsem ho pořád za slabšího Andersona. Když jsem ho viděl potřetí, tak jsem mu takřka propadnul. Sice za nejlepšího Andersona pořád (zdaleka) považuju Život pod vodou, ale tohle už pro mě není jen polotovar před vrcholem. (11.12.2009)

Další klenot do koruny mistra Wese Andersona... Tenenbaumy jsem viděl půl roku po Životu pod vodou a dostali mě skoro stejně silně. Opravdu nenajdete žádný snímek, který by se tomuhle filmu podobal víc než právě Life Aquatic, což je (pro mě) samozřejmě kompliment jak hrom. Andersonův scénář stejně jako v druhém případě pracuje s několika neuvěřitelně charizmatickými postavičkami, které si ani nehrají na to, že byste někoho jim podobného mohli v reálném životě potkat. Tuhle stylizaci, či nerealističnost, chcete-li, musíte přijmout a pokud to zvládnete a zároveň máte smysl pro jemný humor, budete Royal Tenenbaums milovat. Příběh je to hořkosladký (ale víc hořký), je však zabalen do neuvěřitelně milého a zábavného vyprávění a provázen velice slušnými hereckými výkony (ty jsou nápadně podobné těm v Acquaticu, Wes si asi potrpí na vedení herců). Navíc ta sestava co se tu sešla (pokud bych měl vyzvednout jednoho, byl by to asi Gene Hackman)! Málem jsem zapomněl - vynikající soundtrack, s písničky od Beatles, Velvet Undergorund či Rolling stones... Lahoda, doporučuji všemi devíti! 90% (04.07.2006)