Horká hlava

Francouzské komedie mám rád, ale tahle mi nesedla. Možná je to tím, že nejsem fanda Patricka Dewaereho (vždycky mi přišel jako takovej divnej šmírák, kterýmu bych nejradši dal pěstí do nosu) a zároveň mi nic neříká ani fotbal (na sport nejsem a kor fotbal mi přijde extrémně nudnej). Takže v ohledu k těmto dvěma faktorům to ani jinak dopadnout nemohlo. Ale neupírám tomu filmu pár excelentních scén, u kterých jsem se válel smíchy. Hlavně tedy večeři, kde Dewaere nasraně vysvětlí padouchům, co jim následující den provede a to, jak se ten následující den doopravdy odehraje. (19.11.2022)

Francois Perrin (případně Pignon, chcete-li), tentokráte trochu jinak. Žádný roztžitý smolař a "dotěrný chlap", který svými zmatky nevědomky hází klacky pod nohy ostatním. Spíše paličatý rebel v podání tipově přesného Patricka Dewaera. A také patrně nejvíce trpký scénář Francise Vebera, jaký jsem kdy viděl. Sice na nějaké kritičtější motivy u něj můžete být zvyklí, ale až tak hořká byla snad jen Hračka. Na ni navazuje v postavě všemocného podnikatele, zde navíc majitele místního fotbalového týmu, kterým maloměsto Trincamp, ve kterém se film odehrává, žije. Za srdečným fanouškovstvím se ovšem schovává pokrytectví, tahání za zákulisní nitky a falešné přátelství. Díky svěžím dialogům a hudbě slušný kousek, ale rozhodně ne nepřetžitý proud smíchu. 70% (06.02.2011)

Druholigový fotbalista je zatčen a neprávem obviněn ze znásilnění mladé ženy, která ho při identifikaci označí za pachatele. Jeho cílem je uprchnout, vyhledat svou údajnou oběť a vykonat čin, za který byl odsouzen... Rád bych si někdy tento zábavný tragikomický příběh vychutnal znovu - je to přece jen už více než 20 let, kdy jsem ho viděl naposledy. Snímek hodnotím na základě veskrze kladných vzpomínek, díky nimž mám Coup de tęte v paměti jako černohumorný a překvapivě chytrý film z fotbalového prostředí. (15.06.2006)

Srandy se člověk prakticky nedočká, ale jedná se o velmi milý a málo známý snímeček. Místní úchyly jistě nepotěší zpráva, že k plánovanému znásilnění samozřejmě nedojde. Ono takové znásilnění není vůbec žádná sranda. Všechna čest před těmi, kteří se přemohou a bez projevu lítosti si svojí slabší oběť podají. Náš hrdina si tedy místo znásilnění vychutná alespoň všechny, kteří se na jeho křivém usvědčení podíleli. Celkově se nejedná o žádný zázrak světového formátu. Vyloženě špatné to ovšem také nebylo. Lepší 2*. (13.04.2013)

Dva góly, tak tenká je hranice mezi uznáním resp. (pomíjivou) slávou a definitivním zapomněním. Hlavička to je především černohumorná drobnokresba (pokřivených) charakterů jednoho maloměsta, prostřednictvím místního (fotbalového) ansáblu, kde se stírají (do příští Ne resp. zápasu) rozdíly mezi úředníkem, majitelem autobazaru, řezníkem, holičem, soudcem.... a také příležitost pro jednu dávno z(a)tracenou existenci k (sladké) pomstě za (ne)spáchaný zločin. A ano, souhlas, nekouknout se předem na jméno režiséra a neznat dopodrobna jeho filmografii, tipoval bych, že si Miloš Forman, před jeho emigrací do Ameriky, udělal malou odbočku do Francie a natočil lehce uvolněné apolitické pokračování jeho hořkosladké tragikomedie. S malou obměnou, tj; „studijní lokaci“ v podobě hasičského bálu, zde vystřídalo fotbalové hřiště s jeho zázemím. Jak vidno, lidská omezenost a malost skutečně nezná hranic. A vůbec nevadí, že, co se sportu týče, tak víc než čutání do balónu, se v tomto snímku šplhá. Po čem? Co je zrovna po ruce. Místní „Julie“ už totiž netrpělivě čeká, na svůj pravidelný zásun pardon přísun „lásky“ aneb SPOILER scéna (pro romant. duše) jak z pera mistra cechu W. Shakespeara, dějiství prvé: na balkóně Julie, pod ním nadržený tokající resp. vrkající holoubek, světoběžník Romeo- fotbalista, toho času bez angažmá, F. Perrin a jejich „štěstí“ bránící, chrápající hovado resp. předčasně se vrátivší manžel. Příběh zrady a následné pomsty tedy může začít. Výsledný resultát. Objektivně za (silné) 4*, ale subjektivně (i s přihlédnutím k faktu, že bych musel zapátrat hodně hluboko v paměti, kdy naposledy mi jakýkoliv snímek vykouzlil takovýto sladkotrpký úsměv na rtech) 5*. Avšak nostalgie stranou, kvalita skutečně neabsentuje. Zde je důkaz. Snímek se může opřít o jemný černý humor, pro mě zcela neznámého, sympaticky bezprostředního P. Dewaera, jistou nerušící režii a především inteligentní scénář, co psal sám život. Jako pověstná třešínka na dortu je tu potom krásná F. Dougnac aneb SPOILER, možná prohrajete dílčí (fotbalový) zápas, důležitější je však vyhrát ten životní, tj; (krásnou), pohodovou ženskou. Navíc tu ústřední melodii jsem si pobrukoval ještě notnou chvilku po skončení snímku. Nevím jak vám, ale mně (narozdíl od geniálních matematiků) tohle ke spokojenosti stačí. 90% P.S. dabing si (souhlas s kolegou dopitak) musely právě naše kapacity zvláštním způsobem skutečně užívat. Také je to na výsledku patřičně vidět. Zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): gudaulin [Special thanks: DaViD´82, on ví....] (25.06.2013)