Napola: Hitlerova elita

Keď môj otec kúpil dvdčko s týmto filmom, zaujal ma akurát obal, ale veľa som od neho nečakal a tým viac ma prekvapil. Život nacistickej mládeže ma normálne vtiahol do deja a začal som rozmýšľať nad konaním postavy a nad tým, čo je správne. Vykreslenie mi pripadalo veľmi hodnoverné, najmä ma zaujal dej. Nemeckú tvorbu príliš nemusím, ale toto v Európe bol kvalitný počin. Boj ideológie a správneho konania je tu očividný. Do filmu vložili aj trocha športu a najmä mrazivý záver ma dostal, film som si užil. (05.09.2012)

Z druhej svetovej vojny nie je nikdy nametov dost a preto ma tesi, ze sa aj nadalej natacaju filmy z tohto obdobia a tym sa pripomina, ake zbytocne zverstva sa vtedy diali. Tentokrat sa film neodohrava niekde na fronte v Rusku alebo v koncetracnych taboroch, ale priamo v Nemecku v roku 1942 v nacistickej skole nazyvana "Napola", kam brali len tych najlepsich studentov, aby sa pripravili neskor ako buduci generali vladnut v pripade nemeckeho vitazstva v Londyne, Moskve alebo vo Washingtone. Hlavny hrdina Friedrich si postupne zacne uvedomovat, do akej skoly sa to dostal, ake tvrde podmienky tam su a vlastne aky je skutocny plan. Na TV film je to vynikajuca drama, posilnena emotivnou hudbou Lynchovho dvorneho skladatela Angela Badalamentiho, pricom sa tu predstavilo mnozstvo ceskych hercov. Ani by som nepovedal, ze reziser tohto filmu Dennis Gansel natocil aj teenagersku komediu HOLKY TO CHTEJ TAKY (2001), ale skor mi v jeho filmografii sedi dalsia vynikajuca drama zo sucasnosti NAS VUDCE (2008)... 06.02.2009 ____ Max Riemelt - (Friedrich Weimer) +++ Tom Schilling - (Albrecht Stein) +++ Jonas Jägermeyr - (Christoph Schneider) +++ Thomas Drechsel - (Hefe) +++ Mnoho českých hercov: Jakub Uličník, Daniel Svoboda, Ljuba Krbová, Karel Dobrý, Zdeněk Julina, Jana Atmanová, Bohumil Švarc, Ota Filip, Jan Jarkovský a dalsi... +++ Hudba: Angelo Badalamenti, Normand Corbeil +++ (06.02.2009)

21.3. 2010 - Napola je opravdu zvláštní a rozporuplné dílo. Je to sice na pohled docela slabý příběh, ale uvnitř má obrovskou sílu, která je hodně ovlivněna psychykou. Tento film opravdu je hodně na psychyku. Bylo to v té době a v Hitlerově Elitě opravdu nabité samými potencionálními Němci, kteří chtěli být později SS služebníci a Hitlerovy opory. Max Riemelt - toto pro mě neznámé jméno jsem si zapamatoval výborným výkonem. Určitě nejlepší scéna byla v ringu, kdy došlo k takovému psychyckému bloku mladého kluka. Určitě nejemotivnější pasáž. Ostatní věci byly přesně, jak to bylo v té tobě a prostředí, to bylo mrazivé a mělo to fantastickou atmosféru. (21.03.2010)

Natočit dobře vypadající film z druhé Světové války je snadné. Možná nejsnadněji vydobyté slzy diváků a ocenení ze všech kombinací žánrů. Proto Napola končí jako další nevýrazná dramatické devadesátiminutovka, která sice není sama o sobě špatná, ale vyřčeno už bylo zkrátka tolik, že její chabý námět nestačí. Chabé kulisy evokující televizní inscenaci, ne vždy nejlepší herci, jednostrané charaktery a velmi brzy odhadnutelná pointa. Napola přijde, řekne vám své poselstní, někoho možná a zaujme, ale brzy odezní a bude zapomenuta. Nic jiného si ani nezaslouží. (13.12.2009)

Tohle bude spíše taková úvaha. Myslím, ze mnoho lidi dělá stejnou chybu, jako v případe filmu Pád třetí říše tvrzením, že Hitlera zobrazuje "příliš lidsky". Účelem práce není dokazovat, že Hitler své nestvůrnosti dával průchod každým činem (tak byl zobrazován třeba v některých starých sovětských filmech). Stejné je to s Napolou. Nelze zjednodušit nepochybnou zrůdnost vyučované ideologie tím, že bychom v každém záběru z učebny ukázali nechutného odporného lektora vřískajícího o světové zkáze a vítězství nacionálního socialismu. Nacisté byli dobří psychologové a věděli, že takové věci se musejí podsunovat postupně, okrajově až podprahově (v tom byl Goebbels mistr, jeho propaganda málokdy primo útočila na nepřítele, většinou se na to šlo oklikou). Pochopil jsem film opět jako snahu ukázat, proc může byt pro normální lidi přijatelné přijmout zavrženíhodné myšlenky i konfrontaci ideálů (právě ta obrazová dokonalost, pohled na sportovní těla...). Krásně je to vystiženo scénou, kdy Friedrich nadšené s úsměvem zpívá "Vlajku", aby byl vzápětí konfrontován s buzerací staršího studenta. Celkově musím říct, že film ve mně zanechal opravdu silný dojem jak z vizuálního zpracování (ech, kdy už se to naučí i naši tvůrci), tak z děje jako takového (například scéna vystřízlivění z bojového napětí po postřílení zajatců), a také z hereckých výkonů. Po formální stránce film připomíná snímky Leni Reifenstahlové. Záměr vidím v tom ukázat, jak něco co na povrchu vypadá krasně a čistě uvnitř může "smrdět". Ostatně takový Michael Bay, oblíbenec mnoha filmových fanoušků jistého vkusu, jde po formální stránce k Reifenstahlové mnohem mnohem blíž, a dělá to - stejně jako ona - proto, ze to hezky vypadá. Na rozdíl od Napoly ovsem neodliší třeba vnější dojem z krásné války, jak bychom ho mohli vidět v propagačním týdeníku nebo náborovém filmu (což i u nás krasně předvedl Renč :)) od skutečné reality (nejen smrt, ale zapařené nohy, špatné jídlo, buzeraci atd.). Moje přítelkyně po filmu probrečela celý den, a to už se mnou absolvovala ledasco. Kdosi film popsal jako takového zvráceného Foglara. Do jiste míry je to trefné, čili jak může byt touha po čestnosti, kamarádství, ochota se obětovat zneužita k něčemu takovému jako nacismus. (12.10.2005)