Napola: Hitlerova elita

„Vy jste budoucí elita naší tisícileté říše. Muži tvoří dějiny. Ale my tvoříme muže. Vezmeme si vás na starost a budeme vás brousit jako surový diamant, dokud z vás nebude zářící drahokam.“ A že si při broušení nebrali žádné servítky…Friedrichovu touhu dostat se na elitní akademii člověk chápe. Napola mu může pomoct stát se významným mužem. Kadeti se navíc těší prestiži (uniforma dělá též své), k tomu to působivé místo a všudypřítomná profesionalita. A už brzy podstupuje tvrdý dril a vymývání mozků. Dokud se jen střílí na terč, je vše docela v pořádku, ale od granátů se začne postupně přitvrzovat a o silné scény není nouze. To si pak jeden může uvědomit, že si vše představoval jinak…Ale Napola neřeší jen nacistickou výchovu, stejně tak je o přátelství a morálce. Ano, pacifisté mezi kadety jsou hůře uvěřitelní, Albrechtovo rozhodnutí doprovází až příliš efektní scéna a snímek je předvídatelný, přesto jsem velmi spokojený a dávám silné 4*, Gansel už 4 roky před peckou Die Welle ukázal, jak poutavě dokáže vyprávět. (24.11.2019)

Z Německa poslední dobou vychází vcelku slušná várka zajímavých válečných filmů. Bílé Peklo, Pád třetí říše a tak dále. Dyť ještě aby ne, vždyť válka si toho nejvíc odbyla právě tam, tak ty zkušenosti, znalosti a přednosti rozhodně musejí mít. Každopádně s příběhem se nepářou a tak ho vyprávějí tak jak nejlépe dovedou a docela hezky se jim to daří. O silné scény rozhodně nemají nouze a je to vidět. Nic špatného na tom nevidím, opět se snaží odvyprávět příběh jednoho z milionů, kteří se na válce podíleli a opět se jim to daří. Každopádně si nemůžu pomoci s tím, že takové Bílé peklo je o veliký kousek dál, hlavně sílou jeho příběhu. Ono je těžké sledovat ty, kteří zpustošili Evropu od shora dolů, ale je lehké je kritizovat, přestože to byli lidé jako my, přestože měli svoje názory a také s vedením v Německu nesouhlasili. Každopádně jako film je to rozhodně zajímavý vstup do Německa za druhé světové války, který rozhodně zaujme. (05.05.2008)

Sverakovsky ladeny sentimentalni pribeh, ktery ale nenudi. Je to vcelku vkusna kombinace hollywoodskeho stylu a klasickeho evropskeho filmu. Dobra rezie (kdo by to byl rekl do rezisera filmu Holky to chtej taky?) a pochvalu si zaslouzi i dobre obsazeni - zejmena Tom Schilling prekvapil. Predvedl zatim jeden z nejlepsich hereckych vykonu v soutezi. (05.07.2004)

Silny film, ktory kazia niektore nechutne vypointovane sceny. Inak vsak skutocne niet co vytykat. Posobive herecke zobrazenie fasistickych fanatikov, sympaticky hlavny hrdinovia, skvely pribeh, kvalitna rezia. No za najvacsi klad povazujem to, ze je to nemecky film a fakt, ze vyznieva ako uprimna lutost nad tym, co Nemecko v minulosti sposobilo. Fasizmus zobrazuje v jeho plnej honobnosti a slave a zaroven ho odsudzuje ako omyl, chybny, krok, zlo. Isteze vsetci vedia ze fasizmus nebol dobry. No v tomto filme je to vylicene naozaj krasnym sposobom. (8/10) (08.04.2008)

Na sklonku vypuknutia najväčšieho svetového konfliktu začínajú v Nemecku vyrastať prvé elitné školy, tzv. Nationalpolitische Erziehungsanstalten, združujúce tisíce mladých Nemcov. Ich cieľom bolo vychovať a vycvičiť verných služobníkov führera a vlasti. Neboli priamo určení na potravu pre guľomety, do všetkých zasadili semienka nádeje, že z nich povstanú velitelia, generáli… Realita bola iná. V 1945- hoci Nemecko bolo dávno stratené a nacizmus takmer prekonaný- nasadili týchto sfanatizovaných a nedostatočne pripravených mladíkov do záverečných bojov. V ich radoch padol každý druhý... Áno, je jasné, že táto záležitosť je priehľadným útočením na psychiku diváka, ale aj tak mnou Napola zalomcovala. Žiadne miliónové efekty, žiadne prelievanie krvi, nijaké nonstop vybuchujúce granáty… Nič z toho nebolo potrebné (hoci asi ani nebolo možné), aby tvorcovia urobili z diváka rovnocenného účastníka filmu. Ani retrospektíva, ani rozbesnená kamera, ale v skutku obyčajný pohľad na neobyčajné veci, doplnený citlivými melódiami Angela Badalamentiho. Napola fakt pôsobí ako televízny projekt, no mne to neprekáža. Čo je na Ganselovej dráme najpôsobivejšie, to sú výkony hercov. Každý, kto dostal trochu viac priestoru, daroval svojej postave mozog i srdce, vdýchol do nej život, a tak pôvodne mŕtvy príbeh je razom z mäsa a kostí. Ťažko vyberať, ale asi najhviezdnejší je ústredný Max Riemelt, na päty mu stúpa úžasný Tom Schilling ako krehký syn nacistického veliteľa Albrecht. Príbeh 17- ročného Friedricha na mňa dojem spravil, najmä preto, že je skutočne tvrdou a nehranou kritikou jednej šialenej doby. Nemeckí chlapci neplačú... (nepríjemné nejestvujúce motto tohto filmu.) (06.02.2008)