Napola: Hitlerova elita

Úvod je takový průměrný a nijaký, jenže pak se to naštěstí rozjede do dost atmosférického válečného příběhu, který mě pak dokázal naprosto pohltit. Sice mi v tom vadí ta předvídatelnost, nedostatečné představení a využití většiny postav a to občasné nahodilé skákání z tématu do tématu, ale jinak to funguje dost slušně. I přesto, že to chvílemi působí jako Zlo mezi námi zasazené do prostředí nacistického Německa. Ale jinak se mi líbil ten příběh, herecké výkony a kamera jsou tu taky na dost slušné úrovni, zanechalo to ve mě nějaký silnější dojem a celkově to prostě má něco do sebe. Ani utahané mi to nepřišlo, spíš naopak, snad potřetí v životě bych byl radši, kdyby to trvalo déle a víc se tu tak pracovalo s ostatními postavami a mělo to údernější konec. Ale i tak jsem spokojený. 4* (24.06.2021)

Príjemné prekvapenie!Po Bielom pekle a Páde tretej ríše,ďalší skvelý nemecký film z obdobia 2.svetovej vojny.Scéna s hádzaním granátov ma strašne pobavila,aj keď ten záver už taký srandovný nebol.Velmi dobrý príbeh,skvele zahraný,mne osobne sa veľmi páčila postava Albrechta Steina,ktorého nenávideli vlastní rodičia.80%. (10.02.2009)

Z druhej svetovej vojny nie je nikdy nametov dost a preto ma tesi, ze sa aj nadalej natacaju filmy z tohto obdobia a tym sa pripomina, ake zbytocne zverstva sa vtedy diali. Tentokrat sa film neodohrava niekde na fronte v Rusku alebo v koncetracnych taboroch, ale priamo v Nemecku v roku 1942 v nacistickej skole nazyvana "Napola", kam brali len tych najlepsich studentov, aby sa pripravili neskor ako buduci generali vladnut v pripade nemeckeho vitazstva v Londyne, Moskve alebo vo Washingtone. Hlavny hrdina Friedrich si postupne zacne uvedomovat, do akej skoly sa to dostal, ake tvrde podmienky tam su a vlastne aky je skutocny plan. Na TV film je to vynikajuca drama, posilnena emotivnou hudbou Lynchovho dvorneho skladatela Angela Badalamentiho, pricom sa tu predstavilo mnozstvo ceskych hercov. Ani by som nepovedal, ze reziser tohto filmu Dennis Gansel natocil aj teenagersku komediu HOLKY TO CHTEJ TAKY (2001), ale skor mi v jeho filmografii sedi dalsia vynikajuca drama zo sucasnosti NAS VUDCE (2008)... 06.02.2009 ____ Max Riemelt - (Friedrich Weimer) +++ Tom Schilling - (Albrecht Stein) +++ Jonas Jägermeyr - (Christoph Schneider) +++ Thomas Drechsel - (Hefe) +++ Mnoho českých hercov: Jakub Uličník, Daniel Svoboda, Ljuba Krbová, Karel Dobrý, Zdeněk Julina, Jana Atmanová, Bohumil Švarc, Ota Filip, Jan Jarkovský a dalsi... +++ Hudba: Angelo Badalamenti, Normand Corbeil +++ (06.02.2009)

Od Němců jsem příliš nečekala a vyplatilo se to. Přestože je jedním z mnoha filmů z druhé světové války, nabízí unikátní téma nacistické školy. To tu snad ještě nebylo. Příběh mě naprosto strhl a konečně můžu říct, že jsem se nenudila ani minutu. Výborné jak vizuálně tak obsahově, herci byli skvělí a scéna s granátem nebo smrtí Albrechta mi uvíznou v paměti asi na dlouho. (13.07.2012)

Tohle bude spíše taková úvaha. Myslím, ze mnoho lidi dělá stejnou chybu, jako v případe filmu Pád třetí říše tvrzením, že Hitlera zobrazuje "příliš lidsky". Účelem práce není dokazovat, že Hitler své nestvůrnosti dával průchod každým činem (tak byl zobrazován třeba v některých starých sovětských filmech). Stejné je to s Napolou. Nelze zjednodušit nepochybnou zrůdnost vyučované ideologie tím, že bychom v každém záběru z učebny ukázali nechutného odporného lektora vřískajícího o světové zkáze a vítězství nacionálního socialismu. Nacisté byli dobří psychologové a věděli, že takové věci se musejí podsunovat postupně, okrajově až podprahově (v tom byl Goebbels mistr, jeho propaganda málokdy primo útočila na nepřítele, většinou se na to šlo oklikou). Pochopil jsem film opět jako snahu ukázat, proc může byt pro normální lidi přijatelné přijmout zavrženíhodné myšlenky i konfrontaci ideálů (právě ta obrazová dokonalost, pohled na sportovní těla...). Krásně je to vystiženo scénou, kdy Friedrich nadšené s úsměvem zpívá "Vlajku", aby byl vzápětí konfrontován s buzerací staršího studenta. Celkově musím říct, že film ve mně zanechal opravdu silný dojem jak z vizuálního zpracování (ech, kdy už se to naučí i naši tvůrci), tak z děje jako takového (například scéna vystřízlivění z bojového napětí po postřílení zajatců), a také z hereckých výkonů. Po formální stránce film připomíná snímky Leni Reifenstahlové. Záměr vidím v tom ukázat, jak něco co na povrchu vypadá krasně a čistě uvnitř může "smrdět". Ostatně takový Michael Bay, oblíbenec mnoha filmových fanoušků jistého vkusu, jde po formální stránce k Reifenstahlové mnohem mnohem blíž, a dělá to - stejně jako ona - proto, ze to hezky vypadá. Na rozdíl od Napoly ovsem neodliší třeba vnější dojem z krásné války, jak bychom ho mohli vidět v propagačním týdeníku nebo náborovém filmu (což i u nás krasně předvedl Renč :)) od skutečné reality (nejen smrt, ale zapařené nohy, špatné jídlo, buzeraci atd.). Moje přítelkyně po filmu probrečela celý den, a to už se mnou absolvovala ledasco. Kdosi film popsal jako takového zvráceného Foglara. Do jiste míry je to trefné, čili jak může byt touha po čestnosti, kamarádství, ochota se obětovat zneužita k něčemu takovému jako nacismus. (12.10.2005)