Apokalypsa

Apokalypsu jsem poprvé viděl prakticky v téže době jako podobně slavnou Četu. Zatímco Stone mě nadchl, ke Coppolovu válečnému dramatu jsem zaujal, řekněme, rezervovaný postoj. Neubránil jsem se jistému zklamání, které částečně vycházelo z přehnaných očekávání - podle mnohých filmových fandů mělo jít o největší válečný snímek všech dob. Zpracování je bezesporu luxusní - Coppola předvádí živočišnou chytrou filmařinu plnou sugestivních scén, kamera dělá hotové divy, z obrazových kompozic běhá mráz po zádech. Z efektního využití dvojexpozic a prolínaček (příznačná je už úvodní scéna, kde se kamera z letky vrtulníků zaměří na detail vrtule a vzápětí přejde do hotelového pokoje, kde sledujeme vrtuli ventilátoru) by se mohl učit každý zájemce o filmovou režii. Ponurá džungle, fascinující panoramatické záběry tropické krajiny, vše vytváří to, čemu se říká atmosféra. Kvalitní herci ztvárňují vyhrocené charaktery lidí vystavených extrémním podmínkám. Potud všechno v pořádku a pověst o Apokalypse nelže. Problém mám ale s příběhem. Coppola ho převzal z románu Srdce temnoty od Josepha Conrada. Jeho děj se odehrává v belgickém Kongu a každý, kdo zná dějiny konžské genocidy a krvavých válek 20. století o tamní přírodní bohatství, pochopí, že do tamní společnosti historka o šíleném důstojníkovi, který se vymkl jakékoli kontrole, dokonale zapadá. Totéž vyprávění zasazené do vietnamské války ve spojení s americkým důstojníkem vypadá nepatřičně a přehnaně. Nehledě na to, že Coppola se natolik nechává strhnout svou uměleckou vizí, až to vypadá, že netočí válečné drama, ale inscenuje divadlo. Tahle teatrální přepjatost vrcholí popravou vzbouřeného důstojníka připomínající spíš pohanský rituál a působí na mě rušivě do té míry, že se film páté hvězdičce z mého pohledu ani nepřiblížil. Celkový dojem: 75 %. (06.02.2015)

Vám vadilo čekat na Marlona tři hodiny? Já bych na něj bez řečí čekala tři roky... ale já nejsem normální, takže se to nepočítá. Vietnam postihla apokalypsa, Martina Sheena během natáčení infarkt, Coppolu kopačky od manželky, rozpočet opakované přešvihnutí, štáb jeden malér za druhým a divák i z opačného a skoro třicet let vzdáleného břehu tuší, že tohle není film o Vietnamu - to je Vietnam. Čtyři pekelní jezdci si to za tónů Walkürenritt uhánějí napalmem spálenou zemí, kam před chvílí dopadla hvězda zvaná Pelyněk na americké vlajce, dravé šelmy vládnou džungli a nevidí v cizích vojácích nic jiného než kořist, hrůzný trip se mění v ještě hrůznější vystřízlivění, a to jsem to ještě k tomu poprvé viděla ve věku, kdy mi chybělo slušných pár let do doby, kdy bych si mohla legálně zastřít vědomí. A nyní, dámy a pánové... Apokalypsa. (08.09.2007)

(1001) -"Are my methods unsound?" -"I don't see any method at all, sir." Líbila se mi všudypřítomná bílá či barevná mlha a také myšlenka, že jde pouze o všeobjímající chaos. A dokud byli chlapci ve člunu, tak jsem byla vlastně spokojená a říkala si, že předsudky a obavy, s jakými jsem se k Apokalypse odhodlávala, nebyly oprávněné. (#teamfullmetaljacket #teamnelíbísemikmotr) Nicméně příjezd do brandovesnice byl pro mě extrémním zklamáním po tak rozmáchlé přípravě a nedokázal lépe a jinak do slov a obrazů přeložit či transformovat peklo, kterému jsme byli svědky během cesty proti proudu. Například vypravěčův voice-over na řece dával smysl, tam si prohlížel vojenské záznamy o plukovníkovi a dával nám tím najevo, co si o něm myslí a jak se vyvíjí jeho vztah k němu a k úkolu, protože plukovník sám nebyl přítomen a čas konat byl ještě daleko. Po příjezdu do vesnice už není potřeba mluvit, protože vše bylo řečeno a na všechny jeho nejhorší strachy se můžeme podívat očima, on ale v komentáři pokračuje a neříká nic nového, opakuje ty stejné teze a navíc ještě vysvětluje plukovníkovy promluvy, což je v tu chvíli otravné, nadbytečné a antiklimaktické. Také tím, že se ve vesnici střídá den a noc a den a noc a den a noc, film úplně přichází o momentum, které si do té doby budoval nestálým postupem vpřed za tímto jedním cílem... aby byl najednou rozmělněn do mnoha nenavazujících scén odělených stmívačkami?! Intenzita se rozplývá a pointu mám hledat ve zfetované mánii Dennise Hoppera a improvizační manýře Marlona Branda? Plukovník Kurz by měl říkat něco, co ještě nebylo řečeno, a nebo preferovaněji mlčet, ale klidně bych tam i viděla jeho osmnáctiminutový monolog a po něm aby došlo k finálnímu střetu, ale ne tuhletu rozmašírovanou nijakost poskládanou z náhodných "zajímavých" ala rebelský-výkřik hlášek. A nebo aby kamera prostě zůstala ve člunu a dívala se do džungle, zatímco Martin Sheen se vylodí a odejde vykonat své dílo. Celá ta návštěva vesnice je prostě redundantní a nesvědčí o ničem moc jiném než o Brandově neochotě spolupracovat s vypointovaným scénářem. A to mi zkrátka ke katarzi nestačí. We have met the enemy and he is us. (25.02.2019)

Nepřekonatelná sondáž válečné nálady pojatá jako klasický pikareskní román směřující do Dantova Pekla. Hrdina je konfrontován s prvky války, kterým nemůže rozumět, a jež ho přesto nutí zoufale rozvažovat. Ať je to odlidštěná vojenská mašinérie trpělivě likvidující neposlušné nebo jen nepochopitelné elementy sebe samé, vojenské šílenství tvořící nietzschovské nadlidi ztělesněné wagnerovským Siegfriedem, komerci tyjící i z válečných tragédií a všechny typy oběti války, které se fanaticky bijí nebo jen rezignovaně vyčkavájí naplnění svých beznadějných osudů. A nakonec a hlavně konečný produkt naprostého zjednodušení lidského bytí: stvoření BOHA, který jedině dokáže tuto situaci snést a takovým, jakým je, zůstane navždy, nezávisle na nějakém přitroublém pozemském jsoucnu!!! (30.09.2004)

Každý z nás v sobě kus něčeho „zlého“ má. A kdo jednou překročí hranici lidskosti… Analýza traumatu z vietnamské války podle Francise Forda Coppoly není pro každého hlavně kvůli své mamutí délce (viděl jsem víc než tříhodinovou verzi). Kdysi příkladný plukovník Marlon Brando si v džungli vytvořil vlastní království s děsivou filosofií a kapitán Martin Sheen má krutého poloboha zlikvidovat. Cesta proti proudu řeky u vietnamsko-kambodžské hranice je zajímavá díky výpravě, hereckým výkonům i skvostné kameře Vittoria Storara, ovšem s vyvoláváním silných emocí a s nějakými zásadnějšími cejchy bych byl sakra opatrný. (19.05.2021)